Na plechárni
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96820/bmid_na-plecharni-dWA-96820.jpg
4
728
728
Cannery Row série
1. díl >
Tento román je úsmevným obrazom zo života bezdomovcov. Príbeh sa odohráva v Kalifornii a Steinbeckovo výrazné sociálne cítenie je v ňom až v druhom pláne. Partia bezdomovcov sa chce zavďačiť svojmu dobrodincovi oslavou narodenín a inými oslavami, ktoré sa však vždy skončia katastrofálne. Okrem nich tu vystupuje celý rad postáv a postavičiek, ktoré dotvárajú atmosféru malého kalifornského mesta tridsiatych rokov 20. storočia. Ani tomuto románu nechýba typické steinbeckovské prekreslenie postáv, ktoré pôsobia živo a autenticky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Slovart (SK)Originální název:
Cannery Row, 1945
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha nemá nijak výrazný děj, ale vykreslení různých lidských povah se opravdu autorovi vydařilo natolik, že jsem nakonec čekala v jakém stylu chlapi z Grandlehárny uspořádají párty a trochu i fandila, aby večírek pro doktora dopadl dobře.
Druhé setkání s klasikem pera Steinbeckem dopadlo lépe než předchozí O myších a lidech. Příběh povalečů z okraje společnosti, obývající squat Grandlehárna v kalifornské ulici na Plechárně, potácejících se od ničeho k ničemu v flaškou v ruce, toužících udělat pořádnej mejdan pro místního doktora ( respektovaného vědce ) jako poděkování za lidský přístup a možnosti vydělat si kšeftíkem nějakou tu škváru. Solidně vykreslené postavy jak Macka a jeho kámošů z mokré čtvrti, hokynáře Li-Čonga nebo bordelmaminy Dory, jednoduchý příběh, který se nese v poklidném duchu a i přes počáteční rozpaky, jsem byl zvědavý, jak to hoši s večírkem nakonec skoulí - 75 %
Zase ten láskyplný a milosrdný Steinbeck a jeho obyčejní hrdinové, potácející se od ničeho k ničemu
Laskavá kniha odehrávající se během Velké krize a popisující každodenní radosti a strasti obyvatel v kalifornské ulici Na Plechárně. Ačkoliv děj sám o sobě není nijak strhující a nedočkáme se žádného výraznějšího překvapení, hlavní postavy jsou napsány natolik poutavě, že tento drobný nedostatek "zhojí". Ačkoliv se mi od Steinbecka více líbila kniha O myších a lidech, Na Plechárně rozhodně o moc nezaostává a určitě se vyplatí přečíst.
Bavila mě mnohem víc než Pláň Tortilla. Knížka je krásně popisná nejenom co do povah jednotlivých postav, ale i přírody, zvířat a prostředí. Není tu tak prvoplánově hledáno "to dobré", "to na první pohled chválihodné" jako v Pláni. Tady to bylo přirozenější a ne tak do očí bijící.
Už je to hodně dávno, co jsem naposledy četla knížku od Johna Steinbecka (samozřejmě Na východ od ráje, bylo mi divukrásných devatenáct...), ale stačilo to, aby se mi jednou provždy dostal pod kůži.
"Na plechárně" není strhující příběh plný akce a děje, spíš vyprávění o takových úplně obyčejných pár dnech....
"Moc báječná žena je ta moje ženská. Má akorát jednu vadu: že není mužská, totiž mužskej."
P.S. Jestli ještě budu mít někdy psí holku, tak se určitě bude jmenovat Fiflenka
Při čtení jsem nemohla přestat myslet na to, jak moc se změnil způsob psaní...Pomalu se šinoucí text k vrcholu hory. Což neznamená nudné, jen tak něžně jiné. A život těch všech outsiderů, kteří můžou všechno a nemusí nic. Celé to na mě působilo jako letní válení u vody. Jen toho vraždění havěti a jiného bylo moc a nejvíc žab, brrr
Svěží, optimistické dílko, zalidněné sympatickými postavičkami. Zaměřením na nejchudší společenskou vrstvu vlastně podobné hroznům hněvu, ale úplně jiné vyzněním. Taková oslava obyčejného života. Několikrát jsem si při čtení vzpomněl třeba na Dobrý člověk ještě žije. Anebo na Shakespearova Falstaffa (i když to je jiná společenská třída, přístup k životu je stejný). I ty největší tragédie (oběšení otce rodiny, aby jeho děti měli denní přísun lízátek) je tu líčen s obdivuhodnou lehkostí a jemným humorem. Překvapující.
