Bylo nás deset

14.01.2024

(SPOILER) Knihu jsem četl prostě proto že znám stejnojmenný film. Ten je na jedné straně zajímavý účastí Suchého a Šlitra, mima Ctibora Turby, mladého Jaroslava Satoranského či Olgy Schoberové ale jeho děj je jinak úplně pitomý. Byl jsem tedy zvědavý jaká je kniha. Mj i proto, že Kachlík je jako režisér téměř vždy velmi průměrný. Od knihy jsem tedy nečekal mnoho...
Jaká je? Sepsána je v "ich formě", velmi hovorovým jazykem jako jakýsi osobní deník, takže takřka působí dojmem mluvené řeči. Asi se tím chce ukázat že postavy v ději se vyskytující jsou až na výjimky prostí dělníci. Autorův nevázaný jazyk každopádně při čtení působí živě a sympaticky. Taky příběh se rozbíhá poměrně svižně, byť hlavní hrdina může chováním bezcharakterního sobce působit na čtenáře až nepříjemně. To se však postupně poněkud mění a sledujeme jeho proměnu v pevně věřícího soudruha. Proměna v uvědomělého straníka se ostatně netýká pouze jeho ale vlastně téměř všech postav knihy. Prakticky všichni jsou v jádře dobří, jenom někdy trochu vystrašení či nešikovní a stačí je pochopit nebo jim to celé vysvětlit atp atd. Dobří, poctiví, zkušení a chápaví jsou samozřejmě také prakticky všichni vyšší velitelé. Naopak v knize se vyskytující ženy jsou téměř vždy mladé a právě ty nejkrásnější jsou současně svazačkami, agitátorkami vzornými pracovnicemi atp atd... Prostě je to celé velmi jednoduše postavená a ve výsledku i velmi blbá komunistická agitka, ovšem aby byla uvěřitelnější, mají v knize jednající postavy především na počátku mnohé charakterové vady, které se v jejím průběhu z části podaří odstranit. Z části sice zatím ne i tak ale většina z nich působí dojmem podivných supermanů. Jeden z nich je zázračný střelec, další umí skvěle zpívat, třetí je skvělý muzikant atp atd...
Čte se to zpočátku poměrně dobře. Kromě vznikání tanečního kroužku sledujeme také postupné budování Čiperkova vztahu s Jitkou, která je sice uvědomělou svazačkou ale jinak jim vcelku držíme palce, pak ovšem začne druhá polovina knihy, vojáci se přesunou do Brna a kromě spršky povýšení, medailí, čestných odznaků a dalších úspěchů do Čiperkova života vstoupí taky uvědomělá svazačka Dáša, s níž ostatně dotyčný přijde o panenství. Čiperka se s ní sice nakonec rozejde, Jitka za ním jednou přijede, pak už si ovšem Čiperka na Jitku ani nevzpomene. Proč to? ...
Mimo to je druhá polovina knihy doslova prošpikována dosti nudnými úvahami o vztazích v armádě, tvrdí se zde že v komunistickém státě už bude (i) armáda jen jeden velký přátelský budovatelský kolektiv bez buzerace a podrazů. Čiperka mimo to v závěru knihy zlikviduje ohavného diverzanta, který se zjevně plahočil ze "západu" přes přísně střeženou hranici až do Brna jen proto aby vnikl do jakéhosi vojenského skladu... Zkrátka jedna očividná blbost v té knize hlavně v druhé půlce střídá druhou a člověk je fakt rád, že už to konečně skončilo. Byť dosti nemastně a neslaně. Ale třeba to tak v komunistickém ráji má být, že rotný Čiperka sice nakonec nemá žádnou partnerku ale zato se zamiloval do svých "kamarádů ve zbrani". Sice se taky rozhodne že navzdory své lásce k těžkému kulometu a mohutnosti armády v armádě nezůstane ale že alespoň vstoupí do "es es em". A tak to milé děti má být...
Ještě drobná poznámka úplně na závěr: Antonín Kachlík se narodil roku 1923, vystudoval gymnasium, za války byl totálně nasazen, po válce pracoval na ministerstvu informací vedeném předním komunistickým ideologem Václavem Kopeckým a současně studoval Vysokou školu politickou, odkud následně přešel na FAMU. Vojnu tedy skutečně absolvoval až v dobách komunistického panování (edit: Bylo to v letech 1952-54), jistě to ale nebyla vojna úplně běžná. Už proto ne, že jako absolvent vysoké školy a navíc prominentní komunista jistě začínal rovnou jako "četař absolvent", nebo něco takového... Celkový dojem: 45%

06.11.2019

Tak tahle knížka mi pomohla přežít vojnu. Stala se mi v mnohém inspirací a tak jsem se stal sám součástí vojenských hudebních uskupení a zažil spoustu věcí na které budu vždycky moc rád vzpomínat. Začal jsem psát písničky, projel spoustu festivalů a dokonce jsem si užil opravdové studiové rozhlasové nahrávání. Takže ačkoli se někomu může zdát kniha tendenční a nepravděpodobná, já jsem si něco hodně podobného prožil na vojně na vlastní kůži. Skvělý byl i film z roku 1963, který na motivy této knihy vznikl a to s úžasnými písničkami i osobní účastí nesmrtelného semaforského dua Suchý - Šlitr a s hereckou účastí mladičkého Jaroslava Satoránského, Václava Postráneckého a nebesky krásné Olinky Schoberové.