Čas psychopatů
Radkin Honzák , František Honzák
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392974/bmid_cas-psychopatu-woX-392974.jpg
4
122
122
Psychopatů – tedy správně lidí trpících disociální poruchou osobnosti – je ve společnosti odjakživa vždy stabilní procento. Ať se pohybujeme kdekoli, je prakticky nemožné se těmto antisociálním parazitům zcela vyhnout – je možné, že mezi ně patří náš soused, nadřízený, volený politik nebo v horším případě rodinný příslušník. Text, v němž spojili síly bratři Radkin a František Honzákovi, pojímá problematiku psychopatie opravdu důsledně. Z Radkinova pojednání se dozvíme, co vlastně psychopatie je, jaké jsou její projevy a příčiny a proč je vhodné při kontaktu s tímto „člověkem bez pocitu strachu“ vzít nohy na ramena. Oba pak v symbióze lékaře a historika v zevrubném dějinném exkurzu čtenáře podrobně seznamují s „dobrými i zlými“ psychopaty, kteří se svým jednáním dokázali zapsat do dějin, a to od doby antických božstev po žhavou současnost.... celý text
Přidat komentář
Četl mi Jan Vondráček. A četl rozhodně zajímavý text, protože nebýt psychopatů, svět by se zjevně nikam neposunul. Také stojí za zmínku, že knihu napsali bratři Honzákovi a text si rozdělili. Radkina zná asi každý. Je to člověk, který psychická a psychiatrická témata umí podat tak, aby mu rozuměl i obyčejný člověk bez lékařského vzdělání. Zaujalo mě rozdělení na hodné a zlé psychopaty a to, že jich je ve společnosti vždy stabilní procento, přičemž nezáleží na vzdělání. Vysvětlení všeho kolem psychopatů je první část knihy. Ta druhá je plná příkladů z historie. A tak se dozvíme, že bez psychopatů se boje vedou jen těžko neb jsou bez bázně a strachu. Ale zároveň jim není cizí násilí na komkoliv. Ovšem nejlepší je poslední kapitolka...zase si je zvolíme na Hrad i do Strakovky.
Radkina Honzáka velmi respektuji, je to odborník, který ale dokáže hovořit k širší i neodborné mase, což prokázal i v této knize. Historická část mě bavila, ale uvítala bych i současnější příklady například někoho z politiky, což bylo jen nastíněno. Asi tenký led..
Tentokrát mě asi víc bavila druhá, čistě historická část.
Určitě je ale kniha zajímavá právě spojením části psycho-teorie a historického přehledu.
Doporučuji.
Knížka se mi moc líbila, i její členění. Úvod, teorie v podání čtivého a vtipného komentáře bratrů Honzáků a pak velmi zajímavé historické psychopatické mapování .
Do mé knihovny určitě přibude další kniha, protože obsahuje to, co si od knihy představuji - nové informace, historii a nadsázku.
Pan Honzák je úžasnou kapacitou ve svém oboru, mám ráda i jeho pohled na psychosomatiku a knížka o psychopatech tak byla jasnou volbou. Dobře se čte, byť je dá se říci populárně naučná, příběhy z historie či naší reality jsou mnohdy známé, ale autor přináší na ně novou optiku. Je zajímavé také vidět, že psychiatrie jako obor prochází vývojem, že je tady několik "škol" nebo směrů, ale že v zásadě na psychopatech se shodnou, úplně nový pro mě byl koncept dobrého psychopata, za ten moc díky. A přeji všem, ať těch klasických "zlých" máte kolem sebe co nejméně.
Zajímavá kniha, ale úplně nadšená jsem nebyla.
Historická část mně přišla zbytečně rozvleklá a nepříliš zajímavá.
Kniha sestává ze dvou částí, v té první se pan R.Honzák zabývá popisem psychopatického chování, jeho projevů a vlastnostmi jeho nositelů. Velmi stručně jsou zmíněny i jiné poruchy, ale jde opravdu jen o pohled "z rychlíku". Vše napsáno srozumitelně i pro laika a proloženo zajímavými až bizarními případy z autorovy praxe.
Druhá, historická část je psána ve striktním oikofobickém tónu, dnes tolik ceněném v kruzích, jež samy sebe označují za pokrokové. F.Honzák nenechává na Přemyslovcích nit suchou a pranýřuje nejen všechny jejich poklesky, ale i činy záslužné jako např. zavedení Zemských desek Přemyslem Otakarem II. Také dává volný průchod svým politickým názorům na současné dění, které dle mého soudu do této knihy a zvláště části o historii nepatří.
