Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46349/bylo-nas-pet-46349.jpg
4
3477
3477
Úsměvné, nestárnoucí dílko líčí ústy hlavního hrdiny, školáka Péti Bajzy, příhody a dobrodružství jedné klukovské party od jara do jara.
Přidat komentář
I když nejsem kluk,tak mi kniha přišla zábavná, přečetla jsem ji během 1 týdne.
Kniha mě zaujala především stylem písma, bylo to něco nového a nad některými slovy jsem se sama pousmála.
Další kniha k maturitě. Tohle už byla opravdu hrůza. Nelíbil se mi autorův styl psaní. Nelíbil se mi děj. Nic. Opravdu bych knihu nedoporučovala.
Je to jedna z nejvtipnějších knih mého dětství i mého dospělého života. V dětství jsem ji četla každý rok, takže umím některé pasáže nazpaměť. Miluji tu kombinaci přehnaně spisovného jazyka a nespisovných výrazů. Nižší hodnocení i komentáře zde mě trochu mrzí, ale není nic, co by tuto knížku vyrvalo z mého srdce.
Klasický klukovský evergreen.Tudíž dílo,u kterého se holčičenky nudí a nudit budou,protože to prostě nepochopí.80%.
Když jsem tuhle knížku četla, přistihla jsem se, že se směju nahlas. Tudíž četba do vlaku to rozhodně nebyla. :)
Knihu jsem si vybrala do maturitní četby, protože už od mala zbožňuji seriál. Bohužel knížka pro mě nebyla až tak super jak jsem očekávala. Možná to bude tím, že jsem si ji měla přečíst dříve a nebo jsem to porovnávala moc se seriálem. Kniha pro mě byla i lehce náročnější na čtení.
Seriál jsem měla moc ráda, proto jsem se rozhodla si ji vybrat k maturitě, ale bohužel mě knížka zklamala. Možná kdybych ji četla v mladším věku, více bych si ji užila.
Byla jsem docela překvapená, že se tato klasická kniha dočkala nového načtení. A po jejím poslechu jsem doslova nadšená! Jan Zadražil totiž nejenže nezklamal, ale kniha v jeho podání dokonce získala svoje nové kouzlo.
Tuhle knížku jsem si naprosto zamilovala, především díky tomu úžasnému jazyku. Jazyku, na který většina mých spolužáků nadávala a já jsem mu propadla a s radostí četla dál a dál příběhy Péti Bajzy a jeho kamarádů.
Seriál podle stejnojmenné knihy zbožňuji již od malička, ale přesto jsem se ke knize dostala až teď v rámci povinné četby. Kniha je milá, úsměvná, plná dětské fantazie. Myslím, že je toto dílo poselstvím pro dospělé, aby se občas zastavili a zkusili svět znovu vnímat těma dětskýma očima, které zůstanou v každém z nás ať chceme či nechceme. A také je pro nás památkou na Karla Poláčka, který ji napsal během nejtěžšího období naší historie a přesto nám dokázal zanechat dílo v němž se objevuje radost ze života.
Pro mě to byly dvě knihy v jedné.
Jedna se odehrávala v městečku, kde kluci dělali klukoviny a bylo to takové hezky poklidné, uvolňující...
Pak tady byla byla ta druhá. Ta se odehrávala v Indii, nebo ještě v městečku, které už bylo jen pouhým výplodem Petrových snů. Vůbec mě to nepasovalo k sobě. Úplně jiné roviny. Kdyby autor pokračoval v první části byla by pro mě kniha o hodně lepší.
Kniha napsaná krásným jazykem, s velkým citem co se asi klukům honí hlavě I s klukovskou logikou prenesenou do vetne stavby. Laskavé a příjemné. Snad jen poslední kus s Jumbem mohl být kratší.
Ze začátku mě kniha nebavila a měla jsem ji chuť odložit. Po páru kapitolách jsem se vžila do příběhu a zbytek knihy mě už bavil. Jen ten konec nebyl nic moc. Taky mi dělalo problém zvyknout si na jiný druh češtiny. Ale nakonec knihu hodnotím kladně, je to jedna z nejzábavnějších knih povinné četby.
začátek dobrý, ale potom nuda za nudou, hrůza a děs. Už dlouho jsem takhle nudnou knihu nečetla.
Tuhle knížku jsem si přečetla kvůli maturitní četbě a mile mě překvapila. Byla vtipná, čtivá a zajímavá. Hvězdičku však ubírám za to, že se půlka děje odehrávala nakonec v Petrových snech, což už zkrátka nebylo ono. Jinak doporučuji i stejnojmenný seriál! :)
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Nikdy dřív jsem tuhle knihu nečetl a ani jsem neviděl oblíbený televizní seriál. Takže jsem se těšil a byl zvědavý, jaký to bude zážitek a jestli Poláčkův román může být zajímavý i pro dospělého čtenáře.
Alfa a omega téhle knihy je její použitý jazyk, dětská snaha o vyprávění spisovným, knižním jazykem. Můj problém byl, že mě tahle literární technika neoslnila (přestože podobně vyprávěný Hrdý Budžes je moje možná nejoblíbenější humoristická kniha vůbec). Alespoň ne nijak mimořádně. A proto jsem se asi do knížky moc neponořil - protože ničeho dalšího už jsem se nedokázal chytit. Dějová linka vlastně neexistuje, je to spíš sled klučičích historek a po ponoření do Bajzova snu se už nějaká posloupnost úplně vytratí.
Není to tím, že bych neměl rád dětské knihy - Alenku, Malého prince nebo Karlíka v továrně si dokážu užít i ve svých letech. Ale zde to na mě neplatilo, a tak jsem byl pouze čas od času potěšen nějakou konkrétní scénou. Není to málo, ale je to míň, než jsem čekal.
Při čtení jsem se, samozřejmě, nemohl vyhnout myšlenkám na Karla Poláčka samotného. Představa, že takto křehký člověk (typ kavárenského intelektuála), který evidentně musel žít ve stavu strachu a úzkosti z věci přicházejících, dokázal napsat takto optimistickou knihu je ... nadějeplná.