Caesar
Jan Werich , Jiří Voskovec (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430062/mid_caesar-sAh-430062.png
4
63
63
Ceasar je společná divadelní hra českých herců a dramatiků Jana Wericha a Jiřího Voskovce z roku 1932. Hra představuje Caesara jako přihlouplého a stárnoucího muže, který touží po válce. V postavě Caesara jsou patrné rysy italského diktátora Benita Mussoliniho. Od této hry je Osvobozené divadlo považováno za politické divadlo.
Přidat komentář
Hra je velmi vtipná. Ještě aby ne, když ji napsal Werich s Voskovcem! Ale spíše bych Caesara docenila v divadle při představení než v písemné podobě. Divadelní hra obsahuje plno písniček a lepší zážitek by tedy byl naživo...
A pak průvod půjde od Patheonu dolů a přes most legií a tam sbor učitelů zapěje "Hej, Římané"... Krom toho, že to je taková úžasná švanda, tak to také byla nejčtenější kniha v našem maturitním ročníku, a mám sentimentální vzpomínky, jak na ni člověk čekal frontu. A místy je teda aktuální, až to bolí.
"Ty máš nejmíň, co mluvit. Jsi členem čtyřiceti správních rad." - "V devětatřiceti jsme spolu." - "Prosím, aby bylo konstatováno, že Brutus a Flavius se vzájemně obviňují z prospěchářství, ale žádný z nich svoji vinu nepopírá." - "Mlč, ty kradeš taky!" - "A ty snad ne? Máš tři velkostatky." - "Já nemám nic!" - "Protože jsi je přepsal na svoji ženu." - "Ale nedal jsem si je odepsat z daně jako ty."
"Zbavíte-li Caesara vojska a rozpustíte-li jeho legie, co si počnete s legionáři?" - "Dáme jim trafiky!" - "Bude tedy armáda mrzutých trafikantů."
Je neuvěřitelné, jak je ta hra dneska aktuální...
Chytré, čtivé a zábavné drama V+W - těžko vymyslet příjemnemjší kratochvíli na dlouhé cesty či deštivá odpoledne. Rozpravy senátorů, Kleopatřina vypočítavost, lidská přetvářka a korupce - vše ze starého Říma a vše aktuální, což nám ostatně autoři sami demonstrují v poslední scéně. Prvotřídní humor a známé písničky k tomu (nejkrásnější je závěrečná Evropa volá). Co víc si přát!
„Až jednoho dne jsem si na pláži kreslil do písku rybu. To bylo naše tajné znamení. Přijde ke mně civilní pretorián a povídá mi: 'Co tu maluješ, dědku?' Povídám mu: 'To bys byl rád, kdybys věděl, že je to naše tajné křesťanské znamení.' On nějak z toho vystihl, že jsem křesťan, jal mne a uvěznil. Byl jsem pak ještě s několika kamarády upálen."