Být či nebýt otcem
kolektiv autorů
Jedna ze dvou knihy úvah žen a mužů s odlišným kulturním a sociálním zázemím, kteří se zamýšlejí nad důvody, které vedly k tomu, že se nestali biologickými rodiči. Knihy problematizují tradiční chápání mateřství a otcovství jako povinných rolí a ukazují dobrovolnou i nedobrovolnou bezdětnost jako příležitost, jak rozšířit význam pojmu rodičovství o péči, kterou prokazujeme lidem, které máme rádi. ... celý text
Literatura naučná Rodina
Vydáno: 2010 , Volvox GlobatorOriginální název:
Nobody's Father - Life Without Kids, 2008
více info...
Přidat komentář
Nemastně neslaně napsané. Částečně za to určitě mohou překlady jednotlivých částí - jsou totiž težkopádné a neznějí česky, bohužel. Po přečtení odstavce doslova tahají za uši tzv. „signály překladovosti“. Nevhodná a neohrabaná volba slov (namátkou příklad po paměti: nová generace potomků, mladá děvčata... a spousta dalších zhůvěřilostí), pro češtinu nepřirozeně „tuhý“ slovosled, přemíra přivlastňovacích zájmen atd. Je zkrátka příliš slyšet, že se jedná o (nepovedené) překlady. Tolik stručně k jazykové kvalitě.
Zajímavé téma, ale kniha se mi líbila o dost míň než "Být či nebýt matkou". Nějak mi přišlo, že víc klouzala po povrchu, ale možná je to tím, že je mi mužský úhel pohledu vzdálenější.
Velmi příjemné překvapení z levných knih! Sbírka esejů povětšinou amerických spisovatelů, kteří se (ne)dobrovolně rozhodli nemít děti. Proč? Každý má různé důvody - odlišná sexuální orientace, potrat, smrt dítěte, etické důvody - strach z přelidnění apod. Popisují vývoj této myšlenky v průběhu let a její vliv na život vlastní i život jejich blízkých. Rozebírají klady i rizika tohoto rozhodnutí. Hodně zajímavé čtení pro každého, ať už zvažuje myšlenku mít či nemít děti nebo jen tak pro zajímavost pohled do mužské duše se všemi jejími obavami, úzkostmi i hrdinskými skutky.
(SPOILER) Knížka mě dost zklamala. Měla jsem od ní dost velké očekávání, protože jako žena v plodném věku se potýkám s častou otázkou "kdy budu mít děti". A jako žena dokážu nahlédnout jen na tuhle naši stránku. Proto jsem se na příběhy (ne)otců těšila a doufala jsem, že dostanu mužský náhled na stejnou problematiku. Že se zde dočtu, zda a jestli jo, tak jak se potýkají s tou všudypřímnou otázkou. Jenže přesně to jsem v té knížce nedostala. Asi pět příběhů bylo od autorů-gayů, což mi přijde jako zbytečně moc (i když nijak nezpochybňuju, že se s těmi pocity mohou potýkat) a poslední příběh, který vykládá o rodině, kde jim syn ve 14 zemřel, mi přijde vzhledem k tématu úplně mimo. Jen pár příběhů skutečně stálo za to. Tak možná příště.