Čekání na Bojanglese
Olivier Bourdeaut
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345582/bmid_cekani-na-bojanglese-e1m-345582.jpg
4
266
266
Dokud se tančí, ještě není tak zle – tragikomický román, který se stal literární senzací nejen ve Francii.“ „Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá jména omrzela dříve a jiná později, tenhle zvyk měla ráda.“ Příběh poněkud extravagantní rodiny vypráví chlapec, který objevil otcův deník, v němž zaznamenal, jak se bláznivě zamiloval do jeho matky. Do ženy milující tanec a zábavu, ale se sklony k šílenství. Humorný i dojemný příběh uchvátil nejprve Francii a nyní dobývá svět. „Otec mi vyprávěl, že než jsem se narodil, lovil mouchy, a lovil je harpunou.“ Tak začíná neuvěřitelné vyprávění o krajně neobvyklé rodině a jejím mazlíčkovi Mademoiselle Superfétatoire, což je exotický druh ptáka z čeledi jeřábovitých. V nepořádné domácnosti se často pořádají večírky, při nichž se pijí litry vína a flambují humři, zatímco rodiče hlavního protagonisty tančí na melancholickou píseň Niny Simoneové, nazvanou Mr. Bojangles. Ta prostupuje celým románem, jenž jinak líčí velký a tragický milostný příběh. Pětatřicetiletý Olivier Bourdeaut napsal svou knihu během sedmi týdnů poté, co v životě „ve všem ostatním selhal“, jak sám prohlásil. Z debutového románu dyslektického spisovatele se ve Francii stala taková senzace, že se jeho čtenáři nahlas smějí a pláčou v pařížském metru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , PlusOriginální název:
En attendant Bojangles, 2016
více info...
Přidat komentář
„Její výstřední chování zcela zaplnilo můj život, našlo si místo v každém zastrčeném rohu, hodinový ciferník obsadilo útokem a bez výjimky spolykalo každičkou chvilku. Já její bláznovství přijal s otevřenou náručí, a jakmile jsem je držel, náruč jsem sevřel a paže pevně přitiskl k tělu, abych to do sebe všechno nasál. Jen jsem se bál, že takové sladké bláznovství nemůže být věčné.“
Předně musím říct, že je to opravdu moc dobře napsané. Čte se to samo. Jen mi zpočátku trochu vadila ta naprostá nepravděpodobnost téměř čehokoli. Ale když jsem na tu hru přistoupila a přestala řešit, že „tohle je úlet“, oprostila se od rozumového vnímání a prostě si řekla, že příběhy nejsou od toho, aby vždycky odrážely skutečnost, tak jsem se najednou ocitla v písni a jen se nechala unášet její melodií. Krásnou. Na povrchu veselou a hluboko uvnitř smutnou.
V anotaci se píše, že ve Francii se čtenáři nad touto knihou nahlas smějí v pařížském metru. Tak nevím. Asi mají Francouzi jiný smysl pro humor. Je to čtení občas úsměvné, ale určitě ne k popukání. Stále v pozadí cítíte tu blížící se hrozbu. Daleko víc je kniha melancholická, nesmírně láskyplná a nakonec i velmi dojemná. Stejně jako ta píseň, o které se v ní píše. Určitě si ji pusťte.
„Maminka mi často vyprávěla příběh, jehož hrdinou byl Mister Bojangles. Příběh krásný, roztančený a smutný, tak jako jeho hudba. Proto taky mí rodiče tak rádi tančili slow právě s Mistrem Bojanglesem, jeho hudba byla citu plná. Žil v New Orleans, a i když už od té dávné doby uběhla spousta času, dodnes se tam nic nezměnilo. Zpočátku cestoval se svým psem a ve staromódním obleku. Pes mu potom umřel a nic už nebylo jako dřív. Mistr Bojangles chodil tancovat do barů, pořád v těch starých šatech, a tancoval bez ustání, jako mí rodiče. A aby tancoval a nepřestával, lidé mu platili pivo. Tančil v těch svých příliš velkých kalhotách, vyskakoval hodně vysoko a dopadal úplně potichu. Maminka říkala, že tančil, aby se mu vrátil jeho pes, věděla to jistě. A ona zase tancovala, aby se vrátil Mistr Bojangles. Proto tancovala pořád. Aby se vrátil, prostě proto.“
Tak tohle bylo kouzelné, přečteno na jeden zátah.
