Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/315539/bmid_bylo-nas-pet-2wx-315539.jpg
4
3538
3538
Román o dobrodružstvích a klukovinách party kluků v malém východočeském městečku v době dětství Karla Poláčka, tedy před první světovou válkou. Psal jej v době před deportací do Terezína. Vydání se nedožil. Poprvé vyšel po válce v roce 1946.
Přidat komentář
Protože jsem nejprve zhlédla seriál a považuji jej za velmi vydařený, byla pro mě následná četba knihy spíš zklamáním. Děj knihy je trochu jiný a jinak poskládaný, než jak je tomu v seriálu, navíc ta snová cesta do Indie tvoří snad polovinu knihy, což mi moc nesedlo. Samotných klukovských příhod a zážitků v reálném světě tam bylo poměrně málo, nebo mi to tak aspoň přišlo. Ale vím, že jsem v hodnocení ovlivněna seriálem a chápu, že pro někoho může mít kniha své kouzlo. Ale mě až tak neoslovila...
Jedna z mnoha mých dětských knih, které jsem vylovila v knihovně u babiček a fascinovaně četla s takovým zvláštním nezapomenutelným pocitem, že ty samé knížky drželi v rukách moje rodiče když byli sami dětmi. Patří k nim i Vinnetou, Dva roky prázdnin, Foglarovky a další.
Mám velmi ráda seriál a knížka mne kdysi taky oslovila, po letech jsem se k ní teď vrátila v rámci knižní výzvy 2016 (oblíbená kniha mého dětství) a stále mne okouzluje.
Čtenářská výzva 2016: Oblíbená kniha tvého dětství.
Poláčka nelze neobdivovat. Ačkoliv jsem čekala, že mě kniha něčím dokonale strhne, a nestalo se tomu tak, nemůžu říct, že by tohle čtení bylo ztrátou času. Muži v ofsajdu se mi líbili víc. Chystám se ale přečíst si některou další Poláčku knihu...Podzemní město třeba?
Ten pocit když takovou koncentraci radosti, klukovského štěstí a nesmrtelného humoru napíše někdo v koncentráku. Smekám. A to hodně hluboko, mistře Poláčku.
Krásný příběh plný poetiky a klukovské fantazie. Četla jsem vydání z roku 1984 a potěšila mě slova jako "prauda", "zatouchat" nebo "vrdlouže".
Knížka se mi líbila i díky povedenému seriálu. Pod každou osobou už jsem si představovala konkrétní tvář herce, který postavu ztvárnil .Nezapomenutelná je pro mě např. Dagmar Havlová v roli maminky.
Tuto knihu jsme měli jako povinnou četbu a nudila mě tak, že jsem ji skoro nedočetla...
Kdykoliv se do ní začtu, zazní mi v uších nezaměnitelný hlas Františka Filipovského, který tohle báječné vyprávění čítal na pokračování v rádiu každou sobotu večer. Péťa Bajza, Tonda Bejval, Éda Kemlink, Čeněk Jirsák a Zilvar z chudobince - bylo jich pět, i když se k nim každou chvíli přidal Kemlinkovic Pajda nebo Eva Svobodová, Otakárek Soumarů, případně malej Venda Štěpánek. Člověk, který tohle dokázal napsat v okamžicích hrůzy z nejbližší budoucnosti, musel být statečný. Hluboká poklona a díky, pane Poláčku.
Péťa Bajza, naděje vlasti, která si vyčistí zvukovody, až splní poslání.
Skvělá kniha i seriál.
Tahle knížka mě pořád baví :) je krásně napsaná jako z rukou kluka z té doby v jejich věku. Super :)
Tak to já tuhle knížku vážně miluju! Vtipná, okouzlující, vynikající hlášky. Jenom jednu věc nechápu - jak se dokázal člověk, který kolem sebe vnímá tu hrůzu a strach ze smrti, kterého čeká transport do koncentračního tábora v Osvětimi, od toho všeho v myšlenkách "osvobodit" a napsat tak báječnou knihu, ve které je jediným stínem Péťovo onemocnění, ze kterého se stejně dostane, takže smutný konec se nekoná, a tak to má být :-) Vážně, Pane Poláčku, klobouk dolů... Zůstalo po Vás dílo, ke kterému se vždycky budu moc ráda vracet a u kterého si vždycky na Vás vzpomenu..
V tomhle případě byl seriál skvělý, kniha nuda. U básnění o Jumbovi a Indii jsem myslela, že zemřu nudou.
Pro mě je to hrozně kostrbaté i přesto bych mu dala 3 hvězdy. Seriál jsem milovala, kromě posledního dílu, kde jedou do ciziny a to je u mě ten háček. Protože tenhle díl mě vždy unudil k smrtí a tahle část je v knize nejvíce. Proto ty 2 hvězdy.
Poláčku Karle, ty a já nikdy nebudeme kamarádi. Jedno kolik toho přečtu. Jedno kolikrát. Dokážu to přečíst, dokážu se i vžít do postav, ale to psaní je takové kostrbaté. Intelektuálské a nedětské, že. Kdo nechápe ironii v předešlých slovech obsaženou. Ať to raději nečte.
Milovala jsem Péťu jako dítě školou povinné. Chtěla jsem být cukrářovic Helenkou.
Upřímně nechápu, jak s bombami nad hlavou, odsunem před sebou a smutkem v srdci mohl napsat tak jedinečně lidskou a úsměvnou knihu. Možná prostě osudu navzdory.
Z filmu, seriálu a divadelní hry pro mne kniha vede. Jen prostě není to lehké čtení. Nejsou to Muži v ofsajdu ani a Edudant s Francimorem, takže jenom čtyři a půl. Moje mínus.
Kniha mě tedy moc nebavila. Měla jsem ji v povinné četbě a i přesto mě to nedonutilo ji dočíst a přestala jsem někde v polovině... Myslela jsem si,že to zachrání seriál, ale ten mě taky moc neoslovil..
Jako malá jsem ji četla mockrát, je fat, že doba, kdy byl Péťa nemocný se mi četla dost těžko ,ale až v dospělosti jsem si uvědomila, jaká silná osobnost musel pan Poláček být , když před odchodem do koncentráku napsal takovou úsměvnou a příjemnou knihu. Většina židů už tušila , že je to nenávratná cesta a přesto dokázal svým humorem obohatit další generace.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1966 |  Edudant a Francimor |
| 1991 | Židovské anekdoty |
| 1994 | Podzemní město |
| 1994 | Vyprodáno |
Mě přišla kniha poměrně zdařilá... Taky jsem viděla jako první seriál, ale už si ho moc nepamatuji... Ale pamatuji si, že v tom seriálu říkal Péťa úplně stejné pasáže jako v knize, tak nevim... Taky je pravda, že ta cesta do Indie mi přišla zdlouhavá...neni divu, když zabrala polovinu knihy... Ale jinak vcelku dobrá povinná literatura!:)