Cařihradské povídky
Hüseyin Rahmi Gürpinar
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/197666/bmid_carihradske-povidky-N3b-197666.jpg
5
4
4
Výbor 15 povídek z obsáhlého díla klasika turecké realistické literatury (1864-1944), který, sice na posicích buržoazie, avšak kritizující a bojující proti militaristicko-feudálnímu režimu Osmanské říše, jediný z tureckých spisovatelů zachytil ve svých povídkách, románech, črtách a novelách, v narážkách a jinotajích, humorem a ironií pohotově reagujících na aktuální problémy své doby, svět maloměšťácké turecké společnosti na přelomu 19. a 20. století. V povídkách pojatých do výboru odhaluje zaostalost "vzdělanců" popírajících vše, co není obsaženo v islamu, vysmívá se stálým rodinným rozmíškám, pramenícím ze zastaralého patriarchálního způsobu života, odhaluje nelidskost starých moslemských zvyků a pověr, líčí smutný život propuštěných otrokyň, vidí beznadějný osud nejchudších, protestuje proti válce, humoristicky líčí obzor tureckých žen uzavřených v domácnosti, a líčením vychytralých kněží a zesměšňováním fanatiků a tmářů útočí na sultánskou tyranii. Podle tehdejšího literárního islamského vkusu se spisovatelův sloh vyznačuje květnatostí a vyumělkovaností, přesto je však H.R.G. jediným, kdo do turecké literatury vnesl zároveň hovorovou živou mluvu lidu. (S použitím předmluvy M. Holečkové.)... celý text
Přidat komentář
Cařihradské povídky
Jo, tohle mám na knihách a obzvláště těch z této ediční řady, hrozně rád. Navzdory desetiletím a (kulturní) vzdálenosti, ukáží a v nejednom případě poopraví, respektive ukáží nečekaný, pohled na vzdálenou kulturu, nejen v čase, ale i v prostoru a myšlení. Cařihradské povídky jsou tu úsměvným, tu hloubavým, tu ne zrovna příjemným až trýznivým pohledem na zvyky, běžný život, spravdelnost i nespravedlnost během autorova života. Gürpinar tepe, zpochybňuje, kritizuje, zesměšňuje, nastavuje zrcadlo, popisuje. V každé povídce něco. U některých se člověk až zasměje, než mu dojde, že je to smutný smích a i když čtenáře od doby vzniku povídky dělí i staletí, její obsah a význam mác o říci i dneska, protože to v podobné či stejné míře sám zná (NEVĚŘÍ V TEN KULATÝ SVĚT). U jiných odhalí, že některé věci jsou všude stejné (ROZPOČET, TCHÁN A TCHYNĚ, SOUSEDKY, ŠLA NA TO SEKEROU). U jiných jen smutní (ZDVIŽ, BABIČKA) nebo cítí zvláštní pocit sounáležitosti (CIKÁNSKÁ SVATBA, POD PANTOFLEM). Autor byl ve své domovině nazýván "otcem čtenářů", docela by mě zajímalo, jak na něj a jeho dílo v Turecku nahlíží dneska.