Od této knihy jsem měla vysoká očekávání a bohužel přišlo také poměrně velké zklamání. První část z pera Radkina Honzáka skvělá, poučná, vtipně a poutavě psaná, i když nutno dodat, že mnoho poznámek se opakuje víckrát. K dočtení druhé části jsem se musela nutit (a to historii studuji), k vybraným osobnostem našich dějin je uveden spíše stručný nástin jejich činů, než důkazy o tom, že by (ne)byl dotyčný psychopat a proč. Bohužel hvězdička dolů také za politické narážky, některé trefné, některé trapné, každopádně jsou většinou velice specifické, ale zároveň nepříliš konkretizované, takže čtenář dnešní doby pochopí a pousměje se, protože se jedná o události nedávné, ale postrádá to nadčasovost. Za 50 let může být čtenář poměrně zmaten. :)
Poslouchal jsem jako audioknihu, po poslechu mám pocit, že jsem taky psychopat ;o))
Mimochodem... skvěle načteno...
Když jsem se začetla, jako bych pana Honzáka slyšela. Je obdivuhodné, že svůj projev dokáže takto přenést i do knihy. Počteníčko to bylo velmi zajímavé.
Podivuhodná kniha. Jako by někdo vzal diplomovou práci o psychopatii a beletristické shrnutí zajímavých negativně vnímaných postav české historie, rozhodl o jejich sloučení do jednoho celku a přepracování do podoby populárně-naučné literatury. Celý text je navíc doplněn množstvím infantilních vtipů* a "velice nenápadných" odkazů na autory odmítané politiky**. A to vše bez nějakého viditelného konceptu a úvodu.
V první části tak lze zároveň narazit na slova, jako je "alkibiadicky", "oblenění", nebo "exkulpace", složité věty na několik řádků i hutné grafy z odborné literatury, ale také na "velice nenápadné pomrkávání" směrem k genderu, vegetariánství a lidským právům (včetně výše zmíněných žertů a politických bonmotů). Neříkám, že sem tam se neobjevily zajímavé příklady psychopatického chování, ale pokud je to celé jakési bez ladu a skladu, a to včetně používání jmen a výsledků výzkumů, které jsou představeny až v následujících kapitolách, jako čtenáře mě to mnoho nebaví. Odstavce, které jako by vypadly z diplomové práce, jsem tak začal postupně přeskakovat.
Na to navazuje také druhá část. Použité příklady z české historie by se daly použít pro ilustraci jakéhokoli patologického chování, nejen pro téma knihy docela striktně definované v první části, kdy je psychopatem ten, jehož "odchylka je objektivně dokazatelná a jejíž dominantní charakteristikou je absence prožitku strachu." Například psychopatie jisté "psychopatické pobělohorské cizácké šlechty" je líčena takto: "Každý poddaný mu (panu hraběti) jednou ročně musí vykrmit na své náklady husu, a pokud husa pojde, musí odvést peníze. A také pořád stavěl a stavěl, co nejvíc zadarmo, neb to poddaní museli chtě nechtě zrobotovat." Odpovídá toto výše definovanému psychopatickému chování? Nemluvě tedy o tom, že se bavíme o historii dávné, nikoli aktuální. Nejmladším příkladem je komunistický prokurátor Josef Urválek. Na modernější dějiny či současnost se nedostane, a to i přes název knihy - pokud tedy nejsou "časem" myšleny poslední dvě tisíciletí.
Naopak více než poctivě je dělaný poznámkový aparát (a hutné poznámky pod čarou) celé knihy, ani při zmínce o něm ale čtenář není ušetřen odkazů na českou politiku a opisování...
* "...obuje (měnavka) na panožky ponožky a kecky, sbalí si svých pět malinkých švestek a upaluje pryč." / "...můžeme řadit od A po F: od automobilu po fšechno." / "...z nudy se rodí nejblbější nápady. Snad ještě horší než dosud panující ďáblové, černokněžníci (...), nemluvě o loupežnících, vlkodlacích nebo redaktorech večerních zpráv." Neříkám, že infantilní žerty nemám v rodinném kruhu nebo u piva v hospodě rád, ale tohle je jen pár ukázek z prvních sedmi (sic!) stránek textu, který se na první pohled tváří populárně-naučně.
