Byt ve městě Naga

11.11.2024

S rozpaky dávám 4 hvězdy, přičemž jedna je za ilustrace. Tenhle obsah v knižním formátu pro mě asi moc nefunguje, paradoxně tomu víc sluší původní forma příspěvků na soc. síti, moderní horor. Při nočním scrollování by mě jeden z takových příspěvků zaujal a podívala bych se na další a určitě by husina naskočila (tady je taky důležité poznamenat, že místo a okamžik čtení tady hrají velkou roli, určitě to není čtení v létě na pláž). V okamžik, kdy je to vše nahuštěné do knihy, můj mozek stále hledá souvislosti a klasický knižní obsah (navazující kapitoly atd.). Každopádně ilustrace jsou velmi zdařilé, hezky doplňují krátké, úderné věty. Některé kousky mě bavily velmi, některé prošly bez povšimnutí. Ačkoli to pro mě tedy nebylo to pravé ořechové, cením a věřím, že si své příznivce získá.

08.10.2024

Takovýhle horor u nás není běžný. Jedná se o mikropříběhy, které mají vyvolat mrazení tím, jak obyčejné jsou a že pointa je mnohdy velmi realistická. S podobným hororem jsem se setkala už v manze Fuan No Tane a musím říct, že se pomalu stává mým oblíbeným žánrem.
Hvězdičku odebírám za jistou repetitivnost motivů.

29.09.2024

Jsem fakt hrozně rád, že to literární horror v Česku dopracoval už tak daleko, že si můžeme přečíst filipínský horror. A k***adrát jaký horror. Ve své strohosti neskutečně působivý a mrazivý. Prosté, jednoduché věty působící jako statusy na sociálních sítích, ale sekají přesně tam, kam mají. K tomu perfektní grafické a zpracování a doprovodné ilustrace. Uznávám, že ke konci se už to může zdát trochu monotematické, ale i v této poloze to pořád funguje a mrazí z toho a popravdě, mě to vůbec nijak nevadilo. Kniha, která vás může přinutit neustále se rozhlížet kolem sebe. A to se nepodaří jen tak nějaké. Tohle mi udělalo fakt obrovskou radost. Chci další.

26.09.2024

Ilustrace jsou definitivně cool, mají v sobě ten hororový asijský twist, jemnou, detailní a současně osobitou práci tužkou, stejně jako, jak sám autor říká, "lovecraftovské stínování". Nicméně s textem, který pouze navozuje situace, jako "díval jsem se tam a vidím to bez tváře, věc je jak nemá, obráceně, navíc". Převážně je to duchařina, ale v rámci textu jen krátce osvětluje jednotlivé ilustrace a mimo tohle příliš nenabízí. Mamutí výčet lidí, kterým Alvarez děkuje v závěru na mě udělal větší dojem. Ale jakožto publikace, co vzešla z postů na sociálních sítích, chápu, že v ní asi není sám o sobě hlubší záměr.

11.09.2024

„Zatímco tohle píšu, stojí vedle mě muž bez tváře.“ Mám dojem, že filipínský horror jsem četl vůbec poprvé. A rovnou dodám, že na mě kniha zapůsobila nejen svými krátkými texty, ale i celkovou formou. Toto dílo ocení spíše čtenáři s citem pro poezii; nejen jednotlivé texty, ale i samy kapitoly vyžadují, aby čtenář na chvíli zastavil a nechal text působit. Co se oněch kapitol týče, jejich tematizace je přehledně přítomna v (občas až nepříjemných) kresbách.
Možná se mi Byt ve městě Naga trefil do vkusu i proto, že popis i vyobrazení neodpovídá konvenčním horrorovým monstrům, na který už je průměrný Evropan zvyklý. Místo toho se blíží se stínům, nejasným postavám bez obličeje a nutí pochybovat o povaze samotné reality. Je to něco, co se vám dostane do hlavy a ubezpečí vás, že ty věci, které od dětství cítíte či vídáte, jsou reálné. Díky stručnosti textů jako by byl občas cítit autorův potměšilý úšklebek, který občas nechá přejít v horrorově laděnou anekdotu.
Byt ve městě Naga nemusí být vašim šálkem černého čaje, ale padne-li vám do noty, nedáte ne něj dopustit. Nakonec: „Pokud máte pocit, že vás někdo pozoruje, je dost dobře možné, že vás někdo pozoruje.“