Castella
Pak Mingju (p)
Jihokorejský prozaik Pak Mingju (nar. 1968) se svými absurdními, lehce filosofickými, fantaskními a skvěle napsanými texty zabydlel v posledním desetiletí mezi elitou světových spisovatelů. Už první sbírka povídek Castella vyvolala senzaci a nadšení čtenářů napříč světadíly i generacemi, podobný úspěch měly také následující novely a romány. V deseti povídkách Castelly bloumáme reálným světem, ovšem s nadstandardní nabídkou: zavíráme dobro a zlo do zuřivé ledničky, cestujeme po světě bez omezení na kachních šlapadlech, do vesmíru nás vystřelí letadélko na gumičce, při nadměrném provozování onlinových her se staneme roztomilým mývalem. O vlastní bezvýznamnosti čtenáře poučí povolání pušmena, ale i soužití ve stísněném prostoru. Kdo je příliš spokojený se stavem zeměkoule, pochopí, že je třeba počítat s útokem krakatic nebo s UFO vyslaných korporáty. Na druhé straně máme vždycky možnost stát se predátorem a vydělit se z davu ponižovaných. Pro čtení Pak Mingjua nemusí být člověk vzdělaný, natož rozumět korejským reáliím. Není ani nutné pokoušet se přečíst všechny vrstvy jeho textů, složitě nad nimi spekulovat nebo probouzet vlastní špatné sociální svědomí. Pak Mingju je mezi korejskými postmodernisty fenomén. Umí psát a zaujmout, protože má výraznou schopnost jak potěšit, tak i šokovat.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
povídky korejská literatura rozhlasové zpracování
Tak jsem zase jednou naletěl na lákavá slova o "světové literární elitě" a "korejském postmoderním fenoménu", jako bych už si několikrát v minulosti neověřil, že očekávání nastolená podobnými superlativy na obálce knihy bývají jejím obsahem jen málokdy skutečně naplněna. Zvládl jsem přečíst jen dvě povídky (a dvě rozečtené přeskočit) a vůbec to nadšení z autora nechápu a nesdílím. Pokud ale máte rádi humor na úrovni "všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo" a fantasmagorické výplody beze smyslu považujete za postmodernu, mohla by se vám kniha na rozdíl ode mě líbit.