Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Bronnie Ware
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138203/mid_ceho-pred-smrti-nejvice-litujeme-J4i-138203.png
4
251
251
Kniha čerpá z osobní zkušenosti autorky, která několik let působila v paliativní péči. Setkání s lidmi, jimž perspektiva blízké smrti naléhavě otevřela palčivá osobní témata a možná trochu pozapomenuté hodnoty, proměnila i její vlastní život. Rozhovory s umírajícími naznačily několik hlavních směrů lítosti – kéž bych měl odvahu žít opravdu podle sebe, ne podle očekávání druhých, kéž bych tolik nepracoval, kéž bych měl odvahu vyjádřit své city, kéž bych si udržel vztahy se svými přáteli, kéž bych si dovolil být šťastnější… Příběhy lidí loučících se se životem se prolínají s osobním příběhem autorky, hledající pozitivní smysl plného prožívání přítomnosti při stejně plném vědomí vlastní konečnosti.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2012 , PortálOriginální název:
The top five regrets of the dying, 2011
více info...
Přidat komentář
Nádherně napsané s citem a upřímností, čtení není na téma ,,jednoduché,, měl by si v dnešní uspěchané době přečíst každý...
str. 287 "Je škoda, že být tím, kým doopravdy jste, vyžaduje tolik odvahy."
Nevím jestli kdy budu mít tolik odvahy. Snad do toho postupně dorůstám...
str. 301 "Všichni jsme navzájem propojeni víc, než si uvědomujeme, a hrajeme v životě jiných větší roli, než si myslíme."
Myslím, že tuhle knihu by měl přečíst jako povinnou četbu téměř každý. Aspoň ten, kdo v životě právě prožívá nějaké problémy.
Kniha mě moc nebavila. Očekávala jsem úplně něco jiného. Spíše je to autobiografický příběh.
Kniha z prostředí, které obvykle nechceme vidět. Autorka zvolila zajímavé téma, k němuž načerpala podklady při své neobvyklé práci s umírajícími lidmi.
Bohužel se nemůžu zbavit dojmu, že původní článek "Regrets of the Dying" sloužící jako výkop pro tuto knihu, nabízí sám o sobě to nejzajímavější a nejsilnější. Rozšíření těchto několika skvělých řádků ze dvou stran na 300 je tak pro mne pouhým rozmělněním originálního tématu. Autorka knihu až příliš stočila k sobě samotné, a i přes její neotřelý nomádský život spojený s nelehkou službou umírajícím, působí dodatečný text až přespříliš výplňově. Možná je to i sílou původního článku, ke kterému se těžko něco gradujícího dá dodat, ale rozsah knihy i autorčiny dobře míněné "filozofické" exkurze působí zdlouhavě, rušivě a v konečném důsledku původní myšlence spíše ubližují.
Postupem času jsem se tak nemohl zbavit dojmu, že jde spíše o terapii autorky, což úplně nenaplnilo má očekávání.
Za původní myšlenku a „článek“ dávám 5*, ale její roztahané knižní zpracování celkové hodnocení výrazně snižuje.
Pokud chcete jen vědět, čeho před smrtí nejvíce litujeme, stačí přečíst si obsah. Celá kniha je vyprávění, jak autorka k těmto závěrům došla a o její vlastní cestě životem. Co mě na knize nejvíc zaujalo byla láskyplná a ohleduplná péče o paliativní pacienty v jejich domovech. Dovedlo mě to k zamyšlení, jak dnešní společnost vnímá smrt, jak a kde dnes lidé umírají - osamocení a nesmíření v neosobním prostředí nemocnic, eldéenek, domovů důchodců, v lepším případě hospiců. Málokdo má ,,štěstí" zemřít doma obklopen svými blízkými a málokdo zvládne poskytnout takovou péči svým blízkým ať už osobně nebo zprostředkovaně v osobě dobré pečovatelky.
Kdybyste si mohli vybrat, kde zemřete, jak byste se rozhodli?
Tahle kniha pro mě byla velkým objevem letošního roku. Hrozně se mi líbí styl, jakým je to napsané. Snad k každé kapitoly jsem si odnesla pár zajímavých myšlenek o životě i smrti. Možná mě to potkalo ve správný čas, kdy mi umíral také někdo blízký. I tak je jasné, že na takové okamžiky se dá jen těžko připravit.
Ale je fascinující, co jedna žena prožila, kolik profesí vystřídala a kolik toho procestovala. Její odvaha mi asi dost chybí, ale brala bych ji hned. Obdivuji ji za to, jak trávila čas ve společnosti smrti a umírajících osob. Já vím jistě, že jsem dost citlivá na to, že bych to nezvládla víc než jednou... Tuhle knihu rozhodně doporučuji všem. Každý si pak uvědomí, jak je život rychlý a pomíjivý, a že není čas ztrácet životní okamžiky nějakými nesmysly.
Čekal jsem spíše naučnou knihu, ale jde více o autobiografii a to nebylo nic pro mě, jelikož jsem se nedokážu s autorkou ztotožnit. Názvy kapitol jsou zcela jistě pravdivé a velmi poutavé, ale konkrétní případy klientů byly alespoň pro mě příliš krátké a nezajímavé na to, aby mi utkvěly v paměti. Možná jsem jenom necita.
Kniha podle mě velice hodnotná. Svědectví od lidí na sklonku života jsou přesně ta, kterých bychom si měli všímat. Umí trefit do černého. Ohlížení a zúčtování se sebou samým těsně před odchodem je za mě v podstatě snad nejblíž podstatě a pravdě. Lidé, o které Bronnie pečovala, již neměli potřebu aktivně se účastnit společenské hry a soustředili se na hodnoty vyložené lidské. Z díla si můžeme všichni vzít ohromný klid a příklad.
