Carův kurýr
Jules Verne
Jeden z nejlepších autorových románů se odehrává v carském Rusku za fiktivního povstání Tatarů proti v knize nejmenovanému ruskému carovi (z historických souvislostí v knize vypsaných však vyplývá, že se příběh musel odehrát někdy kolem roku 1862 a že tedy muselo jít o cara Alexandra II.). Během tatarského nájezdu dojde k přerušení telegrafického spojení mezi evropskou částí Ruska a jeho asijskými guberniemi. Za této situace je nutno poslat velkoknížeti v Irkutsku, který je zároveň carovým bratrem, zprávu, že ho chce zavraždit zrádce Ivan Ogarev. převyprávěl František Hurt... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1895 , Rudolf StorchOriginální název:
Michel Strogoff, 1876
více info...
Přidat komentář
Úplně jinak napsaná kniha jak jsem u tohoto autora předpokládal. Jsem celkem překvapený ale není to vůbec špatné. Příběh se sice odehrává za fiktivních událostí ale má pěkný děj a nepostrádá spád. Jsem celkem spokojený a hlavně mile překvapený.
I tato Vernerovka není pro autora klasická ač patří mezi nejlepší. Děj aknihy se odehrává kolem roku 1862 v carském Rusku za fiktivního povstání Tatarů proti nejmenovanému ruskému carovi. Mne se toto dílo nelíbilo, moc smutné a násilné.
První polovina knihy, kde se autor věnuje spíše popisu rozličných národů a geografickým faktům, mně přišla poněkud slabší. Na svou dobu to musel být pro čtenáře ale fantastický zdroj informací a zajímavostí. Když JV přešel více do dějové linky, tak i můj zájem o příběh Michaila Strogova o poznání vzrostl. Jako čtenář jsem se smířil s tím, že náhoda a štěstí hraje ve vyprávění rozhodující faktor a některé zápletky lze úspěšně tipnout se značným předstihem. Carský kurýr si mě při putování Sibiří získal, ale tak nějak jsem očekával, že dva novináři, kteří se ve vyprávění neustále objevují, budou mít i nějaký ten vliv na děj. Tady mě autor opravdu překvapil, protože kdyby ve vyprávění Harry Blount s Alcidem Jolivetem nebyli, tak se vlastně nic nestane. Zbytečné postavy se zábleskem vtipu. Hlavní padouch Ivan Ogarev byl z celkového pohledu asi nejzajímavější. 70%
RUSKO - ázijská časť. Veľmi silná kniha z území pre nás tak vzdialených a neznámych. Kde v utorok zabočíte vľavo, o týždeň vpravo a potom už rovno dôjdete do cieľa - o ďalších tisíc kilometrov :-) Konečne pevnina, lebo z Julesových morských kníh (väčšina) ma už chytala ponorková nemoc či skôr morská... O Tatároch sme sa učili v škole, ale kto to vlastne boli, resp. sú ich dnešnými potomkami, je v knihe dobre rozpísané, rovnako ako ich krutosti. Stále som čakal, že nejaký šaman vráti Strogovovi zrak, takže ma záver prekvapil... Niektoré veci ťažko uveriteľné (hranie sa na slepca, keď sa váš kôň rúti do priepasti a pod.) , ale inak brilantných 90 percent.
Výborná dobrodružná kniha, četl jsem ji teprve nedávno. Pro Verna trochu netypické, ale fakt hodně dobré. Já jsem byl spokojený :).
Toto že je jeden z nejlepších románů Julese Vernea?? To snad ne... Mě to pozvolna přestalo bavit někde kolem poloviny, kdy jsem sice na kilometr přesně věděl, kolik mu ještě chybí do Irkutska, ale jinak to bylo ploché a jednotvárné jak sibiřské stepi, po kterých se ubíral tenhle neohrožený Rus, který vydrží víc jak člověk. Hodně naivní, spousta náhod až moc nepravděpodobných, nene, tohle ne. A v závěru mi nějak nebylo jasné, jak se Ogarev dostal do Irkutska před Strogovem, když byl nějakou dobu za ním. Nebo nebyl? Že by mě to nebavilo až tolik, že bych nedával pozor anebo je to vážně tak zmatený a nedotažený?? No a závěrečná zápletka se "slepcem", tak to už jsem se fakt smál.
No, poslední dobou si nějak vybírám od Vernea ty slabší kusy, asi jsem to nej- z jeho tvorby už přečetl. Tři hvězdičky jen z úcty k tomu, že je to Verne.
Ani jazyková korektura nebyla silnou stránkou tohoto vydání, asi nejvíc mě pobavil jeden odstavec, kde tak nějak vypadla na začátku vět velká písmena.
