Byt ve městě Naga
Pancho Alvarez
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539316/bmid_byt-ve-meste-naga.png
4
19
19
Byt ve městě Naga je vizuálním záznamem autorových let, kdy byl obklopen hravými i neodbytnými duchy, živelnými entitami a vzpomínkami na cizí lidi a přátele, kteří už dávno odešli. Ilustrováním vizí nefyzických bytostí tuší na papíře se umělec zabývá modalitou manifestace a bezprostředně zhmotňuje beztvaré, jak je vidělo oko jeho mysli. V různých stavech bytí a nebytí získávají zjevení zdání fyzické podoby: prostor jako tělo, rozmazání jako podoba, zatížené pouze linií a stínem.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2024 , Golden DogOriginální název:
An Apartment in Naga (stories and illustrations), 2022
více info...
Přidat komentář
Stručně popsaný děs doplněný uchvacujícím vizuálem, tak by se dal charakterizovat minimalistický Byt ve městě Naga. Pokud čtete jednotlivé mikropříběhy po troškách, takřka homeopaticky, užijete si je. Tichá hrůza spjatá se smrtí mě nesmírně bavila svou civilností a uměřeností.
Takový filipínský Šestý smysl. Naprosto mě uchvátily ilustrace a vůbec vizuální stránka, zpracování na křídovém papíru je opravdu nádherné. Bylo to něco zcela jiného a jako malé děsivé dezerty konzumované uprostřed nočního tich to fungovalo skvěle. Nedoporučuji číst na jeden zátah, ale opravdu si jednotlivé mikropříběhy dávkovat.
Pár dobře poskládaných slov vyvolá občas mnohem víc děsu než hektolitry krve a davy nemrtvých.
Byt ve městě Naga. Kratičká recenzička.
Minimalistické duchařské příběhy Pancho Alvareze vynikají strohostí, přímočarou a údernou pointou a lehce melancholickou atmosférou. Chvilku před tím než jsem knihu otevřel, jsem dočetl hororový komiks Parcela 13. a ten byl ve výsledku mnohem méně děsivý než tyhle kratičké povídky. Alvarez si knihu sám ilustroval a jeho ilustrace jsou stejně znepokojivé jako ty příběhy. Ale hodně záleží kde je budete číst. Čím tišší a prázdnější místo, tím víc na vás budou působit.
Překladatelka Lucie Lukačovičová odvedla skvělou práci a Martin Štefko z Nakladatelství Golden Dog knize věnoval velkou péči. Křídový papír je prostě křídový papír. Takže díky oběma za tenhle zajímavý a originální střípek z filipinského literárního a hororového světa.
"Jestliže zahlédnete, jak k vám v noci oknem
nakukuje žena bez tváře, není to cool. Ani trochu."
Začnem zlou správou. Toto (inak môj obľúbený, každý spln mu posielam marcipánovú tortu s plnkou pozostávajúceho z toho, čo nevládal dojesť Hannibal Lecter) vydavateľ jemne nedomyslel, lebo dostatočne (resp. vôbec) v rámci propagácie na obale neupozornil čitateľov, čo kupujú. Ja som si myslel, že si objednávam normálny románový horor a dočkal som sa niečoho, čo pripomína drabble. Priznám sa, že tu a teraz neviem na 100% povedať, či to technicky spĺňa presnú charakteristiku tohto špecifického literárneho útvaru (v minulosti drabble v ČR vyšlo napr. v kultovej antológii 66 + 6 hororů ve sto slovech, čoho sa v r. 2014 zúčastnila aj moja maličkosť), alebo to nie je „čisté“ drabble. Ale to je fuk, proste vás čakajú extrémne krátke minipríbehy väčšinou s brutálnou hororovou pointou. Pričom niektoré sú trochu nudnejšie a nejeden raz sa opakuje pointa, sami uvidíte. Toľko k zlým správam. Dobrou je, že vás texty filipínskeho autora Pancha Alvareza (fakt český hororový trh urobil sto skokov dopredu, keď zvládne filipínsky horor) dostanú, zmrazia, možno občas jeden dva nevyjdú, ale nasledujúce tri štyri vás odrovnajú a nebudete sa po nich cítiť príliš duševne dobre a pomyslíte si, že duchovia a iné prízraky napokon možno predsa len existujú. A ak aj nám nechcú/nedokážu explicitne fyzicky ublížiť (vlastne s nami možno chcú dokonca nadviazať pozitívny kontakt), tak to vami otrasie a nebude vám z toho fajn. Okrem samotných textov Pancho knihu ilustroval a je to radosť pozerať, vizuálne pohladenie po duši. O tejto knihe si trúfam hovoriť ako o jednej z najkrajších (beletristických, teda nie napr. encyklopédie), aká v češtine v r. 2024 vyšla. Asi to bude znieť blbo, ale toto už podľa mňa ani nie je klasická kniha, ale malé veľké umelecké dielo.