Že je to něco pro mě, mi bylo jasné hned po přečtení prvních, po vianovsku mírně potrhlých vět: "Můj otec mi řekl, že než jsem se narodil, jeho povoláním bylo harpunovat lelky. Ukázal mi harpunu a chyceného lelka." A v tomto duchu, především stylově a v rytmu písně Mr. Bojangles se odvíjí celý život poněkud střelené maminky, milujícího tatínka, milovaného synka a v neposlední řadě ptačí kamarádky Slečny Nadpočetné. Je to jízda plná večírků, bláznivých (ihned uskutečňovaných) nápadů, totální nezodpovědnosti vůči všemu a hlavně vzájemné lásky všech těch střelených lidiček. Postupně si ale začnete říkat, že tohle přece nemůže trvat věčně... a když se do ztřeštěného života téhle praštěné rodinky začne vkrádat temnota, máte už k nim tak blízko, že to bolí i vás.
Posloucháno jako audiokniha. Milé, příjemné, dojemné, po čase velmi melancholické a poslední dvě kapitoly jsem proplakala a pak chvíli se ještě smála.
Zjistil jsem, že tohle není úplně úplně můj oblíbený žánr. Použitý humor mi z počátku přišel povedený, ale po čase mi začal spíše vadit. Nicméně popisované situace rozhodně dávali hodně prostoru mé představivosti a vykouzlí úsměv na tváři. Postavy byly vcelku fajn, ale nic s čím bych se ztotožnil. Příběhově se mi pak naopak zamlouval hlavně konec. Kniha to určitě není špatná a pokud vám sedne autorův styl vyprávění a humor, klidně pár hvězd přihoďte.
Zpočátku skutečně hravý příběh, jen chvílemi si řeknete "cože"? Humor originální, svérázné propojení rodičů, dětské vidění světa i svébytné až ztřeštěné souvislosti..... Pozvolna se mění tón i téma a pro mě byla klíčem k uchopení příběhu křehká rovnováha duševního zdraví a život s ní....
Také vyrovnávání se dvou mužů s těmito nesnadnými složitosti v případě vlastní ženy a maminky ...........
Přibývá tragických rysů až začínáte tušit .... Prostřednictvím zápisků otce, které syn najde se dozvíme o síle a odvaze rodinu i syna chránit. Patřím mezi ty, kteří se nenechávají pouze unést emocemi a hledají alespoň špetku jistého řádu. Jediný OndřejMergl se pozastavuje nad příběhem z hlediska rozuzlení a osobního přesvědčení.....
Kniha stojí za přečtení, ale otec mě v závěru zklamal. Tolik energie věnované na udržení lásky.....
Netradiční dílko se skvělým hudebním podkresem.
(audiokniha)
Ne, že by se mi tedy píseň Mr. Bojangles nějak zvlášť líbila, příběh ale po celou dobu doprovází a podkresluje a prostě k němu neodmyslitelně patří. Ze začátku jsem si říkala, že snad ani není možné, aby taková rodina, o jaké autor píše, vůbec existovala... Ale postupně se čtenář ponoří do minulosti, na kterou navazují události současné, a děj se posouvá dál. A než jsem se stačila vzpamatovat, kniha mne strhla do svého víru a jakoby se úplně proměnila. Popisované události začnou být smutné a já jsem pochopila, že všechno je úplně jinak, než jak jsem se domnívala původně. A konec knihy je potom opravdu dost emocionální, málem jsem se rozplakala doopravdy... Dávám tedy skoro plný počet a - i když to asi nebude kniha pro každého, doporučuji.
Krásná, poetická, dojemná knížka. Přečetla jsem ji jedním dechem. Příběh Vám dává pocit, že jste toho bláznivého světa součástí a že by vlastně bylo osvěžující, kdyby člověk nechal trochu ztřeštěnosti vniknout do vlastního života. Celou první půlku knížky jsem se musela usmívat, diskuze o práci byla bezkonkurenční. :) Přebal jí moc velkou službu nedělá, ale kdo se jím nenechá odradit, bude odměněn.
