Lásky Žofie Bosniakové přehled
Jožo Nižnánsky
Autor románu Čachtická paní Jožo Nižnánsky i v tomto románu oživuje poutavé děje oplývající milostnými záletkami a politickými intrikami. Spisovatel rozebírá nejen všechny lásky Žofie, ale i tehdejší dobu v její pestrosti a rozmanitosti. V knize se jasně odráží jemná duše a čistý člověk, jímž byla Žofie Bosniaková. Příběh je dotvářen obrazy majestátného Strečna, Fil´akovského a Muránského hradu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Lásky Žofie Bosniakové. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Poutavý příběh o lásce, která umí člověka, udělat šťastným, ale také, aby se pro ni trápil. Kniha se čte opravdu velmi dobře, je zajímavá, umí vtáhnout do děje a ukazuje, co všechno se může pro lásku obětovat, a že se zamilovaný může stát krutým, až někdy i směšným.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Lásky Žofie Bosniakové v seznamech
v Přečtených | 100x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 75x |
v Chystám se číst | 14x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1971 | Čachtická paní |
1971 | Žena dvou mužů |
1993 | Právo první noci |
1992 | Lásky Žofie Bosniakové |
2008 | Cholera |
Přestože je Žofie titulní postavou, ve skutečnosti kniha popisuje spíše příběh jejího manžela Férence Wesselenyiho, kterého navíc zřejmě poněkud idealizuje. Z toho vyplývá, že větší část tvoří spíše něco mezi romantikou a červenou knihovnou než že by šlo o historický nebo dokonce duchovní román, jak by se dalo s ohledem na postavu Žofie předpokládat. Vyjímku tvoří jen pasáž popisující Velikonoce na Strečnu. Jsem rád, že jsem tuto část dočetl právě na sklonku velikonočního pondělí.
Co se kvality knihy týče není špatná, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že právě tuto postavu by to asi chtělo pojmout víc duchovně. Je také s podivem, že krvavé paní z Čachtic se Nižnánsky věnoval víc než jejímu protikladu. Dalším paradoxem této knihy je, že Nižnánsky nemohl napsat poslední kapitolu osudu Žófie, plně vystihující naši šílenou dobu.
Tři hvězdičky za knihu samotnou a dvě z úcty ke skutečné Žofii.