Čeho před smrtí nejvíce litujeme přehled

29.09.2024

Tahle kniha mne dost zaujala svým tématem, tak jsem se pustila do čtení a byla zvědavá, co mi čtení přinese. No, nakonec knihu hodnotím průměrně a poněkud s rozpaky.
Jako takhle, nechápejte mne špatně. To téma rozhodně je velmi zajímavé a našla jsem tu spoustu zajímavých myšlenek o tom, co člověk ve svém životě záměrně dělá nebo nedělá a tím si vlastně ubližuje. Jak se člověk někdy ze strachu brání některým věci. Odhání od sebe lidi ze strachu ze zklamání. Bojí se neúspěchu, miluje málo, nedovoluje si dělat některé věci... To vše tu autorka popisuje na základě rozhovorů se stařičkými lidmi, o které se starala v posledních týdnech jejich života, kdy se jich během důvěrných rozhovorů ptala, čeho nejvíce v životě litují.
V tomto ohledu je to skutečně inspirativní kniha, která mi toho dost dala - hodně jsem si vkládala lepíky a podtrhávala si některé myšlenky, ke kterým bych se ráda ještě průběžně vracela. Nicméně přesto knihu hodnotím průměrně. Důvodem je to, že kniha je podle mne neuvěřitelně ukecaná - až moc. Chápu, že autorka měla potřebu svoji životní cestu vzít ze široka, aby se postupně dostala k těm tématům, ke kterým chtěla. Přesto myslím, že by knize neškodilo trochu proškrtat a některé pasáže spíše nahustit. V tomto širokém pojetí mi totiž přijde, že některé myšlenky se tak trochu utápí a zapadají v tom přehršli slov - tudíž třeba tolik nevyniknout. Což je dost škoda.
Taky mi přijde, že v některých pasážích to je až moc sluníčkové, občas přespříliš ezo. Chápu, že jde asi o nastavení mysli a plně respektuju, že některé věci autorka vnímá tak, jak je vnímá. Ale mne to občas prostě míjelo a úplně se ten můj pohled na svět neztotožňoval s tím autorčiným. Ale to je v pořádku.
No, nakonec tedy průměrné 3 hvězdy. Nebylo to vysloveně špatné čtení, ale mám prostě výhrady. Jestli mohu doporučit? No, asi nejlepší je - zkuste se začíst a uvidíte sami, jestli vám to sedne...

12.08.2024

Úžasná kniha... Je obsiahla, a predsa som prakticky tretinu odpísala ručne do denníčkového zošita pre vážne chorú (prakticky umierajúcu) kamarátku, pretože autorka akoby hovorila priamo ku mne a k môjmu životu na neustálej hrane smrti - nielen kvôli zmienenej priateľke, ktorú už roky pomaly odprevádzam amatérskymi audioknihami a denníčkami citátov a radosti, ale aj kvôli môjmu "Willovi" (viď. komentár ku všeobecne známemu dielu Než som ťa poznala). Smrť je súčasťou môjho života, rovnako ako ťažká depresia (nie moja, som tzv. "první pečující", ktorý odháňa denne dorážajúce démony) a toto dielo mi nesmierne pomohlo sa s tým vyrovnávať, dalo mi kopu odpovedí - vrátane obsiahlejšieho záveru, kde naozaj chápem, že je zhrňujúci, opakujúci sa trochu a možno menej záživný pre ľudí žijúcich "bežný" život. Z kníh o umieraní a paliatívnej starostlivosti je to doteraz za mňa jednoznačný top.