Capesius, osvětimský lékárník

Capesius, osvětimský lékárník
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70919/bmid_capesius-osvetimsky-lekarnik-qiN-70919.jpg 4 31 31

Dr. Victor Capesius býval před válkou lékárníkem v Sedmihradsku. V roce 1944 se jako důstojník SS a vedoucí lékárny SS v Osvětimi setkává na rampě se svými bývalými klienty, kteří přijíždějí z jeho rodného města s vězeňskými transporty. Capesius je s chladnou hlavou posílá do plynové komory. Dieter Schlesak postavil svůj dokumentární román o jedné ze skutečných temných postav holokaustu, jedné z těch, jejichž podíl na zločinech nebyl nikdy potrestán, důsledně na faktech, na dokumentech, dopisech a výpovědích očitých svědků. Autor v tomto silném, otřesném svědectví tedy vsadil na autenticitu, jediným smyšleným románovým prvkem je tu postava židovského vězně Adama, který celý příběh čtenáři vypráví.... celý text

Literatura světová Literatura faktu Válečné
Vydáno: , Paseka
Originální název:

Capesius, der Auschwitzapotheker, 2006


více info...

Přidat komentář

vvikingg
14.09.2023 3 z 5

autor čerpal některé vzpomínky vězňů z knihy Svědkové z továrny na smrt, na toto téma bylo napsáno dost knih, tahle patří k slabším , místy nuda. Capesius vypočítavý cynický nacista, který už moc ve vítězství 3. říše nevěřil, ukradnout 15 kufrů zlatých zubů měl dobře promyšleno, myslel na budoucnost. Myslím že kdyby jeho nadřízení o tom věděli dostal kulku nebo konopné lano, těch 9 let vězení po válce co dostal bylo málo.

Lothar.777
27.04.2021 3 z 5

Poměrně zajímavý čtení, chvilkama teda děsná nuda, ale ve finále spousta nových informací. Kniha je založena na dalších vzpomínkách (třeba Sonderbehandlung) a na materiálech od výslechů, které probíhaly v rámci procesů. Zmiňuje i Dívčí orchestr ( i když teda jen velice okrajově). Hned z kraje to člověka hodí docela do drsný reality tábora, pak jsou jednotlivé kapitoly vyhrazeny pro různé aspekty života za dráty. Takže na jednu stranu pan lékárník potkává spoustu známých lidí, na druhou stranu nemá úplně možnost jim pomoci, takže se stará o hladký průběh. Moc pěkně se tam zmiňují o tom, jak se na tom dalo hezky vydělat. Zmiňuje se i sterilizace a je tam taky naznačena spojnice mezi pokusy v táboře a výzkumákem v Dahlemu.
Celkem se dá pochopit, že člověk zatnul zuby a vydržel to, v tomto případě je hezky vidět i ten ekonomický aspekt, protože lékárník si sice něco odseděl, ale určitě na tom neprodělal.


yaja8823
06.02.2021 3 z 5

Kniha popisuje život lékárníka Capesiuse, co dělal před válkou, co dělal v Osvětimi a taky to, co dělal po válce...dlouho nebyl potrestán, v podstatě nikdy.... jen pár let vězení.... kniha popisuje fakta o tom, jak to chodilo v Osvětimi...smutné

Radous
15.09.2016 4 z 5

Na přebalu se píše dokumentární román, ve skutečnosti se však jedná spíše jen o ten dokument. Problém je, že to člověka bez většího úvodu, kde by bylo popsáno, jakým stylem (a kým vlastně) je kniha sestavena, hodí rovnou doprostřed věcí. Jinak je to samozřejmě zajímavé a především drsné čtení, z hlediska mnoha lidí, o kterých se píše však docela dost komplikované. Viděl jsem kolem této tématiky mnoho TV dokumentů, tak je to jen další díl do celé té mozaiky hrůzy.

historikola
12.06.2016 5 z 5

Děj knížky je zasazen do časů druhé světové války. Do koncentračních táborů. Příběh je hodně naturální. Vypráví o morálce dozorců a velitelů SS jaké dělali zvěrstva na obyčejných lidech z táborů. Je dobře, že takové příběhy někdo našel a dovedl je výborně sepsat.
Bohužel je pořád vidět, že se lidstvo ani samotné nástupnické státy nacistického Německa nepoučilo a bohužel ani nezměnilo.
Příběh stojí za to a rozhodně jej čtěte pomalu a dělejte si poznámky. Věřte, že se během čtení budou hodit.
Knížku zakládám do své knihovny a nepustím ji z ruky.

Lenka4
12.12.2015 4 z 5

Hodně silné čtení. Není však omezeno jen na líčení drastických scén z tábora (některé jsou opravdu hrůzné). Autor hledá i odpověď na otázku, proč vše probíhalo tak hladce, bez odporu. Poválečný život Capesia a jeho obhajoba působí při vědomí osudů jeho dřívějších sedmihradských sousedů a známých, se kterými se setkal v Osvětimi, jako výsměch. Nelze se divit, že téměř všichni, kteří asistovali při cestě lidí z transportů na smrt, se cítili nevinní (jen vykonávali rozkazy). Chtěli si prostě zachránit život, k čemuž dostali šanci. Na rozdíl od těch, kteří do koncentračních a vyhlazovacích táborů přijížděli v dobytčích vagónech.

Řazení výpovědí, záznamů či rozhovorů působí obzvláště zpočátku, dokud není zřejmé, kým je vypovídající osoba, dost nepřehledně. K tomu přispívají i skoky v čase.