Pripomina mi to Zivot je krasny. Zase jedna knizka, u ktery mi bylo do breku, ktera byla prostoupena metaforou od zacatku do konce. Metaforou otce, ktery chtel svemu synovi udelat zivot krasnejsim a odpoutat jeho mysl od vseho zleho. Vsechno bylo tak krasne naivni, az tomu clovek veri a zije s nimi. Psane jazykem ditete. A vite co? Pustte si toho Bojanglese, na ktereho oni dva zamilovani blazni tanci
...Tolik lásky v jedné knížce... Román je napsán tak zvláštně a jediněčně, že se mi vryl do paměti a budu o něm ještě nějakou chvíli přemýšlet, zatímco v pozadí bude hrát Mr. Bojangles...
Tak tohle byla hodně zvláštní knížka, sice úplně jiná, než jsem podle obálky i komentářů čekala, ale přesto skvělá. Začíná prostě nuvěřitelně, pokračuje a končí zrovna tak. Hlavní hrdiny nechápete, milujete, fandíte jim, kroutíte nad nimi hlavou, nevěříte jim a zase byste jim skočili kolem krku, obdivujete i zatracujete. A v tom je kniha jedinečná - odhaluje vám všechny bytosti, které v sobě ukrýváte. Poměrně osvěžující je i mladý vypravěč, jehož svět se prolíná se světem otcových zápisků. Mám vlastně jen 2 výhrady: 1) vůbec netuším, jak uchopit právě zmiňovaného vypravěče (kolik že mu bylo?), 2) o jakých potížích konkrétně, medicínsky to bylo? (autor zmínil několik "trendy" diagnóz, ovšem pochybuju, že se v tomto konkrétním případě smíchaly všechny v jedno). Ve výsledku mi to ale ani tolik nevadilo, protože prostě rytmus vyprávění na takové malichernosti nedbá a příběh už tančí jiným směrem. Smutné, přesto vlastně milé, příjemně praštěné a především plné lásky.
Taková ta kniha, kterou si nějakou dobu nepřečtete podruhé, ale zatraceně dlouho budete vědět, jaká byla :) Trošku zvláštní, ale srdcovka srdcovatá :)
Jakýkoliv přívlastek, který vás napadne, tuto knihu hravě vyjádří. Najdete v ní jednoduše vše. Líbila se mi její "ztřeštěnost". Dokonalá lehkost žít si svůj život po svém. Ještě teď, při vzpomínkách na některé pasáže knihy, se nemohu ubránit lehkému úsměvu na tváři. A mimochodem, jak už mnozí psali přede mnou, ten song je opravdu dobrý...
Příběh plný něhy a lásky, ale také bláznovství v čiré podobě a bolesti ještě čiřejší.
Vyprávění z pohledu dítěte dodává příběhu ještě zvláštnější nádech.
Čtení šlo díky všem těmto věcem úplně samo.
Velmi ojedinělá kniha o lásce, takový žánrově těžko zařaditelný unikát. Příběh je rozverný a vtipný, především zásluhou vylíčených scén volnomyšlenkářského přístupu k životu, ale zároveň smutný díky tomutéž. Čtenáře bude bavit praštěnost postav a přitom nad jejich počínáním bude kroutit hlavou, bude jim závidět jejich bohémský život i je litovat. Autor je dobrý vypravěč a mnohé jeho hlášky opravdu pobaví, i když to nebude zrovna místné. Tím je ale prodchnuta celá kniha - humor ve smutných chvílích.
Mám ráda, když autor dokáže vytvořit v knize svůj vlastní svět a předat jeho atmosféru. Na začátku jsem se u "Bojanglase" nahlas smála a na konci příběhu mě přemáhalo dojetí. Skvěle vyprávěný osud jedné nevšední rodiny.
Cynik ve mně zvítězil.
Humorně a čtivě podávaný smutný příběh jedné netradiční francouzské rodiny, ve které by chtěl žít "každý".
Poetika a vtip, které mě minuly či hloubka na jejíž dno jsem nedohlédl. Díky poslechu audioknihy jsem si alespoň užil Ninu Simone. Jinak spíše nuda na jejíž oživení zřejmě potřebujete správnou náladu či životní filozofii.
Škoda, těšil jsem se.