Čejčí pláč
Oldřich Mikulášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458248/bmid_cejci-plac-Aq3-458248.jpg
4
9
9
Básnická sbírka nevšedních a úchvatných veršů zralého básníka, která poprvé mohla oficiálně vyjít v polovině osmdesátých let. Poetika Oldřicha Mikuláška vždy lpěla na soustředěném odhalování nitra člověka. Dostat se až dno lidské duše, prozkoumat její tajná zákoutí a hledat v ní sváry, souhlasy nebo naopak strohá odmítnutí, prostě vše, co lidská bytost hluboce prožívá, se stalo jedním ze základních bodů autorovy tvorby. Tak je tomu i v Čejčím pláči, kde zaznívají podmanivé noční motivy, dopisy múzám a ženám nebo jakási něžná krutost, která strmí jak osamělá milostná výčitka mezi nebem a peklem, "jež v krvi doznívá". A ještě je zde také cosi tajemně nedořečeného, spousta "nenarozených slov, / co se nedají vyslovit", co zmučeně bloudí prostorem a časem, a je jich tolik, "jak navždy opadaných růží". Verše z let 1978–1980.... celý text
Přidat komentář
je to tak sladký, až je to nepříjemný. navíc mi vadí mikuláškův rytmus
první mikulášek, takovej je furt?
Autorovy další knížky
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1954 |  Domove líbezný |
| 1963 | Svlékání hadů |
| 1987 | Hořící kámen |
| 1969 | Šokovaná růže |
„Osiku v prsou mých snažně prosím,
ať lístečkem aspoň se zachvěje!“
Tak nějak se z toho cítím. Prosila jsem, ale lísteček se nezachvěl. Nehodnotím, protože bych asi ty verše vnímala úplně jinak poslechově, kdyby je četl některý z našich úžasných herců. Já jsem se trochu ztrácela v obrazech. Možná to bylo mou neochotou a špatným načasováním