Steinbeck je mistrem v tom, jak vyvolat ve čtenáři obrazotvornost a tento román je toho důkazem. V podstatě je to celé o ničem, ale fantazhie čtenáře pracuje naplno. Je to prostě mistr vyprávění.
(SPOILER)
Autor skládá slova jak skladatel noty, teskné písně, která bere za srdce... Nelze zapomenout a tak se ke krásné melodii vracím znovu a znovu a nelze se nabažit.
Přátelé, vaše očekávání se naplní.
I v tomto díle Steinbeck potvrdil své umělecké i praktické vlohy. Příběh je čtivý a poutavý.
Úplne ten istý pocit ako pri "Pláň Tortilla" občas som mal až deja-vu. Tento krát som už bol pripravený, a koncept "povaľačov" už mi tak nezdvíhal žlč, ale užíval som si ten spôsob ne-myslenia...
Krásně, líně plynoucí čtení, které jsem si dávkovala postupně a přitom jsem vždy věděla, kde jsem a o co v knize jde. I když nešlo skoro o nic, no a vlastně zároveň o všechno. Hezká kniha kterou mám v krásném ilustrovaném vydání z roku 2011.
Úžasné vypravěčské umění páně Steinbeckova. Popsat tak poutavě všední dny na jedné ulici, najít zajímavé postavy a dát jim život, to je umění! Já jsem z knihy nadšená.
Plechárna je moje oblíbená knížka. I když se tam vlastně nic moc nestane, ten příběh má boží atmosféru. Byla napsán už v roce 1945 a autor v něm (pro mě) fascinujícím způsobem zachycuje mikrokosmos jedné kalifornské ulice. Popisuje všední život Macka a mládenců, kamarádů, kteří žijí v Grandlehárně, boudě, ve které bývala dřív rybí moučka. Je tady taky Li Čong, majitel malého obchůdku, ve kterém najdete všechno od vepřových kotlet až po hedvábné kimono. Mack a mládenci často s Li Čongem smlouvají, protože jsou věčně bez peněz. Zásadní postavou je Doktor. Všemi respektovaný vědec, který zkoumá mořské živočichy a Mack a mládenci pro něj občas sbírají žáby. V ulici Na Plechárně je taky rybí konzervárna, podnik paní Dory a spousta dalších menších postav, které doplňují kolorit celého příběhu.
"Jak zachytit tu báseň, ten smrad, ten randál, to skřípění, ten záchvěv světla, útržek hudby, tu sílu zvyku a sen, aby z nich život nevyprchal? "
V té knížce je jemnost i syrovost. Vzhledem k tomu, že se vyprávění často točí kolem sběru živočichů pro výzkumný ústav, ne každý bude nadšeným čtenářem. John Steinbeck dostal za svoje dílo v roce 1962 Nobelovu cenu
Akoby Suttreeho od McCarthyho napísal Hrabal. Akurát to nieje také intenzívne ako McCarthy a také unikátne ako Hrabal. Je to "iba" dobrá kniha opisujúca americkú spodinu, plná úsmevných príhod, milá, milá až tak, že človek nemá potrebu rozmýšľať nad tým, že to, čo sa tam deje, je vlastne strašne smutné.
Kniha se mi líbila, ale označovat ji za humornou, no nevím, nemyslím si, že byl hlavní devizou tohoto autora zrovna humor. Ale dobré to je. To bez debat.
Slyšel jsem zdařilou audio verzi na Českém rozhlase. Narozdíl od mnou oblíbené O myších a lidech mi Plechárna hodně připomněla Hrabala.
Štítky knihy
Kalifornie americká literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Sice krátké, ale o to milejší pohlazení. Když někdo umí popsat lidi z okraje společnosti tak, že je máte rádi, jsou vám sympatičtí a fandíte jim, tak je to nejen ukázka dobrého spisovatele, ale i ukázka lásky k lidem obecně. Steinbeck je za mne opravdový mistr, skvělý pozorovatel a výborný vypravěč, jak si hraje s psychologií postav, jak si hraje s detaily, jak mu ten děj plyne volně jako voda mezi prsty, ta pestrost a hloubka bočních postav.