Čas a jeho loutky
Jakub Luksch
Šest krátkých povídek zakotvených v běžných tématech. Tedy zdánlivě běžných… Věnují se mj. lásce, touze či ztrátě, ovšem tyto stránky lidského života pojímají nejednoznačnou formou alegorické a ambivalentní prózy. Variabilní, žánrově nezařaditelné povídky jsou otevřeně ovlivněné psychoanalýzou a fenomenologickou tradicí. Samotný název sbírky vychází z Lévinasovy koncepce času jakožto „odkládání smrti“ a poukazuje na zakořenění vybraných aspektů života v nepředvídatelnosti našeho „pobytu-zde“, jehož konec tak urputně odkládáme a jenž se člověku mnohdy jeví jako stěží ovlivnitelný. Blížení se, uhýbání, vzdalování se a únik. Touha a míjení hrozící nejasnou hrozbou, poněvadž i milování je druhem samoty, který jen směřuje k někomu jinému. "Volnou rukou pokynul ke krabici a vrátil se do své předešlé pozice, v níž nebyla dívka, v níž nebylo žádné zboží, v níž nebylo nic kolem — pouze neúprosný šepot toho dvojznačného démona, jenž se před ním valil jako řeka snažící se pozorovateli namluvit, že kapka a oceán je jedno a to samé." - dybbuk... celý text
Přidat komentář
S autorem jakožto i kamarádem jsme si to už i vyříkali v souboji nazí v blátě na nože. Bohužel nejsem cílová skupina. Trojciferné IQ sice mám, ale filozofie do mě leze jako do chlupaté deky. Takže jsme se jen občas chytal. Zase ty chyty stály za to. Kupříkladu erotičtější povídka s chlapy. Celkově pojmenovávání emocí a podobné záležitosti, pecka. Jinak mě to bohužel dost obešlo.
Soubor krátkých příběhů z většiny se vyznačujících značnou neurčitostí a tudíž dávajících čtenáři prostor ke značný (a někdy o trošku míň značný, ale přece) vlastní interpretaci. Jsou napsaný čtivě, kdy použitej jazyk dost baví, neboť autor využívá rozličných popisů a opisů ať už situací nebo pocitů postav, a v jednotlivých povídkách navozuje odlišný a zatraceně hmatatelný a hutný atmosféry, povětšinou temnějšího ražení. Ty v kontrastu s použitýma obratama pak dokážou navodit i lehkej sladkokyselej úsměv.
Povídková sbírka, kterou mladý a nadaný autor přivedl na svět, pracuje s lidmi v různých situacích a byť to na první pohled nemusí být patrné, vychází z Levinasova myšlení, že svým životem a časem v něm stráveném, se vlastně snažíme oddálit jeho konec, tedy něco neodvratného. S různými vypravěči se mění také perspektivy jednotlivých povídek, což je rozhodně plus, stejně jako různorodost témat, kterými se povídky zabývají. Kniha je doplněná ještě o pár jednoduchých ilustrací, které se mi zrovna do vkusu netrefily, ale třeba je někdo jiný ocení. Kniha určitě stojí za přečtení a jsem zvědavý, s čím se Jakub vytasí příště.
Kniha se mi vlastně dostala do rukou v těchto dnech. "Čas a jeho loutky" jsou pojaty velmi moderním, čtivým, souvislým způsobem.
Myslím, že záleží na době (času) a myšlení druhých (loutkách), jak tuto knihu vezmou. Domnívám se, že by kniha měla jiný význam na jaře či na podzim.
Každopádně je kniha mimořádně laskavá a šest příběhů je sepsáno "mit ängstlicher Genauigkeit".