Čejčí pláč
Oldřich Mikulášek
Mikuláškova nevůle participovat na kulturní „normalizaci“ měla za následek desetiletou odmlku ve vydávání. Texty, jež vznikaly v této době, vycházejí v rychlém sledu až na počátku 80. let (Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, Žebro Adamovo, Sólo pro dva dechy, Čejčí pláč). Zachovávají autorův hodnotový svět, přibývá však jemných smutků z odeznělých (především milostných) dramat. Mikuláškova přírodní motivika nadále uplatňuje kontrasty univerzálních celků a jejich drobných součástí. V pokoře a bilančním tichu básní vyniká obraz „listíčka, třesoucího stromem“. Do středu pochybností se posouvá samotná řeč, básník stále více poměřuje slovo mlčením a nevyslovitelností.... celý text
Přidat komentář
je to tak sladký, až je to nepříjemný. navíc mi vadí mikuláškův rytmus
první mikulášek, takovej je furt?
Autorovy další knížky
1957 | Básnický almanach 1956 |
1954 | Domove líbezný |
1963 | Svlékání hadů |
1987 | Hořící kámen |
1969 | Šokovaná růže |
„Osiku v prsou mých snažně prosím,
ať lístečkem aspoň se zachvěje!“
Tak nějak se z toho cítím. Prosila jsem, ale lísteček se nezachvěl. Nehodnotím, protože bych asi ty verše vnímala úplně jinak poslechově, kdyby je četl některý z našich úžasných herců. Já jsem se trochu ztrácela v obrazech. Možná to bylo mou neochotou a špatným načasováním