Carova tajná dcera
Jennifer Laam
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248647/mid_carova-tajna-dcera-248647.jpg
3
34
34
Ve svém strhujícím románovém debutu Carova tajná dcera autorka Jennifer Laamová splétá dohromady příběhy tří žen: Veroniky, Leny a Charlotty. Veronika je ctižádostivá historička žijící v současném Los Angeles, která potká záhadného muže, možného dědice ruského trůnu. Když se pustí do pátrání, kdo má na trůn skutečně nárok, na klikatých cestách milostného okouzlení a klamu ji začnou pronásledovat duchové její vlastní minulosti. Lena, služebná u carského ruského dvora z roku 1902, je oslovena zoufalou císařovnou Alexandrou. Po početí čtyř dcer je císařovna odhodlána zplodit syna a věří, že jí Lena pomůže. Charlottu, bývalou balerínu žijící za druhé světové války v okupované Paříži, nečekaně navštíví německý důstojník. Aby uchránila svého syna před nacisty, prchá z města, ale ještě předtím se dozví, že zájem důstojníka o její osobu pramení z jeho dlouholeté posedlosti osudem ruské monarchie. Poté, co Veroničino hledání pravého dědice trůnu začne být nebezpečné, se čtenář dozví, co tyto tři diametrálně odlišné ženy spojuje. Carova tajná dcera je napínavé čtení od prvních stránek až do konečného, nečekaného rozuzlení.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno:
2015
,
Práh
Originální název:
The Secret Daughter of the Tsar
více info...
Přidat komentář
Toto se nevyvedlo, nádherné, slibné téma carského Ruska a takhle zpackané....
Historické jen postavy. Tři příběhy v jednom, které spolu souvisí, ačkoli se každý odehrává v jiném čase. Je to spíš oddechovka. Příběh běží rychle. Taková kniha na pohodu, ale ne do vlastní knihovny pro opakované čtení.
Číst se to jakž takž dalo. Zápletkou to bylo k smrti průměrné. Jediné plus bylo, že "ztracení velkoknežny" mělo nějakou hlavu a patu, jinak celkově námět nevyužitý a to ve třech líniich. Autorka měla napsat raději něco jiného, protože kdyby se víc zajímala o Romanovce (né jen jednou touhle povídačkou o další velkokněžně), tak by tato kniha mohla být mnohem mnohem lepší a udržela by si i historickou přesnost.
1. Neohrabané co se týče psaní.
2. Dle bibliografie si autorka vybrala jako stěžejní knihu "Alexandru" od Carolly Erickson, která je notoricky známá spoléháním se na dávno zdiskreditované zdroje.
3. "Překvapení" bylo dokonale nudné a předvídatelné.
4. Jediná trochu snesitelná ze tří hlavních ženských postav byla Charlotta, která paradoxně měla nejmenší prostor.
5. Prostě ne.
Čtivá červená knihovna. Dobrá zábava na horké letní dny, kdy člověk nechce moc přemýšlet, spíš si přečíst nějaký ten lehčí žánr. Pokud ovšem nehledáte zábavu, ale historická fakta, zvolte odbornou knihu.
Omyl. Domnívala jsem se, že půjde o kvalitní historii a zatím je to jakási červená knihovna s historickými kulisami. Odkládám nedočtené.
Knížka se mi líbila, obzlášť pokud máte rádi tématiku posledních Romanovců, tak vřele doporučuji, i když je to hlavně takový romantický příběh, takže se toho o Romanovcích zase tak moc nedozvíme. :) Recenze zde - http://dreamer-scribbler.blogspot.cz/2015/07/carova-tajna-dcera-recenze.html
Pěkná oddechová knížka, ale předvídatelná. Protivná mi byla milostná zápletka mezi Veronikou a Michalem, když probíhala, tak jsem měla pocit, že nečtu historický, nýbrž že čtu milostný román se vším všudy,
Románov o pokrvných príbuzných Romanonovcov je veľa, táto má aspoň logické zdôvodnenie výberu všetkých troch postáv. Takže áno, aj tu sú tri línie, súčasnosť, minulosť a ešte hlbšia minulosť. A veľká výhoda, nie je to o duchoch! Máme tu historičku, rodinu utekajúcu pred Nemcami a slúžtičku. Každá z opísaných osôb je dôležitá, no vidíme ich len v určitom období, potom ich autorka nepotrebuje.
Romantická línia ma nudila, napínavá bola len v istom vypätom momente, kedy som myslela, že sa to skončí, no záver je vyslovene americký. Málinko sa zabŕdlo aj do politiky v Rusku - monarchistické snahy vs. Putinova oligarchia, no ostalo to len v rovine rozhovorov (čaj, pár postáv, vyhrážky a jedna zbraň). V podstate to celé končí šťastne, až naveky alebo dokým si nespravia DNA test a potom sa popasujú s výsledkom. Pár postáv na pozadí veľkých udalostí, informácie v štýle čo mi babka rozprávala, a jej spomienky nie sú vždy historicky presné. Listy a fotografie ako pramenný materiál už vychádzajú lepšie, ale keď ich dotyčné osoby ani nepustia z rúk, tak to celé nevyjde.
No úplne oceňujem otázky, ktoré sama autorka načrtla, sú vhodné napr. do besedy o knihe, pre čitateľský klub, alebo samotný rozbor diela.