Zabili královnu!

13.09.2021

Pro mě byla kniha trochu zklamáním. Sáhla jsem po ni, protože jsem si chtěla přečíst román, který se zabývá travičskou aférou u francouzského dvora v 17. století. Ale v konečném důsledku je toto téma v knize pouze okrajovou záležitostí. Sice ovlivňuje životy a jednání některých postav, nicméně není nijak rozvinuté a informace jsou pouze redakčního charakteru. Víc než okolnostem této děsivé aféry se autorka věnuje popisu zahrad okolo královských paláců a stavbě zámku ve Versailles. Děj románu se točí hlavně okolo fungování dvora Ludvíka XIV. a jeho bratra, vévody orleánského a štěbetání dívek v komnatách jejich manželek. Hlavní hrdinka je chvílemi sympatická, chvílemi "na facku", ale její chování odpovídá naivitě dívek v 16-ti letech.

28.06.2018

Zajímavě psaný román ve kterém mě především zaujaly intriky na dvoře Ludvíka XIV.
Jinak jsem měl chvílemi strach, že děj sklouzne do "červené knihovny" (chudá dívka-romantický vztah s charismatickým mužem-happy end), ale zde mne překvapila autorka koncem tohoto dílu (i když to nakonec ten happy end nevylučuje a lze jej předpokládat).
Jsem na další děj zvědav.

18.04.2018

Děj mi rychle utíkal a tak sem se k druhému dílu dostala celkem rychle. Kniha je čtivá s romantickou zápletkou.

15.03.2018

Kniha se čte příjemně. Je to zajímavé historické období, které bylo mnohokrát popisované a zobrazované. Tento příběh mi velice připomínal děj seriálu Versailles, takže mi nic nového nedala. Dočetla jsem do poloviny a odložila na později. Zajímají mě i další díly ze série.

11.03.2018

!!! POZOR SPOILERY !!!

V úvodu podotýkám, že jsem zaujatá a prodesgrezovsky laděná, takže můj komentář nebude zcela objektivní :-).

Odehrává se v době Travičské aféry, vystupuje tam pan de La Reynie, funguje zde policie... tahle kniha byla jasná volba. Příběh je psaný čtivě a svižně, leč asi jsem už příliš zmlsaná Angelikou od Anne Golon, protože oproti této knižní sérii mi děj přišel jednoduchý, styl autorky takový "prázdný" (nevím, jak to charakterizovat - opak hutného slohu AG) a některé informace ne úplně přesné. O druhé manželce Filipa Orleánského toho mnoho načteného nemám, ale její vykreslení v knize mi přišlo hodně stereotypní (hřmotná, hlučná Němka, která nemá vkus na oblékání, nosí hlavně jezdecký oděv, není příliš ženská a miluje klobásy a zelí). Oproti tomu Monsieur působí spíše roztomile (na rozdíl od démonizované podoby ve filmové Angelice Bernarda Borderie). Velmi netradiční pro mne byl autorčin pohled na trojici Montespanová - král - Scarronová. První, kterou většina literatury včetně historiografie v souvislosti s Travičskou aférou spíše zatracuje, je zde líčena jako silná osobnost a kladná postava, která hlavní hrdince pomáhá. Nebohá Scarronová, ta skromná a trpělivá dáma z Angeliky, je zde vykreslena v těch nejtemnějších barvách a nejednou je označena velmi silnými výrazy, mezi nimiž figuruje i slovo ku*va. Král je v podání Benzoni vypočítavý, nesympatický šmejd, který volí pragmatismus a nebere ohledy na nikoho, kromě sebe...

V tomhle kontextu mi to nedá a musím polemizovat s autorčiným velmi romantickým pojetím lásky - jistě, Henriettina dcera jistě mohla být nešťastná kvůli tomu, za koho ji provdali (a možná i psala nějaký ten dopis, to netuším), ale sňatková politika na státní úrovni byla naprosto běžná, nešlo o nic osobního, panovníkův motiv i zde byl vylíčen naprosto jasně, takže jeho kritizování v očích dvorních dam mi přišlo více než nepatřičné. Ono ještě za první republiky se u nás uzavíraly sňatky kvůli věnu, v 19. století byla láska mezi snoubenci vyhrazena spíše nemajetným, možná měšťanům, natož ve století 17tém... V tomhle ohledu mi chování postav nepřišlo úplně věrohodné, zcela se mi nezamlouvá, když jsou dobovým figurám vnukávány motivy dnešní doby...

Charlotta jako hlavní hrdinka měla pro mne ten dar, že se vždy v nesprávnou chvíli objevila na nesprávném místě. A bohužel - hlavně na konci knihy - se o tom naivně svěřovala nesprávným osobám. Jinak jako postava nebyla vykreslena tak plasticky jako její mužský protějšek - spíše taková pasivní romantická hrdinka. Kdybych knihu četla podstatně dříve, asi bych s jejím osudem soucítila víc a víc se do ní ve svých pubertálních představách projektovala, takhle mne úplně nepřesvědčila.

