Čachtická paní
Jožo Nižnánsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367676/bmid_cachticka-pani-7Nj-367676.jpg
4
1977
1977
Příběh Alžběty Báthoryové, který věrně popsal Jožo Nižnánsky v románu Čachtická paní, se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá ze skutečných událostí. Děj je nabitý nejen zajímavýmí a dobovými fakty, ale je především napínavým, až detektivním čtením. Hnací silou děje je nekonečná, chorobná touha čachtické paní být za každou cenu mladá a krásná. Tato touha byla příčinou zmaření životů mnoha nevinných mladých dívek. Jde o znamenitý horor napsaný v době, kdy tento termín ještě zdaleka v literárním slovníku neexistoval. V románu jsou pravdivě zachyceny smutné doby, kdy život poddaného člověka neměl žádnou cenu. A jak už to tak bývá, kruté čachtické paní pomáhaly lidské kreatury typu Ficka, které jí byly ze strachu zavázány slepou poslušnosti. Čtenář na 512 stranách prožije vedle napínavého dobrodružství nezištnou lásku, nenávist, zradu, zklamání i závist.... celý text
Přidat komentář
Dovolil bych si souhlasit s hodnocením 2mig1.
Neřikam, že by tu hlavní postavy měli mřít jako mouchy, podobně jako v Martinovo Hře o trůny, ale tady jsou obklopeny aurou nesmrtelnosti, až je to někdy úplně absurdní. A ten kolotoč únosů a osvobození a kutí piklů tomu taky moc nepomáhá.
Netvrdim, že bych chtěl, aby to bylo jako kdyby to psal de Sade, ale tohle je naopak bližší spíš pohádkám se štastnym koncem ve stylu "...a žili spolu šťastně až do smrti". Sice tam povraždili x děvčat, ale anonymních, tudíž se mi jejich smrt vůbec nedotkla, ani kdyby jich bylo desetkrát tolik.
Alžběta mě zklamala. Já čekal krev a hrůzu. A dočkal jsem se nekonečného kličkování v kruhu, kdy jeden přichystá léčku na druhého, ale sám už je léčkou polapen. Kdy jeden popoběhne sto metrů po lese a rázem se ocitá ve výchozím bodě. Oživení od stereotypu léček a podvodů přichází s příjezdem Alžběty do Bratislavy. Ale stačí pár stránek a jsme tam, kde jsme byli. Samozřejmostí je násilné zpárování všech dobromyslných postav, oněž se prakticky nemá smysl strachovat, protože na rozdíl od anonymních umučených dívek, přežívají všechno, i sebevražedné pády z hradeb čachtického hradu. Nebo zámku. Už nevím, odkud to ta holka skočila. Mimochodem co se toho mučení a koupání v krvi týče, je vše zmíněno skutečně jen okrajově a po podzemních chodbách plných cel a mučidel se spíš jen bloudí, než aby se v nich mučilo a stáčelo životodárnou tekutinu.
Klasika, která se neomrzí. Sice se místy vleče, ale vždycky se k ní ráda vrátím.
Pamatuju si, jak mě mrazilo, když jsem tenhle příběh krvavé hraběnky před lety četla. Při popisu toho příšerného nástroje a krutých činů... Děsivá, ale skvělá kniha, kde nechybí příběh velké statečnosti mladých lidí včetně utajené hraběnčiny dcery. A také láska.
Tuto knihu máme velmi ráda! Jožo Nižňánský ji pojal bezvadně. Čtivé, napínavé, dobrodružné a hrozivé. Výborný román, který nesmí chybět na žádné dobré polici.
Tuto knihu jsem již jednou četla, v dobách raného mládí a už tenkrát mne uchvátila. Po dlouhých letech jsem si ji tedy zopakovala a byla jsem zase nadšená! Příběh je strhující a neskutečně čtivě napsaný. Stránky jen letí jedna za druhou ;-). O obsahu není třeba se zmiňovat, ten je totiž notoricky známý. A i když si autor ledacos přimyslel a vyfabuloval, čtenář mu to nebude mít vůbec za zlé, protože právě tím kniha jen získala na přitažlivosti ;-).
Velmi dobrá a zajímavá kniha. Kdo by neznal Alžbětu Báthoriovou a její krvavé řádění.
Už několikrát jsem zkoušela se do knihy načíst, ale zatím se mi to nepovedlo. Snad se mi to někdy podaří.
od nižnánskeho mám prečítané takmer všetko, ale toto a lásky žofie bosniakovej su jeho najlepšie knihy...krvavá grofka bola námetom už mnohým autorom, ale tak, ako ju zachytil a jej príbeh opísal jožo, sa nepodarilo asi nikomu
Můj první horor. S očima navrch hlavy jsme při baterce pod peřinou hltali tajemný a děsivý příběh krvelačné šlechtičny z Čachtického hradu. Samozřejmě jsme věřili každému slovu a nějaká historická přesnost nás vůbec netrápila. Vždyť to je román a ne literatura faktu! Navíc velmi čtivě napsaný román, jehož více než 500 stran uběhne jako mávnutím proutku.
Zajímavá kniha o skutečné postavě. Nevím kolik je v ní pravdy a nakolik jde o fikci. Každopádně jde o poutavý příběh s dobře znázorněnymi poměry 17. století. Jen závěr je snad až příliš rozvláčně napsaný, se snahou co nejvíce šokovat a co nejvíc vytvořit šťastný konec. Proto dávám celkově nižší hodnocení
Bravurně zpracovaný román, dějově hutný, leč nemohu posoudit historickou věrnost. Kniha však ve mně vzbudila zájem o postavu Alžběty Báthoryové a zejména reálného palatina Juraje Thurza (aneb skutečně byl tak váhavý?). Budoucí čtenář se nemusí bát přehnaných popisů ukrutností, ačkoliv úplně bez nich by to nešlo. Je zde plno krásných postav, které vyvažují to horší, a vše je protkané stále ohroženou láskou zbojníků a jejich děvčat. Žasnu, jak dokázal autor i Ficka popsat neutrálně, že nevyznívá jako gauner, ale spíše postavička pro svou chamtivost a zarputilost v šarvátkách komická...
Velmi chytlavé, kniha má tempo, pořád se něco děje. Některé postavy jsou poměrně děsivé. Bavil jsem se výborně.
Štítky knihy
zfilmováno 17. století Alžběta Báthory, 1560–1614 16.-17. století sadismus Slováci a Maďaři Uherské království krev slovenské pověsti mučeníAutorovy další knížky
| 1971 |  Čachtická paní |
| 1971 |  Žena dvou mužů |
| 1993 | Právo první noci |
| 1992 | Lásky Žofie Bosniakové |
| 2008 | Cholera |
Předpokládala jsem něco tak šíleného, jako losinské procesy, ale tohle bylo snad ještě děsivější. Neskutečné , přitom vlastně za všechno může láska. Nešťastná, nebo lépe řečeno nenaplněná láska. Každopádně, pan Nižnánsky to napsal moc napínavě a vlastně mi došlo až po přečtení, že celá pointa je vlastně v tom, jak nešťastný člověk může ovlivnit svou nenávistí a nezvladatelným smutkem a závistí osudy jiných lidí- jak aktuální....