Candide
François-Marie Arouet
Candide je románem nebo spíše filosofickou povídkou, v níž autor popisuje neutuchající lásku, rozličná utrpení, jež prožívají hlavní postavy příběhu během svých pestrých dobrodružných životů, kritizuje rovněž společenské hodnoty, založené na zlodějství, a optimismus, jenž je v díle propagován filosofem Panglosem, přesvědčeným, že vše je zařízeno dobře, i když se nám daří špatně, a vyzdvihuje práci, jež je vysvobozením člověka od všech útrap společnosti a díky níž se stává život alespoň trochu snesitelným. Dílo je rovněž vyvrcholením nekonečných sporů mezi Voltairem a J.J.Rousseauem, jejichž ideologie se ve své podstatě rozcházejí a oba filosofové proti sobě vystupovali nejen vzájemnou korespondencí, ale i odlišným zaměřením svých literárních děl.... celý text
Literatura světová Romány Filozofie
Vydáno: 1978 , OdeonOriginální název:
Candide, 1759
více info...
Přidat komentář
Wow, docela mě překvapuje komentář zlovlka. Takhle extrémní reakci bych u takovéhle povídky nečekala, ale rozhodně musím nesouhlasit.
Prvotním záměrem Volaira rozhodně nebylo natlouct někomu do hlavy, že by při nejbližší příležitosti měl skočit pod vlak, protože ho nic lepšího než neštěstí a křivdy nečekají... Původně šlo o reakci na jeden Leibnizův spis o nejlepším možném uspořádání světa, což by měl být ten náš. Takže se lze jen těžko divit, že se autor (příznačný svým nevybíravým humorem a svou ironií) s tímto výrokem vypořádal po svém. Co víc Voltaire byl zastáncem "praktického" užití filozofie, takže některá svá díla adresoval měštanské vrstvě v době, kdy teprve začínaly klíčit myšlenky na revoluci a lepší společnost.
Voltaire asi jen těžko hlásal, že víra je zlo - on sám byl deista (věřil v Boha). Ale ve vrcholné feudální společnosti, kdy masy lidí zmíraly na hladomor, ale první dvě vrsty dělaly, jako by se nechumelilo, bychom se asi jisté zášti proti církvi neubránili.
Co se "přesvědčivých argumentů" týče, není mi úplně jasné, jak by měly vypadat? Ale tehdy žíjící lidé nejspíš věděli, jak vypadá svět okolo nich, takže moc důkazů nepotřebovali, bud´ s ním souhlasili nebo ne.
Rozhodně tu nechci někoho peskovat za komentář, najde se asi spousta lidí, kteří budou se zlovlkem souhlasit. Nechtěla bych ale, aby takový odmítavý koment odradil případné čtenáře. I kdyby se vám tahle povídka neměla líbit, za předčtení rozhodně stojí. Když nic jiného, tak budete mít zábavu na jedno dvě odpoledne a pár podmětů k přemýšlení. Já jsem se u jejího čtení i dost nasmála...
Napriek tomu, že kniha pochádza z obdobia klasicizmu, pobaví aj súčasného čitateľa...teda u mňa to vyšlo :-)
Pozoruhodné filozofické dílo. Začíst se do knihy byl víceméně problém, ale postupem to jde úplně samo. Rozhodně to ve mně vyvolalo spoustu otázek, myšlenek a pocitů. Né že bych knihu považovala za bůh ví jaký skvost, ale z filozofického směru je to rozhodně povedené dílo.
Čtení takové knihy je rozkoš. A navíc i zajímavé konfrontace mezi hlavním představiotelem a osobami s nimiž se konfrontuje.
Představte si, laskaví čtenáři mého komentáře, že musíte na dvě hodiny strčit ruku do terária plného hladových, neklidných obřích pavouků chlupatých zhruba jako hrudník průměrného Balkánce. Zhruba takto jsem se já cítil při čtení Candida. Ale pozor - neucukl jsem!
Již dříve jsem se zařekl, že díla klasická nebudu hodnotit nejnižším možným způsobem - jsou klasická a doporučovaná z nějakého důvodu; pro mě nechť je výzvou po něm pátrat. Prozatím jedinou výjimku jsem nicméně musel udělat právě u Voltairova opusu. Protože je prostě úděsný. Nemůžu souhlasit s názorem, že jde o utrpení - ten, kdo řve trýzní, má ve srovnání se čtenářem Candida ještě docela přívětivý osud.
Co říci o knize samé? Bylo by ji možno shrnout do zhruba půlstránkové anekdoty. A tím myslím anekdotu spíše podprůměrného ražení. A protože vás mám rád, shrnu ji dokonce do jedné jediné věty (bacha! spoilery!): "Církev je zlo, víra je zlo a veškerá filosofie kromě té voltairovské je taky zlo."
Možná si říkáte, že na takových úvahách přece není nic špatného. Do jisté míry by se s nimi dalo i souhlasit nebo nad nimi přinejmenším uvažovat, že? To je pravda. Ale aby k něčemu takovému došlo, musely by být předloženy alespoň trochu přesvědčivé argumenty. Co přesvědčivé, alespoň malinko zajímavé kdyby byly! Místo toho se dočkáme nekonečné kolovrátkové variace na téma "Candidovi se stalo něco špatného, a proto... (viz věta na konci předchozího odstavce v tomto komentáři)".
Pan Goebbels údajně řekl, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Pan Voltaire mi svoje přesvědčení zopakoval dokonce sto osmdesátkrát, ale kromě vyvalených bulv, zaťatých pěstí a pěny stékající od úst až někam na pupek ničeho nedosáhl.