Z ústřední dvojice mne proto mnohem víc zaujal Alban Delalande (až na to jméno). Dosadila jsem si místo něj Francoise Desgreze, sebe za Charlottu, a už jsem měla co dělat, abych do stránek knihy nevzdychala nahlas :-). Ovšem brzy přišlo veliké rozčarování. Pan Delalande nejen, že sprostě tvrdí, že osobně zatýkal Voisinovou (což všichni ví, že provedl Desgrez), ale ještě má tu drzost tvrdit, že jeho starší a slavnější kolega po něm zametal drobky a (cituji) špínu, která v ulicích zůstala po Travičské aféře, když byla činnost Chambre Ardente ukončena. A navrch je v knize Delalande představován jako nejlepší La Reynieho policista! To jako vážně, pane Delala-KDO?!? Kde Vás vůbec policie našla a sebrala?? - To je moje nejhrubší výtka vůči autorce, které bych jinak odpustila i velmi romanticky laděné vyobrazení policejního ředitele Nicolase-Gabriela de La Reynie. (Na rozdíl od Slečny ze Scudéry, kde jsou z policistů děláni pitomci, autorka jim zde zjevně straní, což bylo značně osvěžující... - Jenže "Ohnivý soud" byl vskutku děsivou institucí, což mi s tím milým a hodným pánem, co platonicky miloval Charlottinu tetičku, nejde úplně dohromady.)

Co se mé výše uvedené kritiky týče, v tomto ohledu mne mrzí, že nejsem srozuměna s oficiální francouzskou historiografií věnující se tématu Travičské aféry. Obecně se má za to, že tou zlou byla paní de Montespan (viz otrávená košilka, kterou poslala Angelice - všichni si dobře pamatujeme scénu s platanovými listy!) a pohled JB je proto pro mne velmi netradiční a zajímavý. Leč k tématu toho v češtině mnoho nevyšlo a pokud, jde většinou právě o beletrii a úhel pohledu daného autora.

Co se týče samotné dějové linky, jdu do druhého dílu, protože pučící láska urozené slečny (která určitě nebude tak nemajetná - proč by se pořád mluvilo o drahých kamenech, zmizelých důkazech a ve hře stále byla zlá matička) a ztepilého mužného policisty, byla vykreslena tak krásně, že prostě chci vědět, jak to dopadne. Na reálie proto kašlu a chci vědět i to, jak je to s tím Charlottiným původem a jestli má vskutku něco společného s údolím Loiry! ;-) (Mimochodem - anotace lže, protože první velkou láskou Ludvíka XIV. byla přece Manciniová a ne Valierová... ale to už možná rýpám až příliš :-)).

Velmi se mi líbila vkusná obálka a oceňuji i poznámky překladatele na konci knihy. Pro ty, kteří však po knize sáhli zejména jako po milostném historickém románu, by bylo vhodnější zařadit i seznam postav s uvedením stručné anotace, kdo byl kdo...

17.09.2017

Vdova Scarronová - Maintenon mi byla vždy, ať už v beletrii, či jako historická postava spíše protivná. Autorka ji zde nazývá prostřednictvím svých postav, skutečně šťavnatými přídomky a je to radost číst. Moc jsem se pobavil. Dobrá kniha. Dobře napsaná i přeložená.

29.04.2017

Moje první kniha od Juliette Benzoni...čtivé, romantické i s historickými prvky zároveň...doporučuji.

02.06.2016

Sázka na jistotu. Když v knihovně stojím před regálem s písmenkem B a vezmu kteroukoliv knihu od Benzoni, nikdy to není špatně. Ani tentokrát. Četba výborná, autorka má hluboké znalosti a já se s úctou skláním před každým, kdo se v té motanici jmen spolehlivě vyzná. Mně to dalo trochu práci, ale to knize na cti neubírá - je to spíš pokárání mých znalostí. Dobrá kniha, pro milovníky doby Ludvíka XIV. je skvělou volbou.

26.01.2016

První díl románu z doby Krále Slunce. Hezky napsané a nenudila jsem se.

11.11.2014

Tohle nebylo nic pro mě. Stačí přečíst jednou.

18.10.2014

Mám veľmi rada štýl, akým píše Juliette Benzoni - človek má pocit, že sa ocitá naozaj v storočiach dávno minulých - za čo iste môže jej úžasná znalosť histórie, ktorú vie čitateľovi predať skvelým spôsobom.
Tento román pojednáva o živote mladej Charlotty de Fontenac, odohráva sa na pestro vykreslenom pozadí života šľachticov na rôznych kráľovských dvoroch, až sa zdá, že samotný Charlottin život je akosi v pozadí a ona je iba bábkou, ktorú neviditeľne manipulujú. V pomerne hrubej knihe, ktorá sa však veľmi dobre číta, však tentokrát nenachádzam srdcervúci príbeh lásky, ako je u madame Benzoni zvykom, žiadna osudová láska, iba akýsi jemný náznak, ktorý však vzbudil moju zvedavosť a ktorý sa, dúfam, v druhom dieli viac rozvinie.
Charlotta je iste sympatickou hrdinkou a rada sa dozviem o jej živote viac, hlavne to, či sa po otvorenom konci prvého dielu znova stretne s príťažlivým Albanom.

28.09.2014

Velice zdařilý historický román,autorka napsala nejen poutavý příběh mladé Charlotty ale ukázala také že má velmi dobré historické znalosti.Za sebe knihu doporučuji určitě stojí za přečtení.

30.05.2014

Román sa odohráva 1679 – 1683, v časoch, keď „dvoru vládli štyri „bohyne“: uslzená Fontangesová, dračice Montespanová, našeptávačka Maintenonová a modlící se královna“, v časoch pred sťahovaním dvora do Versailles, travičskej aféry a výtržností mladíkov fandiacich „talianskej móde“. Charlotta je najprv spoločníčkou Madame, potom španielskej kráľovnej a nakoniec francúzskej kráľovnej, čím máme možnosť nahliadnuť do kráľovských domácností, hrdinke sa autorka venuje akoby okrajovo, napriek tomu zažije niekoľko dobrodružstiev.
Páči sa mi obálka a šnúrka / záložka.