Čekám na to celej život
Denisa Delareve
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549730/bmid_cekam-na-to-celej-zivot.jpg
2
2
2
Denisa, autorčino alter-ego stejného jména, je kromě právničky také kavárenskou povalečkou, gurmánkou, spisovatelkou a taky milovnicí filmu a hudby. Má vášeň pro krásná auta a módu. Chtěla by umět malovat, hrát na kytaru a nebát se pavouků. Bydlí v Praze, ale představuje si, že žije v ráji, o kterém není jasné, kde se nachází. Ve volných chvílích, kterých má opravdu pomálu, přemýšlí, zda byla v minulém životě básnířkou Sapfó, anebo královnou ze Sáby. V příštím životě by chtěla žít na jiné planetě a ideálně i v jiné galaxii. Taky máte někdy pocit, že svět se zbláznil? V následující sbírce minipovídek (fejetonů) vám Denisa skrze své osobní příběhy přinese návod na to, jak úspěšně přežít sebe samu, jakož i jednadvacáté století tak, abyste se nezbláznili, a ještě se u toho dobře pobavili.... celý text
Přidat komentář
Zdá se, že tato kniha je spíše výpravou do světa ega autorky než hlubokým literárním zážitkem. Ačkoliv autorka očividně čerpá ze svých životních zkušeností, tyto příběhy spíše působí jako jednostranné monology arogantní paní, která si příliš užívá vlastní hlas.
Místo toho, aby čtenáře vtáhla a nabídla jim prostor k reflexi či empatii, zdá se, že autorka spíše upřednostňuje své vlastní prožitky bez ohledu na to, zda mají univerzální přesah. Kniha tak sklouzává do povrchního vyprávění, kde čtenář zůstává spíše nezúčastněným pozorovatelem.
Pokud hledáte dílo, které vás inspiruje nebo nabídne nový pohled na svět, tato kniha to pravděpodobně nebude. Je spíše pro ty, kdo chtějí nahlédnout do života autorky – i když možná ne vždy příjemným způsobem.
Čekám na to celej život
Občas mám chuť na nějakou jednohubku. Tentokrát jsem si naordinovala mini povídky od Denisy Delareve. Povídky moc nemusím, ale čas od času jim dávám šanci a tady to dopadlo skvěle. Autorka je podobně mladá jako já a nesčetněkrát jsem se přistihla, jako by mi mluvila z duše. Její názory a postoje k věcem mi byly hodně blízké.
Krátké, svižné, a hlavně čtivé povídky. Mě se to líbilo hodně. Hlavně je to zase něco jiného a tím, že se toho autorka nebála, tak mě to i obohatilo.
Sice nesouhlasím s tím, že Denisa je lepší jméno než Naděžda, ale to jsme si s autorkou už vysvětlily. Naděžda – „naděje“ potažmo pak „plná naděje“ nebo „dávající naději“.
Tak já Denisce moc děkuji za zážitek a dávám ji naději, že až napíše zase něco nového, moc ráda si od ní knihu přečtu.