Vešla do moře
Mark Douglas-Home
Cal McGill série
< 2. díl >
Je to už dvacet šest let, co Megan Batesová v odlehlé vsi u skotského pobřeží vešla do moře a nadobro zmizela. Její tělo se nikdy nenašlo, ale její dcera Violet stále doufá. Požádá o pomoc Cala McGilla, který umí v moři najít téměř cokoli. Avšak jeho přítomnost v uzavřené komunitě, rozdělené dávnými vášněmi a záští, vyvolává neklid. Zdá se, že hodně lidí nestojí o to, aby dávná tajemství vyplula na povrch.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2017 , PlusOriginální název:
The Woman Who Walked into the Sea, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi cetla jednim dechem. Behem par dnu nebylo co resit.
Kniha neni klasickou detektivkou, nicmene i tak drzi ctenare v napjatem ocekavani, co se bude dit dal. Je tam i lehke romanticke napjeti, zda hlavni hrdinka preci jen ustoupi svemu presvedceni, ci ne. Konec me velmi prekvapil samotnym rozuzenim pribehu i otevrenym koncem mezi hlavnimi hrdiny.
Docela fajn oddechová detektivka, nejvíc mě baví Cal a jeho zkoumání proudů. I když tady jde hlavně o vyřešení případu a o moře zas až tak moc ne. Hezké je i prostředí, kde se děj odehrává. Ke konci jsem se nemohla dočkat rozuzlení a přečetla spoustu stran až do konce. Hodnotím pouze třemi, myslím, že na víc hvězd to není... Pokračování si ale přečtu.
Přívlastky z mého komentáře k prvnímu dílu: milé, zábavné a úsměvné.
Co zůstalo:
Cal McGill má zajímavé povolání a je to trochu samorost a pavouk, který si vystačí sám; lidem by pomáhat chtěl, ale hledání mrtvých v moři ho citově vysává, takže se mu teď zrovna spíš vyhýbá. Je to pořád milá, sympatická postava, na které se dá celá série vystavět.
Dobře vystižená atmosféra skotského městečka se zvláštními figurkami.
Co se utopilo v moři:
Především vtipnost a šmrnc, ztělesněné v prvním dílu policistkou Helen. Calovou spoluhráčkou se tady stala Violet pátrající po své matce, dívka bez šťávy a náboje (které jsem vnitřní sílu, o níž mě autor stále přesvědčoval, moc nevěřila).
Část napětí, protože policejní vyšetřování vlastně neprobíhá téměř vůbec a také dost dlouho trvá, než Violet vyloží karty Calovi na stůl a on může začít pátrat.
Škoda. Třetí díl ale zkusím.
Dle obsahu jsem čekala že se více dozvím o oceanologii a ono je to vše úplně jinak. Četlo se to dobře, zajímalo mě rozuzlení - takže jsem dočetla do konce.
Nejdřív to ani není detektivka, jde tu spíš o celkem poklidné rozlousknutí staré záhady originálním způsobem. Oceánolog Cal je postava stejně svérázná jako jeho metody a obyvatelé městečka u skotského pobřeží jsou lidé jako leckde jinde. Neoplývají zdvořilostí, naopak jsou mezi nimi v podobném poměru jako v našich krajích vzteklouni, zlomyslníci, zakomplexovanci, podivíni, hamouni, zbabělci, rváči, ale také samozřejmě normální slušňáci, kteří se ovšem zas tak moc neprojevují, mlčící většina.
Postupem času ale přituhuje a počáteční klid se proměňuje v solidní dávku napětí.
80 % (je nás hodnotících aktuálně 46 a průměr je stejný – 80 %).
…
Možná trochu spoiler:
U útesů se Cal zastavil a pozorně si prohlédl pobřeží pod nimi. Pak pokračoval, ale každých sto metrů postup zopakoval. „Tamhle,“ ozval se konečně. „Na tý písčině.“ Podal Violet dalekohled. „Leží tam pomeranč.“ Zatímco se ho snažila zahlédnout, vysvětlil jí, že ho vypustil do vody v Jižní zátoce spolu s dalšími sedmi. Čekal, že se jich pár vyplaví zrovna tady. Když půjdou dál, určitě jich najdou ještě několik. K téhle domněnce dospěl na základě zakřivení břehu, toho, jak je břeh vystavený větru, byť ten není zrovna silný, a směru podmořského proudu, co omývá danou část pobřeží.
Docela dobrá kniha o dávném tajemství, lásce a intrikách. Na detektivku je podle mého názoru příliš pomalá, spíše bych ji označila za psychologický román, ale nijak špatný. Líbilo se mi společně s hlavními postavami pomalu pronikat do spletitých mezilidských vztahů v rámci malého ospalého městečka a uvažovat, kdo je klaďas a kdo záporák. Zajímavé bylo i nahlédnutí do praxe pana oceánografa, ale upřímně řečeno se mi kniha nedokázala dostat zcela pod kůži, pohltit mě a zaujmout natolik, že bych klidně celou noc četla, jen abych se dozvěděla, jak to dopadne. Všechny postavy včetně těch hlavních mi přišly zvláštním způsobem odtažité vůči čtenáři, jako by ukazovaly jen jednu část ze sebe a tu druhou před sebou navzájem i před čtenářem tajily. Po delší době od přečtení už se mi ani ke knize nevybavují žádné emoce. Kniha není na dovolenou nebo na dlouhé zimní večery špatná, zároveň to alespoň pro mě není srdcovka, ke které bych se ráda vracela. 60%.