Samotná osobnost autorova tomu ještě nasazuje korunu. Proč věřit někomu, kdo bojuje proti "tmářství" a "reakci", ale sám je ve své samolibosti, ješitnosti a bohorovnosti horší než všechny tyto tepané nešvary? Ba ne, Voltaire, ty pokrytče, ropucho nafouknutá metanem, děláš svým ideám službu nejen medvědí, ale přímo kodiakovskou.
Tuhle knihu doporučujte všem psovitým šelmám, aby nemusely žrát trávu, až si budou chtít pročištit žaludek.
"Vtipným" způsobem napsané vážné sdělení - kniha filosofie života, která se vysmívá světu a zároveň ho povznáší. Životní přístup Candida je obdivuhodný, ale nemožný následování - část z Eldoráda je jedna z mých oblíbených. Jsem hrozně rád, že jsem si tuto knihu mohl přečíst. Klenot!
[044/10] Často se mi stávalo, že když jsem se zmínila o osudu naivního Candida, dostalo se mi spíše záporných reakcí. Čím to, jsem nikdy příliš nepochopila.
(060) ,,Račte vyzvat některého cestujícího, aby vám vyprávěl, co ho v životě potkalo, a najde-li se jeden, který nebude nadávat, že měl mizerný život, a který si ani jednou neřekl, že je nejnešťastnějším člověkem pod sluncem, hoďte mě po hlavě do moře."
Je fakt, že pro člověka, který hledá spíše ucelený příběh odpovídající románovému schématu se to může zdát zbytečné, zmatené, nefunkční a ... prostě pitomé. Každopádně 'Candide' nebyl myšlen (alespoň se domnívám) jako dílo určené pro "vznešeného" ducha, ale spíše pro "povzneseného". Což je převážně v mých očích obrovský rozdíl. Ale to nechme být...
(073) ,,Já jsem nejlepší člověk na světě a už jsem zabil tři lidi! A z těch tří lidí dva kněze!"
Pro mě je v 'Candidovi' obsažen obrovský odkaz výsměchu na puritány, přecitlivělé lidi, schizofreniky, heroismus a hlavně ty špatné pobožné hlavičky. Taková (ne)jemná satira na nesmyslné a naprosto zbytečné zákony. Voltaire si tenkrát hodně troufal, i když se pro volné myšlení už rozevíral jakýsi prostor, a byl považován za psavce pro plebs a lůzu. Jenže, když se směje lůza, směje se celá zem a to by v tom celé peklo muselo být, aby se něco takového nedostalo do mé knihovničky.
(057) ,,Zůstala jen naše malá pevnost. Nepřátelé nás chtěli vyhladovět, leč dvacet janičárů přísahalo, že se nikdy nevzdají.
Ono se řekne nevzdat se, ale strašný hlad je nakonec donutil pozřít naše dva eunuchy, jen aby nemuseli porušit přísahu. A za několik dní se rozhodli, že se pustí do nás žen."
(090) Candide se však vytrvale vyptával. Chtěl vědět, jak se v Eldorádu modlí k Bohu.
,,My se vůbec nemodlíme," odvětil dobrý a ctihodný stařec. ,,My od něho nic nechceme, protože nám dal všecko, co potřebujeme, a tak mu jen neustále děkujeme."
Ta absurdita je natolik absurdní, až je dokonalá.
Děj je velice přímočarý a nezabíhá zrovna do podrobností. Candide je jednou tam a za chvíli zase jinde... Prostě celá knížka je taková potrhlá, ale dobře se čte a nutí člověka filozofovat o tom jestli celá ta úchvatná filosofie není jen snůškou blábolů..
Utrpení, nepochopila jsem ani slovo. Normálně bych řekla, že až budu starší, tak to zkusím znovu, ale v tomto případě to nehrozí. Některé pasáže byly sice příjemné, ale upřímně doufám, že už se mi tato kniha nikdy nedostane do rukou...
Candide pro mě byl těžkým utrpením. Celý příběh a charaktery se vyznačovaly do nebe volající stupiditou, což byl tedy asi záměr. Ale závěr knížky mě pobavil a trošku si mě usmířil :)
Povinná četba, která mě ale příjemně překvapila. Je to vtipné a dobře se to čte, takže určitě doporučuji přečíst ;)
Autorovy další knížky
2007 | Candide |
1997 | Filosofický slovník |
1963 | Panna |
1925 | Karel XII. král švédský - díl I. |
1951 | Babylonská princezna |
Také jsem byla zaražená nad komentářem zlovlka, ale nemám mu to za zlé.
Jak už napsala Antropa, toto dílo mělo být posměchem nad filozofií Gottfrieda Wilhelma Leibnize, protože ho prostě nesnášel a nesnášel jeho Theodiceu (Je přesvědčen, že Bůh stvořil náš svět jako nejlepší ze všech možných světů, plyne to přímo z představy Boha. Jak je ale potom možné, že v tomto nejdokonalejším ze všech možných světů je tolik utrpení, nedokonalosti a hříchu?).
Hloupý a naivní Candide má představovat hloupou a naivní teorii Leibnize.
Pokud víme toto, už se na dílo díváme samozřejmě jinak :-)
Je to povedená sranda na účet vážného filozofa. Dobrá je i zápletka a různé peripetie, kdy Candide pořád stojí za svým.
Zde je ale i poučení, které nevím, jestli Voltaire zamýšlel: člověk by měl věci dotáhnout do konce. Po přečtení pochopíte :-)