Bylo nás pět
Karel Poláček
Nové vydání legendární knihy Karla Poláčka o pětici kamarádů, jejichž dobrodružství vždycky skončí nějakým malérem, přináší vůbec poprvé Poláčkův text v doprovodu ilustrací Ondřeje Sekory. Notoricky známé a nestárnoucí příběhy Petra Bajzy, Čeňka Jirsáka, Edy Kemlinka, Antonína Bejvala a Pepka Zilvara z chudobince jsou plné dětského smíchu, rošťáren a úsměvných historek, které nezastaraly a baví malé i velké čtenáře dodnes. Karel Poláček a Ondřej Sekora byli vrstevníci, a přestože k jejich přímé autorské spolupráci docházelo zřídka, jejich pracovní cesty se neustále křížily a prolínaly. Vzhledem k tragickému vyústění Poláčkova života v důsledku 2. světové války vyšel román až po autorově smrti, bez ilustrací. Až později, na přání redakce týdeníku Svoboda, se Sekora ujímá ilustrování knihy Bylo nás pět, respektive jejího časopiseckého vydání. Příběh vycházel od července 1954 do března 1955 a každou část doprovázela jedna či dvě Sekorovy ilustrace. Ty byly v průběhu času pozapomenuty a teprve nyní vycházejí poprvé jako celek v knižní podobě.... celý text
Přidat komentář
Milovaná knížka moje i mých dětí. Máme v rodině z této knížečky vypůjčeno hodně hlášek -Při příchodu domů se bytem ozývá :"válenpajštus" a když zazní otázka:Kam jdeš a s kým- odpovídá se Jdem my kluci, co spolu chodíme. Díky, pane Poláčku..
Krásná čeština, maloměsto, dětství ... souhlasím s níže psaným, že část "horečková" (Indie) už tolik nadšení při čtení neskýtá. Látka a její zpracování super, podklad pro hezké zfilmování. Nebýt Poláčka, nemáme Smyczkův film.
Kniha byla navzdory své doby velmi úsměvná, ukazovala nevinnost dětství, ale smutným paradoxem je, že období vzniku této knihy nebylo pro autora ani trochu veselé.
V knize se mi líbila první polovina, jak autor vyprávěl o dětském životě na vesnici, ale druhá polovina o tom, jak byli kluci v Indii už mě moc nebavila. Musím uznat, že to autor měl hezky propojené s tím, jak se občas Péťa probudil ze sna a myslel si, že zrovna spí a o dějství v Indii si myslel, že to je skutečnost.
Příběh o pěti uličnících je pro mě nezapomenutelný. Při četbě knihy je mi vždy tak lehce. Odpočinková knížka, která mě vždy odreaguje a bez potíží se nad ní zasměji. Seriál také moc povedený.
Je to klasika - podle mě jedna z nejlepších českých knížek pro děti. Milý a úsměvný román, který potěší bez rozdílu všechny generace. Hodně se mi líbil i televizní seriál. I při třetím opakování jsem vždy čekala a nenechala si ujít žádný další díl. Opravdu moc kouzelné dílko.
Kniha se mi četla dobře.Výborně popsány klučičí skotačinky.Líbí se mi i slangová řeč,bohužel,jak už tu zaznělo,část kdy Petr Bajza blouzní z nemoci je vážně nudná.Tuhle část nemám ráda ani zfilmovanou.
Poláčkovu knížku Bylo nás pět jsem nejprve poslouchal jako kluk v rádiu - byla to četba na pokračování v úžasném podání nezaměnitelného pana Filipovského. Souhlasím s těmi čtenáři, kteří si oblíbili první část vyprávění a už méně si užívali Petrova blouznění. Postavy Édy Kemlinka, Zilvara z chudobince, Čeňka Jirsáka a Bejvala Antonína, o kterých vypráví Péťa Bajza, jsou tak nezapomenutelně zapsány v mém podvědomí. Téměř venkovská atmosféra malého města, zachycené klukovské i "holčenčí" charaktery, mravokárný pan Fajst, figurka kozí Kuncky - sna ve všech místech takové nebo velmi podobné postavy a postavičky existují... to všechno jsme zažili... je to tak prosté... To je základní pocit z geniáního Poláčkova vyprávění a já tuhle knížku přiřazuji k Babičce Boženy Němcové a k povídkám Oty Pavla... protože byly také psány jejich autory v těžkém životním období... Kdysi mi recitátor Mirek Kovařík řekl, že k tomu, aby člověk napsal opravdu dobré dílo, musí být aspoň trochu nešťastný... Dodnes doufám, že to nemusí být nutné, ale u Poláčka, Němcové a Pavla to platí... byla to myslím jejich autoterapie a jsem jim za ni vděčný...
jelikož jsem jako dítě vyrůstala na seriálové podobě (milovala jsme představitele Péti Bajzy) , kterou naprosto zbožňuju, kniha pro mě byla v některých pasážích zdlouhavá a samozřejmě jsem spoustu věcí předvídala. každopádně milé počtení pro všechny věkové kategorie. :)
Jen Péťovo blouznění bylo pro mě nudnější pasáží.
Knížka, se kterou jsem maturovala! Jinak v porovnání s filmem - film je podle mě lepší!
Mně se to celkem líbilo. Krásný jazyk a navíc vzpomínka na dětství se seriálem, ten se podle mého s knížkou nemůže srovnávat - je koncipovaný jinak a zejména cesta do Indie je hodně odlišná, nelze říct, zda je lepší kniha či seriál. Zas na druhou stranu jsou v knize občas hluchá místa. Ale i tak je to příjemná záležitost, co sice neurazí, leč ani nenadchne, spíš oddechovka.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české romány
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Knížka mého dětství - příjemná, vtipná, zábavná.