Jedna z méně známých verneovek. Kniha je psána na Verna docela nezvykle. Pozadí Tatarské invaze a s nimi spojené válečné krutosti, kterým se nevyhnou ani hlavní hrdinové knihy. Celou knihu jsem si velmi užil, akorát místy mohlo být trochu méně popisků nepřátel a jejich zvyků. Jinak dobré.
Tato málo známá kniha mě zavedla do Ruska a krásně a věrohodně popisuje nejen krásnou krajinu ale i poměry které v tehdejším Rusku panovaly.Je zde napětí i láska.Carův kurýr mě mile překvapil.Je zde Vernův rukopis krásně čtený.
Myslím, že dokáže pobavit i dnes. Dobrý dobrodružný příběh, který je lehce popisný, ale to platí pro většinu děl tohoto autora. Já to četl několikrát v mládí a byl spokojen.
Tenhle román s drsným příběhem na pozadí cesty do Irkutsku není pro každého a je neprávem opomíjený. Čte se dobře, i když jsou některé kruté reálie dneska těžko uvěřitelné (ale na Veliké Rusi se dělo leccos, jak všichni dobře víme) a svým způsobem lze také považovat příběh za zvláštní druh červené knihovny. Dávám plus
Neznalost slovanské mentality říznuté orientálním despotizmem z dílka přímo čiší, stejně jako fatální nedostatek místopisných informací. Dvě třetiny jsou jednotvárná jako ruská step. Hluchá místa se střídají s místy bez děje. Ve zbytku dominuje bezbřehá naivita až vyložená hloupost hlavního hrdiny, čemuž český překlad zdárně sekunduje. Vskutku nejslabší, co jsem kdy od autora četl. Jen z úcty k jeho géniu dávám jednu hvězdu.
Vida, uprostřed kariéry přesedlal Verne z vědecké fantastiky na politický místopis. Tolik kulturně antropologických postřehů o rusko-tatarských vztazích jistě neopsal z Wikipedie, ale přesto kdoví, zdali je dílo skutečně jeho výhradním autorským počinem.
Prkennost děje a naivita dialogů jím nicméně cloumá více, než kdybych jej četl před čtvrt stoletím. Nepatřím už prostě do pravé cílové skupiny a ke knize mě ostatně přivedla hudba z filmových adaptací. 9/19
Je pravda, že je to takový cestopis o putování statečného carova kurýra z Moskvy do Irkutska. Ale je to napínavé, je v tom láska i odvaha a dobře se to čte. Čtenář si aspoň trochu udělá obrázek, jaké poměry v 19. století v Rusku panovaly. Mě se to líbilo.
Tuhle knížku jsem nedočetl. Druhá z verneovek, kterou jsem nedal, i když jsem fakt chtěl. Na pana autora patrně hrozně tlačil vydavatel, nebo co. Bez nátlaku a při jasné mysli by to myslím předělal, jakmile by to po sobě přečetl.
Velmi pěkný příběh zcela v duchu jiných Verneových románů - jeho hrdinové putují značnou dálku, přičemž zažívají různá dobrodružství. Verne psal často spíše dobrodružné cestopisy a i v případě tohoto příběhu projede hlavní hrdina velkou část carského Ruska. Zkusil jsem zadat celou trasu do aplikace mapy.cz a i při současných moderních silnicích mi vyšla délka 5.661 km, což zhruba odpovídá údaji v knize (5.200 verst neboli 5.548 km). Auto by ji dnes projelo za necelých 62 hodin - ovšem v příběhu carský kurýr putuje skoro 3 měsíce.
Hlavní hrdina je neskutečně statečný i fyzicky zdatný (celkově je ruský lid značně vyzdvihován nad proradné tatarské hordy), takže místy příběh nabývá podoby téměř fantasy románu - ale to ostatně k Verneovým románům také patří: správná dávka dobrodružství s využitím zveličených předností hlavního hrdiny. Román se mi líbil, po dlouhé době jsem si opět užil další verneovku. 75%
Klasický příklad toho, že verneovky nejsou knihy zdaleka jen pro mládež. Kdo ze současné mladé generace se dokáže orientovat v zeměpisu Sibiře, případně v historii Tatarských vpádů do Ruska, což je alfou i omegou této knížky... Navíc výborný děj, bez oslích můstků a s minimem deus ex machina, děj k vedlejším postavám nedětsky nemilosrdný. Tato kniha mě na starší kolena nalákala zkusit číst verneovky, které jsem v mládí přeskočil nebo neměl možnost přečíst.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Rozhodně jedna z nejlepších knih, jaké jsem od Verna zatím četla. Nemá žádné vědecko-fantastické prvky, ale zato je stejně jako Verneovy jiné knihy, plna neočekávatelných zvratů obohacených starou Ruskou kulturou.