Časokryt

Časokryt
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540474/bmid_casokryt.jpg 4 19 19

V románu využívá autor fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít.... celý text

Vydáno: , Argo
Originální název:

Времеубежище, 2020


více info...

Přidat komentář

Asdas
27.11.2024 5 z 5

Veľmi aktuálna téma, podaná v strhujúcej a veľmi dobre čitateľnej knihe. Je to sice depresívna kniha v dnešnej postfaktickej dobe ale pozorného čitateľa odmení nezabudnuteľným zážitkom . To najlepšie v rámci beletrie čo som tohto roku prečítal.Odporucam všetkými desiatimi prstami na nohách aj rukách.

VáclaV111
16.11.2024 5 z 5

Podle mého názoru je to nejlepší kniha, kterou jsem v letošním roce četl. Román není oddechovým čtením, ale pro vnímavého čtenáře přináší zajímavé plody. Zaujala mě třeba kapitola (str. 64) Paměť zubaře (sám profesí zubař), cituji: "vaše zuby představují stručné dějiny devadesátých let." Tak to je přesné. Ale těch míst, která jsem si vypsal je mnoho. Myslím si, že se ke knize bude vracet, protože na první čtení člověk nemůže postřehnout všechny deatily.
Dovolím si ještě jeden citát (str. 200): "Dějiny si můžou dovolit zničit padesát šedesát svých let, vždyť jich mají tisíce, pro ně je to jen vteřina, co však má dělat ta mušička - člověk, pro něj je stejná historická vteřina celým životem."
Vřele doporučuji!


Terkaodkafe
18.08.2024 5 z 5

Lidé obecně mají tendence ve svých vzpomínkách utíkat do šťastné minulosti, chtějí ji znova prožít. Ale co se stane, když chtějí utéci do minulosti celé národy? Nad tím se zamýšlí bulharský spisovatel Georgi Gospodinov ve své knize Časokryt. Kniha patří rozhodně mezi to nejlepší, co jsem v letošním roce mohla číst a možná to pro mě bude nejlepší kniha letošního roku. Je to skvělý příběh, přes to se nečte zrovna lehce. Čtenář se nad ní musí hodně zamýšlet. Obsahuje celou řadu zajímavých pasáží a vět, které si chce podtrhnout či poznačit pro jejich obecnou platnost. Nebo je chce pro jejich trefnost alespoň někomu nahlas přečíst.

Celé v recenzích.