Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278877/mid_bylo-nas-pet-xXV-278877.jpg
4
3499
3499
Poláčkův intenzivní pohled na šťastné dětství nemá ve světové literatuře obdoby, neboť své vrcholné dílo psal v tragické době, kdy nejenže nesměl publikovat, ale v roce 1944 už věděl, že ho čeká transport do pekla, odkud se lidé nevracejí. Jakou úlevu mu asi přinesl návrat do úžasné krajiny dětství, kdy je všechno pod sluncem nové a podivuhodné a kde se znovu setkává se svou matkou - šťastný čtenář ani nevytuší, že ji Poláček ztratil už v sedmi letech. Jako zkušený autor a bystrý pozorovatel lidí i světa se vyhnul sentimentální idyle a malého hrdinu nechal, aby své příběhy a lapálie popsal vypůjčeným, šroubovaným jazykem školy a dospělých, takže se dosyta nasmějeme staromódní, umravňující řeči v kontrastu s vážnou dětskou naivitou. Autor - ten zlý satirik, který se ve svém rodišti nemohl deset let objevit - se střední třídě malých ctností a malého rozhledu neposmívá a humor má laskavý. Svět oněch konvencí se ovšem už dávno zhroutil. „Bejval Antonín pravil tichým hlasem, že byl tuhle na poli a tam v mezičce vynalezl vosí hnízdo. I pravil, že bysme to hnízdo mohli vybrat a plástve s mladými doneseme domů a založíme si vosí úl. Vůbec se diví, že lidi chovají jenom včeličky, když přece vosy snášejí také med. Až bude mít hodně medu, tak ho bude prodávat a bude mít peněz habaděj. Já jsem pravil, že je to prauda, jenomže se vosy musejí ochočit, aby snášely. Bejval pravil, že to je to nejmenší, že si je ochočí, že ho vosy budou poslouchat na slovo, a ptal se mě, jestli půjdu s ním do spolku.“... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi líbila téměř celá, jen ta konečná fáze - nemoc, mě nevzala ani v knize, ani ve filmovém zpracování. Divadelní hru jsem bohužel neviděla :(
Viděla jsem seriál, divadelní hru a četla jsem i knižní zpracování. Popravdě nevím, jaká forma je nejlepší :D Mě se líbí všechny :)
Nemohu si pomoct ale seriál byl opravdu lepší, kniha mi přišla strašně natahovaná až nudná.
Seriál byl úžasný, ale do knížky jsem se nedokázala začíst. Pro děti to bude asi zajímavější než pro dospělé.
Musím říct, že mě, milovnici seriálu, trochu překvapilo, kolik mých oblíbených scén si scénáristi přimysleli a v knize tedy chybí. Hostinec u kamenného stolu asi pro mě stále zůstane číslem jedna v Poláčkově tvorbě, ale i tak to bylo príma pohlazení po duši: obsahem, jazykem i formou. "To se vr!"
Podobně jak s Malým princem - klasika sice, ale já se do toho nedokázal včíst. Souhlasím s tím, že seriál byl super, ale jako knížku jsem to nekousl.
Kniha ušla, seriál je ale podle mě lepší a vtipnější. Nudila mě část, kdy byl Peťa nemocný a snil o Indii, což byla vlastně celá druhá část knížky, takže tu jsem doopravdy protrpěla. Obdivuji ale Karla Poláčka, který to takhle napsal i v tak těžké době, ve které žil.
Seriál, jenž vznikl na motivy Poláčkovy předlohy, je vynikající, ale samotná předloha mě po emoční rovině minula a chvílema nudila, že jsem měl problém to vůbec dočíst, což je velmi zlá vizitka v kontextu malého obsahu, jímž disponuje.
Jako malá jsem tuto knihu i televizní seriál milovala... Na střední škole jsem neváhala a vybrala jsem si ji do povinné četby...Jediné co mě na knize moc nebavilo, bylo, jak Péťa Bajza onemocněl, protože výlet do Indie mě trochu nudil, ale dočetla jsem to.
Musím říct, že kniha mě nebavila. Maximálně začátek byl celkem zajímavý, ale poté co se pořád dokola omýlalo téma slon a červená čepice - to už na mě bylo moc. Knihu jsem dočetla z donucení, jelikož to byla povinná četba na střední škole. Možná jsem byla ovlivněna seriálem, kterým jsem jako malá byla uchvácena a pořád si ho pouštěla na starém videu. Jediné co vím je, že se do opakovaného čtení nepustím. Jednou stačilo.
Čteno na SOŠ v rámci povinné četby. Knihu bych neřadila do svých oblíbených, ale jelikož jsem jako malá hltala s rodiči seriál, tak byl alespoň začátek přečten s chutí. Ke konci mne už moc nebavil ,,výlet'' chlapců do Indie, ale bylo to tak 60 stran, a tak se dal zvládnout. Bylo nás pět jsem celkem přečetla 2x - jednou v 6. třídě.
Je škoda, že děti na ZŠ jsou nuceni číst knihy psané bohužel opravdu obtížnou češtinou. A to říkám jako milovnice Jiráska. Jako dítě a už tehdy čtenář se mi to četlo špatně a snad jsem ji ani nedočetla. Dnes bych si ji přečetla s chutí. Jazyk byl těžko stravitelný a místy nepochopitelný.
Pár bodů ke knize:
Jako dítě mě kniha nebavila.
Jako náctiletý jsem ji shltnul a byl okouzlen.
Knihu mi ukradli.
Koupím zas.
Ve správný čas podstrčím mým dětem.
Přestože se jedná o celkem starší věc, bavilo mě to. Akorát moc nechápu, proč se toto dílo ocitá pořád a neustále v povinné četbě k maturitě.
Ke knize jsem přišla kvůli maturitě. Samozřejmě, seriál znám a je moc dobrý. Přesto při čtení jsem ve většině pasáží snad žádnou podobnost nepostřehla. Což je na jednu stranu dobré, protože to nezkazilo zážitek z knihy, ale i tak bylo znát, že Poláček to napsal o dětech pro děti. Nechci tím říct, že to bylo špatné, naopak, jenže už jsem na tuhle knihu byla asi velká. :)
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Poprvé mi přijde, že seriálové zpracování je lepší než kniha. Na tuhle knížku jsem se chystala a těšila celkem dlouho...a tak mě nakonec trochu zklamala.