S rozpaky dávám 4 hvězdy, přičemž jedna je za ilustrace. Tenhle obsah v knižním formátu pro mě asi moc nefunguje, paradoxně tomu víc sluší původní forma příspěvků na soc. síti, moderní horor. Při nočním scrollování by mě jeden z takových příspěvků zaujal a podívala bych se na další a určitě by husina naskočila (tady je taky důležité poznamenat, že místo a okamžik čtení tady hrají velkou roli, určitě to není čtení v létě na pláž). V okamžik, kdy je to vše nahuštěné do knihy, můj mozek stále hledá souvislosti a klasický knižní obsah (navazující kapitoly atd.). Každopádně ilustrace jsou velmi zdařilé, hezky doplňují krátké, úderné věty. Některé kousky mě bavily velmi, některé prošly bez povšimnutí. Ačkoli to pro mě tedy nebylo to pravé ořechové, cením a věřím, že si své příznivce získá.
Takovýhle horor u nás není běžný. Jedná se o mikropříběhy, které mají vyvolat mrazení tím, jak obyčejné jsou a že pointa je mnohdy velmi realistická. S podobným hororem jsem se setkala už v manze Fuan No Tane a musím říct, že se pomalu stává mým oblíbeným žánrem.
Hvězdičku odebírám za jistou repetitivnost motivů.
Jsem fakt hrozně rád, že to literární horror v Česku dopracoval už tak daleko, že si můžeme přečíst filipínský horror. A k***adrát jaký horror. Ve své strohosti neskutečně působivý a mrazivý. Prosté, jednoduché věty působící jako statusy na sociálních sítích, ale sekají přesně tam, kam mají. K tomu perfektní grafické a zpracování a doprovodné ilustrace. Uznávám, že ke konci se už to může zdát trochu monotematické, ale i v této poloze to pořád funguje a mrazí z toho a popravdě, mě to vůbec nijak nevadilo. Kniha, která vás může přinutit neustále se rozhlížet kolem sebe. A to se nepodaří jen tak nějaké. Tohle mi udělalo fakt obrovskou radost. Chci další.
Ilustrace jsou definitivně cool, mají v sobě ten hororový asijský twist, jemnou, detailní a současně osobitou práci tužkou, stejně jako, jak sám autor říká, "lovecraftovské stínování". Nicméně s textem, který pouze navozuje situace, jako "díval jsem se tam a vidím to bez tváře, věc je jak nemá, obráceně, navíc". Převážně je to duchařina, ale v rámci textu jen krátce osvětluje jednotlivé ilustrace a mimo tohle příliš nenabízí. Mamutí výčet lidí, kterým Alvarez děkuje v závěru na mě udělal větší dojem. Ale jakožto publikace, co vzešla z postů na sociálních sítích, chápu, že v ní asi není sám o sobě hlubší záměr.
„Zatímco tohle píšu, stojí vedle mě muž bez tváře.“ Mám dojem, že filipínský horror jsem četl vůbec poprvé. A rovnou dodám, že na mě kniha zapůsobila nejen svými krátkými texty, ale i celkovou formou. Toto dílo ocení spíše čtenáři s citem pro poezii; nejen jednotlivé texty, ale i samy kapitoly vyžadují, aby čtenář na chvíli zastavil a nechal text působit. Co se oněch kapitol týče, jejich tematizace je přehledně přítomna v (občas až nepříjemných) kresbách.
Možná se mi Byt ve městě Naga trefil do vkusu i proto, že popis i vyobrazení neodpovídá konvenčním horrorovým monstrům, na který už je průměrný Evropan zvyklý. Místo toho se blíží se stínům, nejasným postavám bez obličeje a nutí pochybovat o povaze samotné reality. Je to něco, co se vám dostane do hlavy a ubezpečí vás, že ty věci, které od dětství cítíte či vídáte, jsou reálné. Díky stručnosti textů jako by byl občas cítit autorův potměšilý úšklebek, který občas nechá přejít v horrorově laděnou anekdotu.
Byt ve městě Naga nemusí být vašim šálkem černého čaje, ale padne-li vám do noty, nedáte ne něj dopustit. Nakonec: „Pokud máte pocit, že vás někdo pozoruje, je dost dobře možné, že vás někdo pozoruje.“
Po stylistické stránce docela jednoduchý text, který však zanechá hluboký dojem; kdyby to bylo košatější, asi by to správně nefungovalo. Vše podtrženo znepokojivými ilustracemi. Tak trochu Šestý smysl, pro ty, co se vyznají v hororu. Mně se to líbilo velmi. Máte-li rádi nadpřirozeno a duchy, určitě si knihu přečtěte. Není moc podobných.
Byt ve městě Naga
Alvarez hezky kreslí a v noci vidí mrtvé lidi (nejčastěji bez tváře)...
duchařské "anekdoty" k autorským ilustracím nepřesáhnou tři čtyři věty, ale námětem se pořád opakují: prostě "viděl jsem přízrak", mně to nic neříká
v okamžiku, kdy jsem poprvé otevřel tuto čtvercovou knížku na křídovém papíře, rupla vazba a většina listů se vysypala - no jasně, v tiráži "printed in China"