Causa Emil Hácha
Dušan Tomášek , Robert Kvaček
Tragický březen 1939 udělal z Emila Háchy postavu historickou. Úřad československého prezidenta přijal Hácha jako službu těžce zkoušenému státu. Chtěl ho vést, jen pokud bude nezbytně nutné. Zaskočili ho zahraniční i domácí nepřátelé Československa, kteří tento stát zničili. Pak šlo dokonce o nebytí českého národa. Chování Emila Háchy v tomto čase je předmětem sporů. Soudy bývají dokonce náchylné ke zcela protikladným krajnostem. Přiměly nás, abychom vylíčili Háchu i jeho dobu. Vznikla tak historická reportáž, která je vystavěna na dobové dokumentaci. Hojně se z ní také cituje, i pro představu, co všechno znamenalo prezidentství za protektorátu. Hlavní text doprovázejí na závěr kapitol obecnější úvahy, které doplňují a konturují načrtnutý historický obraz. O jeho konkrétnost šlo v knize nejvíce.... celý text
Přidat komentář
Smutný a rozporuplný osud výborného právníka, odborníka na správní právo, který si na "stará kolena" vzal na sebe v dobré víře, že pomáhá svému národu, břímě, které nebyl schopen unést... Jeho působení však historie posoudila poněkud jinak, než by si přál. Výborný pokus o objektivní pohled na tohoto nešťastného muže, který, snad můžeme říct naštěstí, se konce války dožil v tak špatném zdravotním stavu, že toho nejhoršího byl ušetřen...
Velmi dokumentárním způsobem pojatá kniha o našem třetím přezidentovi Emilu Háchovi, muži, který se nechal vmanipulovat bez jakýchkoli politických zkušeností na post státního prezidenta v jedné z nějtěžších etap českého národa. Přestože byl utvrzován, že nepřijde do situace, kdy by rozhodoval, šel Hácha od jednoho rozhodnutí ke druhému, až se za něj začala schovávat celá tehdejší politická elita, která jej používala jako štít. Z druhé strany na něj tlačili představitelé okupační moci jako Neurath, Frank, Daluege, Heydrich či Frick. Třetím mlýnským kolem byla exilová vláda v Anglii v čele s Benešem, který bez jakékoli reálné zkušenosti s obtížným životem v protektorátu a vynuceným balancováním mezi okupanty a běžnými lidmi, a ještě zpoza kanálu, vyzýval vládu a Háchu k odporu. Hácha fyzicky ani duševně tíhu úřadu, neustálé drcení mezi mlýnskými koly a pocit odpovědnosti neunesl. Z historického pohledu jde o smutnou postavu našich dějin, ale mnohem více příběh vypovídá o mizerných charakterech mnohých našich politiků, kteří Háchu v malérech nejdřív vykoupali a pak se po něm povozili.