Bývalý bubeník
Herman Brusselmans
Bývalý bubeník je první do češtiny přeložený román Hermana Brusselmanse, význačného vlámského spisovatele a kontroverzní postavy, autora více než čtyř desítek knih. Částečně autobiografický text, který se dočkal i filmového zpracování, se točí okolo tématu „sex, drogy a rock’n’roll“. Vychází ze situace, kdy spisovatele navštíví tři podivní mladíci, kteří po něm chtějí, aby se stal bubeníkem jejich nově vzniklé hudební skupiny, následně pojmenované The Feminists. Skupina je založena na neumětelství a handicapu každého svého člena: zpěvák šišlá, basista má ochrnutou ruku, kytarista je hluchý jako poleno, a bubeník by tedy neměl umět bubnovat. Spisovatel částečně z nudy, částečně z důvodu, že jde o dočasnou záležitost, souhlasí, věci se však vyvinou jinak. Dále je tu spisovatelova přítelkyně Lio, která se živí obchodem s umělými nehty a nezříká se švédské trojky, slizký a perverzní ministr hygieny, nechybí ani vyprávění o siamském králi s obřím pyjem a konkurenční hudební skupina s hitem „Fattest Dick in Town is Mine“ či plešatá tyranská matka jednoho z členů skupiny, která se rozhodne dělat jim manažerku. Roztočí se tak kolotoč plný událostí absurdních, bizarních, směšných i krutých, přivádějících na světlo temné, jinak skryté stránky života zdánlivě obyčejných lidí. ... celý text
Přidat komentář
Punkově přehnaná jízda o kapele složené z lůzrů (jejich tělesná postižení jsou to nejmenší a mají spíš symbolický význam) a vůbec extrémně podivných typech. Všichni jsou příšerní a novela stojí hlavně na černém humoru a naprosto přiznané přepálenosti, v tom funguje. Ale i když je krátká, klidně by mohla být o třetinu až půlku kratší a fungovala by líp. Těch ujetostí je moc, figurky začnou být otravné (nejvíc sám vypravěč, jehož póza jediného normálního mezi idioty přestane po čase fungovat) a až moc na ránu pěstí, opakující se motivy taky spíš ruší. Ve výsledku zůstává dojem, že ty dvě odpoledne strávené četbou nebyly ztracené, ale nejspíš na tu knihu brzy zapomenu...
Mě to fakt bavilo. Přišlo mi to vážně vtipný. Četl jsem to v nemocnici s nadvakrát zlomenou očnicí, takže smát se docela bolelo, ale stejně jsem si nemohl pomoct. Odsýpalo to, jak pankový bicí. Film až tak ne, ale soundtrack měl dobrej, lol. Né každá kniha, kde lidé berou drogy musí být nutně vykradačkou mého milovaného Trainspottingu, lol. P.S.: Dokonce to bavilo i mou bývalou přítelkyni, a to už je co říct. Bavilo ji to natolik, že mi můj výtisk už nikdy nevrátila, haha. A byla tam krásná definice lásky. Něco jako "Všichni jsou pro ní čůráci a kundy, ale já jsem pro ni jednička." No nejni to krásný?)
Belgická variace na Trainspotting z prostředí punkových kapel. Hlavní hrdina je jedinej normální člověk v celým příběhu, ostatní sou sadisti, fetky, buzíci, plešatý ženský a magoři s obrovskejma pérama. Zní to zábavně a zajímavě, ale vlastně moc neni.
Román je bohužel stejně průměrnej jako film na jeho motivy. Ani si nevybavuju jestli to mělo dobrej soundtrack. 5/10
Jeden z mála případů, kdy filmové zpracování stokrát předčilo svou předlohu - jako film dokonalé, kniha naprosté zklamání...
Cynické až na půdu, dosti silácké a pravičácké, avšak také velmi zábavné, čtivé, literárně minimalistické a vtipné líčení příběhu točícího se kolem rockové kapely plné postiženců.
Zatím to mám rozečtené a musím uznat, že jsem zklamaný. Vypadalo to jako parádní komedie, ale teď to na mě působí spíš jak šílená póza...
Bývalý bubeník
Musím říct, že kdyby mi kniha nebyla zapůjčena s doporučením od někoho, jehož tipy neberu na lehkou váhu, sama bych se k ní asi nikdy nedostala a byla by to škoda. Nakonec jsem ji přečetla za jedno odpoledne a skvěle se bavila. Excentrické typy postav ve filmech či knihách si většinou užívám a že tady bylo z čeho vybírat, líbily se mi i extrémní situace, ať už byly vtipné, drsné či oboje zároveň. Bavil mě i vztah mezi hlavním hrdinou a jeho láskou Lio, jak při sobě naprosto pevně stáli za všech okolností, i těch nejšílenějších.