Být milován, milovat
Vladimír Holan
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328301/bmid_byt-milovan-milovat-ax3-328301.jpg
4
23
23
Málokterý text dovede ve zkratce přiblížit osobnost Vladimíra Holana, básníka a překladatele jako slova Rudolfa Kvíze, který výbor z Holanovy poezie uspořádal: ,, Vladimír Holan mi čni nad tou líbeznou, mírně zvlněnou krajinou mých milovaných básníků jako zčernalý, hrubý monolit, jako bludný balvan, který sem kdosi odkudsi přivalil, snad sám bůh poezie. Zatímco on "vyzařuje” zvláštní magickou silou obraznosti a ponorem do podstaty člověčenství. Ne nadarmo ctil Shakespeara a Dostojevského a snad jen on z našich básníků se s nimi může rovnat. Znal lidskou duši jako málokdo. O člověku nám jeho poezie vyjevuje nejen "běsy" a nejzasutější a nejúděsnější tajemství, ale podává i svědectví plná prostoty, krásy a něhy - ať psal o rudoarmějcích nebo o dítěti spadlém do kopřiv. Jeho srdce tlouklo pro člověka a bylo naplněno porozuměním, láskou a soucitem. A když se bouřilo proti nespravedlnosti, ponižování a nízkosti, pak opravdu "bušilo jako malba olejem na plech". Přestože žil v dobrovolné klauzuře na Kampě, svým pronikavým zrakem viděl za - tam, kam my se neodvažujeme a co můžeme ve vzácné chvíli jen tušit."... celý text
Přidat komentář
Je tomu dávno, co mě okouzlila báseň Vrabec a tak jsem se dostala k úžasnému Holanovi. I v tomto výběru se Vrabec objevuje což mě nesmírně potěšilo. Mám ráda když se mě báseň dotkne, když má hloubku a myšlenku. Tato sbírka je takových básní plná. Vždyť Holan ani jinak než skvěle psát neumí. Osobně si ho řadím k mým oblíbencům.
Vrabec, opouštěje zasněženou větývku,
rozhoupal ji trochu, takže přitakává
záporem slepé citlivosti.
Trocha sněhu padá s oné větývky.
Za chvíli z toho bude lavina.
Motto :
Kdo sestoupil do poezie,
už nevystoupí ....
Na rozdíl od Seifertovy malebnosti veršů mi ty Holanovy připadají jako tesané do kamene ....
Odepsal jsem jí do sněhu pod oknem,
aby počkala, až Mozart ještě jednou
vyjádří tlukot zamilovaného srdce
dvojími houslemi v oktávách....
Holana se všichni na studiích báli, a bylo proč... na verše tohoto velkého českého básníka musíte "dozrát" a ještě být na něj naladěni. Je také potřebné ho číst soustavně a vždy objevit nějaký ten "díl skládačky", aby se před vámi zjevila ta nádherná celistvost. Vypůjčím si pár slov z doslovu od Rudolfa Kvíze, neboť myslím, že přesně vystihl "boj s jeho poezií":
"To, co svědčí pro autora, nahání interpretovi hrůzu: neměl jsem s tím ještě nějaký měsíc nebo rok počkat? Jsem tohoto básníka vůbec hoden? U Holana lze vskutku propadat beznaději." Přesně tyhle řádky vystihly mé pocity při čtení Holanových veršů, myslím, že nebudu sám...
Proč těžký je tvůj let,
proč se tak pozdí?
- Mluvil jsem patnáct let
do zdi
a zeď tu vláčím sám
ze svého pekla,
aby teď ona vám
všechno řekla...
Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
Třesu se, Bože můj, neboť tuším,
že brzy umřu a pevný měl bych být.
Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list,
neboť on není bez důvěry k zemi.
Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka,
neboť prkno v márnici je docela prosté.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale já...
Mistrovský kousek protkaný originálními a nezaměnitelnými obrazy . Není to pro každého, ale jak zmiňuje autor v jedné ze svých básní "kdo sestoupil do poezie, už nevystoupí". Holanem se prokousávám velmi dlouho a ta námaha dostat se hlouběji a hlouběji, je velmi odměňující. Kolikrát mi až zatrnulo po přečtení té a té.
Nevím jestli jsem na Holana byla už připravená. Rozhodně ho ještě nedokážu plně docenit a navíc mi není některými svými tématy až tolik blízký. Určitě se k němu ale někdy vrátím.
Bohaté a často překvapivé obrazy, které mě vždy uhranou a ke kterým se ráda vracím. S Vladimírem Holanem to od začátku byla láska na první pohled...
Zřejmě pro tyto verše nejsem dost vyspělou čtenářkou.
Na první pohled pro mě byly neučesané - nemelodické.
Na druhý pohled nesrozumitelné a tím pro mě depresivní.
P.S.: Pane Holane, muž s takovým jménem nemohl být nikým jiným než básníkem. Každý ve svém životě chce být milován a chce milovat.
Nevím, kolik pohledů vašemu výboru z poezie v budoucnu ještě budu muset věnovat, abych pochopila...
NADĚJE: Některými básněmi jste mě okouzlil již při prvním pohledu:
Miluj...
Nerovnost země a tedy i nerovnost lidí
jen na kolenou ucítíš.
Miluj však obě a věru jen tím spíš,
že není lásek, že je jen jedna láska,
tak jako všechny kříže jsou jen jeden kříž.
Byť miluji poezii, jméno Vladimíra Holana pro mě dosud bylo jen pouhým slovem z učebnice literatury.
Objevil jsem tuto malou knížečku a zamiloval se do jejího názvu. Tak láskyplná, krásná věta...
Básně uvnitř jsou mnohdy syrové, kruté a hloubavé zároveň. Málo z nich je jasných, milých a lehce čitelných.
Všechny však jsou silné, je v nich cit a láska, bolest i strach, utrpení a smrt. Vzlyky nad životem v této sbírce ovšem nehledejte. Holan byl zřejmě mužem pravým, básníkem z podstaty, který tvořil, protože znal a věděl...
Velice povedený je i doslov Rudolfa Kvíze, a je to o to pozoruhodnější, protože tyto části knih pro jejich většinovou nudu, zpravidla nečtu...
Složitost Holana svádí k tomu, aby jej člověk nosil stále při sobě. Ženy v kabelce, muži v náprsní kapse. Představa obou pohlaví sedících na lavičce v parku a čtoucí Holana, je vskutku nadčasová...
Autorovy další knížky
| 2004 |  Noc s Hamletem |
| 1944 | Terezka Planetová |
| 1966 | Bolest |
| 1984 | Láska a smrt |
| 1954 | Domove líbezný |
Holan je prostě skvělý, ačkoliv tato básnická sbírka se mi nezalíbila tolik, jako Les bez stromů :)