Tak začátek knihy byl docela nudný, pak jsem se do knihy začetla a nemohla jsem se odtrhnout. Celkový dojem z knihy je tak trochu chaotický. Kniha je velmi dobře napsaná a velmi hezky se čte. Zklamal mě konec a rozezlení celé zápletky. A i když je jedna hlavní postav Oceánograf, který pomáhá řešit zmizelé lidi v moři pomocí proudů a počasí atd. Tak je tato osoba dost v pozadí. Čekala jsem od této postavy trochu více angažovanosti a podílení se na případu.
Zkraje jsem si říkala, že jsem si asi neměla kupovat druhý díl, ale jak jsem se postupně začítala do propletence vztahů na ostrově a odkrývání minulosti, příběh mě zaujal. Není to úplně detektivka, spíš příběh s detektivní zápletkou, ale mám takové životní skládačky ráda. Paradoxně mě z příjemného toku vyprávění vyrušil pouze Calův výzkum v moři, když zkoušel zda se mohly dva jinak velké a těžké předměty vyplavit na stejném místě, protože jeho závěr neměl stejně na nic vliv :) Ale risknu i třetí knihu a budu doufat, že nezklame.
Je to tak trochu netradiční detektivka, protože Cal není klasický drsný vyšetřovatel s bouchačkou u pasu, je to profík oceánograf, který rozumí mořským a oceánským proudům a větrům a na vlastní triko pátrá po různých věcech ale častěji hlavně po mrtvolách. Zda se mu podaří rozluštit čtvrt století starou záhadu, kdy žena jen tak vešla do moře, ale už z něj nevyplavala, to si budete muset přečíst.
Příběh vás zavede do skotského Poltownu, uzavřené komunity, která chce svoje tajemství nechat spát. K životu ho ale přivede paní A. (mimochodem hrozně nesympatická peklířka), která se tím chce všem pomstít. Svým dopisem přivede do městečka mladou Violet, která začne pátrat po stopách své matky. Pátrání je svede dohromady s Calem, se kterým budou postupně odkrývat stará tajemství.
Kniha se mi líbila i dobře četla, ale asi nebude z tech,které bych si pamatovala i po čase.
Slibný začátek, zápletka taky dobrá, ale spousta vaty, celkově zklamání. Možná by to lépe vyznělo jako TV krimi/romantický seriál...
Opět skvělá kniha od autora a líbila se mi více než ta první. MALÝ SPOILER: Paní Andersonová napíše Violet anonymní dopis se jménem její skutečné matky, aby se tak pomstila rodině pozůstalých, která se po smrti její paní Diany Ritchieové, k ní chová povýšeně a velmi hrubě. Oni ale netuší, že Diana měla tajemství, které paní A. střežila. Teď však svůj slib hodlá porušit, aby učinila spravedlnosti za dost.
Výborná kniha, stejně jako první díl :-) jen škoda, že tam bylo méně pátrání z hlediska moře a vyplavenin :-) a že se člověk nakonec nedozvěděl, co Cal a Violet :-) tak třeba v dalším díle :-) určitě doporučuji :-)
První díl byl klasická detektivka, tento druhý je opravdu spíš psychologický román. Čekala jsem tedy něco trochu jiného. Nicméně kniha zajímavě popisuje touhu dospělého dítěte dozvědět se něco o své biologické matce, svých kořenech.
Samotářský oceánograf a dobrák Cal McGill se připlete do cesty Violet pátrající po své záhadně zmizelé matce. Stylem stejné jako první díl - takové dobrodružství s možným zločinem ve vzduchu. Trochu průzračné jako moře, které staré tajemství skotského pobřežního městečka nakonec vyplaví.
Rozhodně bych tuhle knihu nenazývala detektivkou. Nebo spíš takhle - kdo je pravidelný čtenář detektivek a thrillerů, ten tuhle knihu neocení.
Spíš bych na ni pohlížela jako na příběh dcery hledající matku.
A bohužel jsem se chvílemi nudila.
první díl se mi líbil více, proto 2 * dolů - spíše 1,5 * - kdyby to šlo, ale jinak výborná nezklamala a jen tak dál
(SPOILER) V této detektivce nejde o to, kdo je vrah, protože pachatel je zřejmý od začátku. Čtenáře i hlavní hrdinku Violet spíš zajímá, co se vlastně stalo.
Překvapivě empatický čin sociálního pracovníka v úvodu je následován souvislou řadou nepřátelských, až zločineckých aktivit všech obyvatel městečka na skotském pobřeží. Přes autorovy snahy o popisy zřejmě malebné krajiny ve mně narůstal pocit znechucení nad tamními obyvateli. Takovou sbírku bezohlednosti, chamtivosti, pomstychtivosti, zloby a zbabělosti aby pohledal. V té souvislosti vyznívá více než trapně kajícná omluva mafiána Rosse v závěru.
Celková bezútěšnost mě od půlky vedla k přeskakování odstavců a stránek, k nimž jsem se zase vracela ve snaze dát knize šanci, ale čtení se pro mě stalo utrpením. Jediný sympaťák Cal to nemohl zachránit, obzvlášť když k objasnění případu vlastně ničím nepřispěl. Postava Violet byla v důsledku nesmírně plochá, její život mezi dramatickým narozením a návštěvou pana Anwara prakticky neexistoval. O zbytku postav, snad vyjma záštiplné Mary Andersonové, to platí stejně.
V důsledku by mě nejvíc zajímalo, jak se vyvinula konfrontace mezi Violet a Alexandrou, ovšem to si musím domyslet.
Jako ukázka přehlídky těch nejhorších lidských vlastností kniha slouží dobře, ovšem já chci při čtení zažívat něco jiného. Za tři ze sentimentu vzhledem k pěknému prvnímu dílu, ale další příhody mořského detektiva s lehkým srdcem oželím.