Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425964/bmid_bylo-nas-pet-Lsu-425964.jpg
4
3469
3469
Nové vydání legendární knihy Karla Poláčka o pětici kamarádů, jejichž dobrodružství vždycky skončí nějakým malérem, přináší vůbec poprvé Poláčkův text v doprovodu ilustrací Ondřeje Sekory. Notoricky známé a nestárnoucí příběhy Petra Bajzy, Čeňka Jirsáka, Edy Kemlinka, Antonína Bejvala a Pepka Zilvara z chudobince jsou plné dětského smíchu, rošťáren a úsměvných historek, které nezastaraly a baví malé i velké čtenáře dodnes. Karel Poláček a Ondřej Sekora byli vrstevníci, a přestože k jejich přímé autorské spolupráci docházelo zřídka, jejich pracovní cesty se neustále křížily a prolínaly. Vzhledem k tragickému vyústění Poláčkova života v důsledku 2. světové války vyšel román až po autorově smrti, bez ilustrací. Až později, na přání redakce týdeníku Svoboda, se Sekora ujímá ilustrování knihy Bylo nás pět, respektive jejího časopiseckého vydání. Příběh vycházel od července 1954 do března 1955 a každou část doprovázela jedna či dvě Sekorovy ilustrace. Ty byly v průběhu času pozapomenuty a teprve nyní vycházejí poprvé jako celek v knižní podobě.... celý text
Přidat komentář
Jako malý jsem sledoval stejnojmenný seriál. Ke knize jsem se dostal až o pár let déle. Nicméně musím říct, že seriál se od knihy vůbec neliší a 90 % scén je totožných.
Možná kdybych byla mladší, tak bych byla nadšená, ale protože jsem si knihu musela vzít do povinné četby, tak jsem si to tak neužila a kniha mi přišla nemastná neslaná plná archaismů a historismů. Čistý průměr, ale když si čtenář uvědomí, že to psal Karel Poláček těsně před odchodem do Terezína... Stejnojmenný seriál natočený podle knihy je zaměřen více na citovou složku, proto tam můžeme vidět scény, které diváka dojmou (odjezd Kristýny, smrt pana Fajsta...), ale zároveň se v knize vůbec neobjeví.
Krásná dětská léta, ale pro mě až příliš nezajímavá, spíš to jednou přečtu dětem :)
Bylo to na pět hvězd. Kvůli úžasnému jazyku a jemnému, dětskému, dokonalému humoru. Škoda jen, že knížka získala nálepku povinné četby, což z ní předem dělá něco nepopulárně nuceného.
Výborně jsem se bavila. Poláček píše úžasným jazykem, že bych skutečně věřila, že to psal nějaký kluk. Málokdy se mi stane, abych se u knížky smála nahlas a měla potřebu někomu v okolí ukazovat, čemu že se tak směju... Tahle knížka to dokázala.
Tuto knihu jem dostala, jako většina, za povinnou četbu. Ze začátku jsem myslela, že se nedostanu ani na stranu padesát, ale zatla jsem zuby a přečetla jsem ji.
Prostě je kniha pro menší kluky, která velkou holku asi moc nechytne.
Jak říkám do padesáti stram jsem měla krizi a usínala jsem u ní, ale pak už se děj trochu zlepšil a někdy jsem se musela i smát.
Nedělám to často, ale tentokrát musím říct, že seriálová podoba je lepší.
Kniha mě bavila do doby, než hlavní hrdina onemocněl, poté mi přišla kniha nezáživná a já odpočítávala stránky do konce knihy. Na druhou stranu, byla to kniha do povinné četby a přečíst se dala. :)
Tak tohle mě bohužel nenadchlo a čekal jsem od toho víc, byť šlo o povinnou četbu. Sice si to moc nepamatuju, ale nebavilo mě to. Možná bych si to měl znovu přečíst, aby bylo moje hodnocení oprávněné, ale jaksi nemám chuť.