** "účelovka" / "pi-tomio" / "obětování Šloufa" / "odbornice na králičí bobky" / "vrchní predátoři na Hradě i ve Strakovce" Nemůžu se rozhodně řadit mezi podporovatele opakovaně zmiňovaných představitelů našeho státu, ale opravdu se něco takového v takto hojné míře hodí do naučného textu? Pokud by šlo o analýzu těchto politiků pohledem psychopatologie, proč ne, název knihy k tomu dokonce navádí, ale zmínky jen ve formě náhodných "bonmotů"?
Příjemná kniha, člověk se hned cítí líp, že snad i mezi normální se zařadit může :).
Takový výčet šílenců jsem naposled viděla v obálce s volebními lístky. A ano, správně hádáte, že zmínka o novodobém největším pošahanci v knize padla také, (ale opravdu jen štěk :)).
Druhá půlka knihy se totiž zabývá nejen výčtem historickým, ale i několika neveselými zmínkami z období dvacátého století, když kauzy po Druhé válce a v průběhu minulého režimu vyráběly a hnedka i před veřejností na dlouhá léta zatajily hromadu zmetků.
Abyste rozuměli, autoři nejenže seznamují čtenáře s množstvím různou škodu páchajících cvoků, ale připouštějí, že psychopat může být i člověk zcela normální. Tedy ve smyslu zvládnutí těžkého povolání. Přístup, s jakým chladnokrevně operují chirurgové je srovnáván s pocity chladnokrevně a ve stínech reality operujících individuí. Jsou na tom jako by stejně, jen je vedou jiné pohnutky.
První půlka je navíc brutálně vtipná :).
A druhá zase objevně historická.
Spoustu věcí se dozvíte.
Audio jsem zvládla za pár hodin.
Průběžně si v knize čtu. Dozvídám se nové věci nebo si opakuju již pro mě známé, vzdělávám se. Nevěděla jsem, že psychopat může být člověk i v pozitivním smyslu slova.
Tak se musím trochu smát, ale díky "neočekávaným důvodům" jsem knihu přelouskla a je to opravdu zajímavé. Zvláště pak ta druhá část, kterou napsal František Honzák, jež se zabývá dějinami. Chudáci Přemyslovci a Lucemburkové - z nich vyšel celkem v pohodě jen Otec vlasti Karel IV. Abych teď nehledala psychopatické rysy u každého, koho potkám :-)))
První půlku jsem přečetla rychle, historická část mi trvala trošku déle. Celkově hodnotím knihu velice kladně.
Svižně psaná, srozumitelná, populárně naučná publikace. První část je teoretická, druhá představuje několik psychopatů z českých dějin. Dílu nechybí humor, někdy se autorům myšlenky rozbíhají trochu více, než je na můj vkus zdrávo, ale proč ne, někdy knížka nabývá až charakteru diskuse v hospodě. Chápu ovšem, že si tak autoři udělali radost a oddech od suché vědecké literatury, se kterou jsou ve svých profesích více obklopení. Jakkoliv se ztotožňuji s jejich politickými názory, někdy byly odkazy na ně až příliš hojné... ale ono asi není dost dobře možné mluvit o psychopatech a vynechat z toho právě ty nejučebnicovitější a nejznámější případy z řad našich politiků.
Přiznám se, že mě to dost bavilo, jenže já tu knihu pořád odkládám a nacházím a zase odkládám a nečtu ji prostě plynule, takže ji zatím odkládám. Podle různých v knize uvedených "nástřelů", kdo je a není psychopatická osobnost, jsem psychopat tak ze 48% :-))) Snad po ní ještě někdy sáhnu a nebudu ji pořád odkládat.
Pripájam sa ku sklamaným čitateľom. Prvá časť, aj keď zaujímavejšia, je pre mňa písaná bez štruktúry, voľným prechodom od myšlienky k myšlienke a stručná história veškerej mytológie ma pomaly až dojala. V tomto duchu kniha pokračuje netuším prečo hlbokými dejinami, keď materiálu je aj v súčasnosti požehnane.
První polovina se čte velmi lehce, ale hned na začátku druhé poloviny knihy jsem se zasekla a knihu odložila.
(SPOILER) Ze začátku jako super příručka k tomu pochopit kdo je psychopat a jakým směrem se ubírá. Historická část mi dala trošku zabrat ale ke konci zmiňovaný Babinský všechno vyvážil.