Pozn.: Autorka se občas příliš zabývá sama sebou a prožívá se na můj vkus až moc. Části knihy o životě Bronnie proto nehodnotím.
Mám dojem, že autorka knihu pojala jako vlastní terapii - rozhovory s umírajícími nebyly jen zasazené do jejího života, ale její život zabírá v knize velkou část. To by pro někoho mohlo být zajímavé, ale mně to spíš odvádělo pozornost od té hlavní náplně knihy. Neustále mluví o tom, jaké hrozné věci se jí děly a jak zle se k ní ostatní chovali, ale nikdy nic nepopíše, takže jsem se zbytečně zamýšlela nad tím, co se jí mohlo stát, než abych se soustředila na podstatnější věci. Konec knihy mě nezaujal vůbec, poslední dvě až tři kapitoly bych úplně klidně vyhodila, jen tam shrnuje věci, které byly v rozhovorech už dříve a dává rady, které by se skvěle vyjímaly na motivačních plakátech na fb, přesně to jsem číst nechtěla. Nicméně pořád si z knihy beru pár silných dojmů, především z příběhů jejích umírajících klientů, protože skutečné příběhy takovou sílu mají samy o sobě.
Sama jsem si dojem z knížky zkazila tím, že jsem ji četla příliš dlouho s velkými časovými pauzami. Navíc ještě jsem většinu přečetla a poslední kapitoly doposlouchala jako audioknihu. Necítím tak vůči ní celistvý dojem. Přesto musím hodnotit vysoko, protože si za tu dobu vybavuju momenty, kdy mě dojala až rozplakala, pobavila až jsem se nahlas rozesmála a taky mě donutila hluboce se zamyslet, čímž předala nějaké to životní moudro - takže zamýšlený účel rozhodně splnila :)
Kniha má velmi mnoho krásných myšlenek. Ba důležitých myšlenek. Je skvělé, že každý, kdo si knihu přečetl si může něco odnést. Nevnímám ji pouze jako naučnou literaturu, ale i jako takový memoár paní spisovatelky. Aby nás uvedla k tématu umírání a smrti popisuje i svůj život. To jak se vůbec dostala k paliativní péči. Poslední kapitola je věnována i duchovní cestě, která mi ale celkem zkazila celkový dojem, proto ubírám jednu hvězdičku. Na závěr dodám pár útržků, které mě zaujaly.
„Sny, na jejichž splnění čekala celý život, se nikdy neuskuteční. Bylo příliš pozdě.“
"Nepracujte přespříliš. Snažte se o vyváženost. Nedopusťte, aby práce byla celý váš život."
"Škoda, že nemáme dost kuráže, abychom dali najevo své city."
"Štěstí je věc rozhodnutí."
Pro mě velice přínosná kniha. Ačkoli autorka neřekne nic překvapivého, sděluje věci tak, že se člověk zastaví a uvědomuje si jejich důležitost a naléhavost. Určitě k přečtení doporučuji. To, aby člověk občas kouknul na svůj život a zeptal se sám sebe, jestli toho nebude litovat, je určitě velikým přínosem pro každého z nás.
Knihu jsem přečetla, ale nějak ve mně nic nezanechala. Zkusím přečíst znovu, třeba to bude jiné :)
Méně je někdy opravdu více. Překáželo mi, že se autorka věnovala v knize tolik sobě. Ke konci knihy mě to až iritovalo.
Je to kniha se závažným tématem, v níž mě nejvíce zaujaly samotné příběhy umírajících lidí a to, jak hodnotili svůj život a jak mnohé v jeho závěru ještě dokázali změnit. V závěru jsem však příliš nepochopila část, pojednávající o samotné autorce. Myslím, že není dostatečně objasněna příčina její náhlé hluboké deprese - pořád je jen naznačováno, že něco špatného v minulosti způsobilo její stavy, ale není čtenáři nic konkrétně vysvětleno, co se jí vlastně přihodilo. To vyprávění o ní samotné jako kdyby rušilo samotný hluboký význam celé knihy. V závěru je však zase hezky vylíčeno, jak žít, abychom nemuseli nikdy ničeho litovat, jak si vážit sebe a života, takže přínos knihy celkově hodnotím na všech pět hvězdiček.
Autorka popisuje všedně nevšedně obyčejné věci, které sama prožila a které jsou pro nás v životě důležité a stojí nad nimi uvažovat.
Téma umírání pojala formou vyprávění a svým způsobem ho udělala lidštější.
Tahle kniha se velice dobře čte, sama jsem několik let pracovala jako pečovatelka u starých lidí a opravdu se od nich člověk dozví spoustu zajímavých věcí o tom, jak každý má ten život různý a každého potkávají jiné problémy a naopak i jiné krásné věci. Je zajímavé poslouchat jejich vyprávění a v této knížce jsou jejich příběhy velice dobře popsané, je to jedna z těch knih, které Vás nutí se zamyslet, jestli Vy opravdu žijete tak, jak chcete a jestli byste náhodou neměli některé věci ve svém životě změnit.
Štítky knihy
smrt rozhovory vzpomínky hledání smyslu života sebepoznání, sebepoznávání umírání paliativní péče hodnotová orientace
Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Něco úplně jiného, než jsem čekala podle názvu.
Kniha si asi najde svého čtenáře akorát v okamžiku, kdy to ten který čtenář potřebuje.
V mém případě šlo o poslech audioknihy, a dost mi to sedlo do aktuální rodinné situace. Takže pro mě velmi aktuální a trefné. Krásně napsané. Uvědomila jsem si věci, na které jsem se právě potřebovala zaměřit. Díky za to.