Tak téhle knize se nedá nic vytknout, prostě typický maloměšťácký život, sama v něčem podobném žiju. Je krásné, jak se dětská logika snaží přiblížit světu dospělých, používat jejich výrazy a postoje. Hrozně ráda některé pasáže užívám při práci s dětmi, velmi je to baví
Bezchybný a naprosto originální jazykový humor. V tomto případě nemá smysl srovnávat s obrazem - seriálem, který, ačkoli není špatný, vyznívá vedle knihy pouze jako chudý příbuzný..
Aj keď staršie a vraj rýdzo česká kniha, je tak roztomilo chlapčenská, že má stále čo povedať každému. Bezchybné.
Pokud jde o mě, musím přiznat, že kniha se mi opravdu líbila. Silně mě nadchnul jazyk, jakým je dílo sepsáno. Naprostá ironie - kombinace spisované, skoro až knižní češtiny spolu s hovorovými výrazy. A do toho takové to prosté klučičí uvažování. Vím, že je to asi kniha pro trochu mladší děti, ale mě se vážně líbila.
Je sice pravda, že děj ani nemusel být rozložen na kopu takových těch "jednotlivých povídek", mám pocit, že to bylo spíš ke škodě. Na druhou stranu musím přiznat, že jde-li o námět, bavila jsem se. Občas se sice vyskytla, taková ta mírně hluchá místa, kdy se nic nedělo, ale nestávalo se to často. Vynahradily to jiné, vtipné scény. Myslím, že moje oblíbená je ta, kdy si Pepek Zilvar z chudobince měl brát indickou princeznu. On byl Pepek celkově docela fajn postava. Kromě Péti moje asi nejmilejší.
Samosebou, šlo opět o jednu z knih k maturitě, ale nelituji, že jsem si jí vybrala. Četla se skoro sama, jazyk mě opravdu hodně bavil, nebyla nějak moc tlustá ani myšlenkově náročná. A když vezmu v potaz, že Poláček ji psal v době, kdy čekal na transport do koncentračního tábora, tak snad není co vytknout.
Poláček tuto knihu psal v době, kdy už věděl, že jako Žid bude převezen do koncentračního tábora. Únik od toho co mělo přijít našel v psaní a vzpomínkách na dětství. Neumím si představit pocity, které v této době měl.
Jako první jsem viděl seriál a to byla patrně chyba. Čekal sem od knihy daleko více
Knihu Bylo nás pět jsem začal číst po shlédnutí televizního seriálu, který mě moc bavil a každý týden jsem se na něj těšil.
Číst knihu bylo obtížnější než se dívat na televizi, ale příběhy a dobrodružství, které Petr Bajza prožíval spolu se svými kamarády, mi za trochu námahy stály.
Představoval jsem si sám sebe v partě pěti kluků, některé situace bych s nimi prožil moc rád. Moc mě nebavily číst sny v horečce, ale to, co kluci prováděli panu Fajstovi, mě vždy rozesmálo.
Moc se mi líbilo, jak hrál bratr Petra Bajzy na housle, protože sám jsem do houslí v době, kdy byl seriál v televizi, už chodil a chodím dodnes, přál jsem si hrát jako on, víc jsem v té době cvičil.
Knížku bych si přečetl ještě někdy znovu, až budu starší, stala se mou oblíbenou.
Bylo nás pět je nyní už klasika. Na základní škole jsem neměla možnost si tuto knihu přečíst. Je to škoda - velice mě totiž pobavila! Dokonce jsem si v půlce příběhu nedokázala odepřít doslov umělce Filipovského, ve kterém jsem se úplně viděla. Nádherně podáno.
Zpočátku bylo celkem obtížné zvyknout si na "prastaré" fráze v textu, o které byla kniha obohacena, ale později jsem si zvykla a nepřišly mi nijak nadbytečné. Nejoblíbenější pasáž knihy? VŠECHNY! Asi nejúžasnější hláška z knihy je pro mě: ,,To se vr!"
Rozhodně doporučuji! :-) Dávám 4 hvězdičky, je skvělá.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české romány
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Při čtení této knihy jsem se na chvíli vrátila do dětských let a ani se mi nechtělo vracet. Sice povinná četba, ale hezky vtipné :-)