Čas krkavčích hodů
Tomáš Sterneck
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393209/bmid_cas-krkavcich-hodu-HmQ-393209.jpg
2
9
9
Ve volném pokračování románu „Smrt budějovického hejtmana“ se Jeroným, hlavní hrdina příběhu, po smrti svého kmotra Kašpara Teindlesera vydává roku 1631 z Českých Budějovic na pouť do Svaté země. Během dobrodružství, o která tam není nouze, mu zachrání život krajan, s nímž naváže přátelství a s nímž se po návratu nechá naverbovat do armády Albrechta z Valdštejna. Ve vojenském ležení u Norimberku chce Jeroným v srpnu 1632 využít příležitosti setkat se tváří v tvář s intrikánem Pavlem Michnou z Vacínova, který mu před lety ve Vídni způsobil mnohé nesnáze...... celý text
Přidat komentář
Doufala jsem, že bude druhý díl lepší než první a chvíli to tak i vypadalo, bohužel po dočtení už ten pocit nemám. Škoda promarněné šance, knih odehrávajících se za třicetileté války a navíc napsané autorem, který o té době něco ví, zas tak moc není. Tady mi ale připadalo, že rozsáhlé znalosti o době text spíš zatěžují zbytečnými postavami a matoucími slepými odbočkami.
Samotný příběh a některé jeho detaily jsou docela zajímavé, ale způsobem vyprávění, komplikovanými větami a divně volenými obraty jsem se doslova prodírala, nepodařilo se mi začíst. Další problém tkví v tom, že hlavní postava stojí jaksi na okraji skutečného dění, ani tak dramata doby neprožívá, jako se o nich spíš zpětně dozvídá z dlouhých a zdlouhavých hovorů. V okamžiku, kdy by se měly nitky splést a logicky na základě dosavadního děje ukončit, vyrukují postavy (opět jen slovně) se záplavou nových jmen a motivací, po nichž dřív nebylo stopy. A ani se mi nechtělo věřit, že autor opravdu použil nachlup stejný způsob, jak sdělit čtenářům velkou část informací o intrikách, jako v prvním díle - sáhodlouhou výpověď umírající postavy. Vzápětí navíc následuje ještě další komplikovaná výkladově zpověďová pasáž končící do ztracena. To bylo opravdu zklamání a za něj ubírám ještě další hvězdu.
Autor toho jistě ví o historii opravdu hodně a na této knize je to znát. Sdělit a přiblížit nějakou historickou událost nevzdělancům je však hodně obtížný job a tady schopnosti tohoto vzdělance již tak dokonalé nejsou. Proto si nemyslím, že bude mít tato kniha přespříliš čtenářů. Mnoho z nich se asi nechá odradit nekonečnými pohovory postav, jiní povzneseným ironickým tónem vyprávění. Několik scén je snad dostatečně zajímavých, ale vše je zakryto spletitým stylem vyprávění. Jen nemnozí si tedy plně vychutnají pokus o odhalení intrik okolo smrti Valdštejna v Chebu a obrazy ze života v nechutném období třicetileté války.
Pro mě těžké čtení, spousta neznámých výrazů, utápím se ve změti jmen, některé věty musim číst dvakrát, bohužel knížku odkládám... Snad najde lepší čtenáře než jsem já.
Opravdu velmi váhám jak hodnotit, zda 1* či 2*. Toto se dle mého názoru vůbec nepovedlo! Autor se celou dobu snaží vznosným (ale nesrozumitelným) jazykem vyprávět příběh z časů třicetileté války. Příběh je šíleně zašmodrchaný, postavy samotné se vynořují a zase zapadají do prachu času, aniž dostane čtenář čas se s nimi seznámit a pochopit o koho se jedná...
Přečetla jsem, a sama sobě se divím, že jsem to dokázala. Dobrý pocit, či chuť přečíst si další knihu tohoto autora se nedostavila. Kniha mi nic nedala, jen zaplnila část mého kufru při cestě na dovolenou.
"Příliš zamotaná historie, přespříliš. Řekl bych, že až přešmodrchaná", říká hlavní hrdina v závěru a nelze než souhlasit. Nicméně nejsem čtenářem detektivních příběhů, někdo jiný by to třeba ocenil. Knize bych vytkl, ale i pochválil přesně to, co jsem napsal k prvnímu dílu. Líbí se mi dobře vystižené dobové poměry i reálie, napětí, dramatické situace a také hlavní hrdina, které se svojí hluboce a pevně zakotvenou vírou na pozadí doby plné zvratů, intrik a názorových veletočů dobře vyniká a proplouvá jí se sympatickou zásadovostí, ale i jistou dávkou cynické protřelosti, jež si přestává dělat jakékoli iluze. Současně ho relativizující doba i poměry mění od víry povrchní k víře opravdové, vnitřní. Naopak mi nesedí literární styl v kostrbatě a nepřirozeně komplikovaných obratech typu "Kroky lehounké ženy téměř nebylo slyšet. Dvojí rozpohybování zašlého prkenného křídla se však postaralo o to, aby dvoje uši u stolu dostaly řízné hlášení o hnědovlásčině odchodu z komůrky", které příliš šustí papírem, místo aby prostě a trefně evokovaly. Celková stavba děje, budování zápletek a jejich rozplétání v sáhodlouhých monolozích umírajících či vyslýchaných postav působí spíš divadelně než literárně. Zároveň ale čtenář musí občas spolknout značnou dávku literární licence (např. že se se příslušník Jednoty bratrské nechá dobrovolně naverbovat do císařského vojska). Zatímco vyznění prvního dílu by se dalo shrnout do věty "Nikdy nevěř ženě!", toto volné pokračování dobře vystihuje dobu, kdy krkavci se slétají na krkavce a už ani není poznat, kdo je kdo – kdo klove a kdo je ten oklovávaný, kdo je mrchožrout a kdo mrcha. Takže četl jsem s chutí, ale poté, co se drama začalo rozplétat, už jsem se docela těšil na nějakou knihu s jasnějším, přímočarým dějem. Čtenáře, kterým se první díl líbil, autor určitě nezklame, a ty, kterým se první díl nelíbil, asi ničím zvlášť nepřekvapí. Za mě tak 70%, ale půlhvězdička tu dát nejde.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Smrt budějovického hejtmana |
| 2019 |  Děti a dětství: Od středověku na práh osvícenství |
| 2019 | Čas krkavčích hodů |
| 2009 |  Mezi měšťany a šlechtou |
| 2014 | Čtrnáct mučedníků pražských |
Toto je snad první kniha z historie kterou jsem nedočetla. Dost jsem se snažila ale nakonec jsem ji skutečně odložila. Autor asi má velký přehled, možná to jen nedokáže napsat do poutavé četby. Nechci být velkým kritikem ( tuto práci nedělám) a určitě je obtížná ale bohužel se mi kniha nelíbila.