Být sám sebou
Carl Ransom Rogers
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234869/mid_byt-sam-sebou-gJc-234869.png
4
30
30
Aby mohl člověk žít svobodně, aby mohl být sám sebou, potřebuje prožít vztah, který je sám o sobě lékem a pomocí. Na příkladech z vlastní praxe představuje Carl Rogers koncept léčebného vztahu, který staví na autenticitě, empatickém naslouchání a bezpodmínečné akceptaci klienta. Aby byl terapeut schopen takový vztah s klientem navázat, je třeba, aby se nejprve obrátil sám k sobě, stavěl na vlastní schopnosti zachycovat své pravé já, autenticky prožívat, myslet a reagovat. V sérii přednášek z konferencí a univerzit zasvěcuje autor čtenáře do procesu, kterým se takový vztah utváří a rozvíjí, a naznačuje jeho směřování. Terapeutický vztah s uvedenými rysy dává klientovi příležitost „stát se sám sebou“, přijmout všechny své emoce a myšlenky za své a v chaosu, ve kterém se vyjevují, hledat a nacházet své pravé já. Rozvíjet takový vztah není podle autora žádoucí a prospěšné jen v kontextu terapie, ale i v rodinných vztazích, mezi přáteli a spolupracovníky. Kniha je primárně určená terapeutům a jejich klientům, pracovníkům pomáhajících profesí, ale i laikům se zájmem o osobnostní rozvoj.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2015 , PortálOriginální název:
On Becoming a Person: A Therapist's View of Psychotherapy
více info...
Přidat komentář
Základní literatura PCA. Kniha je složena z Rogersových přednášek. Víceméně vysvětluje základy PCA, dokládá empirickou opěru přístupu, vysvětluje, jak směr vznikal. Za nejzajímavější považuji přibližně první polovinu knihy. Pro mě je obzvláště přínosná část popisující stadia terapeutického procesu, "některá významná ponaučení" a kapitola vysvětlující dostačující a nezbytné podmínky, resp. typ pomáhajícího vztahu.
Rozhodně ne tak čtivé a pro laika zajímavé jako Způsob bytí. Kniha je místy výrazně složitá a těžkopádná a četl jsem ji dost pomalu, zatímco tu předchozí jsem hltal jak hladový vlk. Samozřejmě jí to neubírá na důležitosti. Ale tady se více než jindy projevuje, jak tuto sérii přednášek Rogers primárně koncipoval právě pro vzdělávání terapeutů.
Zbierka autorovych prednášok rozdelená do niekoľkých okruhov a podľa mňa jedna zo základných kníh, ktoré by si mal prečítať každý, kto pracuje s iným človekom. Nech už s jeho myšlienkami ako celkom čitateľ súhlasí alebo si vytiahne iba niečo čo ho inšpiruje, kniha dokáže veľmi pomôcť.
Kniha pekne ukazuje, že rogersovská psychoterapia nie je iba o kecaní pri čajíku a keksíkoch (ešte aj dnes u mnohých ľudí bežná predstava o práci psychoterapeuta). Jasné, PCA je postavená na empatii a dostačujúcich a potrebných faktoroch terapeutickej zmeny. Nie je ale empatia potrebná v podstate v každom terapeutickom vzťahu?
Autor si ako správny vedec zakladá aj na tom, aby bola účinnosť jeho terapie čo najlepšie výskumne podložená.
Zaujali aj aplikácie PCA v školstve a vzdelávaní, náš skostnatený školský systém by sa mohol inšpirovať.
Od Rogerse toho zatím v češtině moc nevyšlo, takže hurááá. Je faktem, že některé věty o osobním růstu znějí jinak tomu, kdo je na startu a jinak u někoho kdo je v procesu nebo na konci. U mě vyvolali vzpomínky na terapeutický výcvik, oživení silných zážitků.
Dobrý život není stav, ale proces. Dobrý život není cíl, ale směr.
Štítky knihy
psychoterapieAutorovy další knížky
| 2015 |  Být sám sebou |
| 2014 | Způsob bytí |
| 1998 |  Sloboda učiť sa |
| 1999 | O osobnej moci |
| 2020 | Teorie a terapie osobnosti |
Již několikrát mě ohromilo, když jsem zjistil, jaké skvělé texty vyšly už v padesátých letech minulého století. V této knize je to hlavně o vztahu. A tedy i o tom, jak přijmout druhé a jak to pomáhá si uvědomit, co nemám zpracováno u sebe. Nicméně v některých částech, hlavně v druhé polovině knihy, už jen ten věk je trochu znát. Celkově mi to ale přijde nádherné, srozumitelné, a některé části jsou jako živé.