Čekání na Bojanglese
Olivier Bourdeaut
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345582/bmid_cekani-na-bojanglese-e1m-345582.jpg
4
266
266
Dokud se tančí, ještě není tak zle – tragikomický román, který se stal literární senzací nejen ve Francii.“ „Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá jména omrzela dříve a jiná později, tenhle zvyk měla ráda.“ Příběh poněkud extravagantní rodiny vypráví chlapec, který objevil otcův deník, v němž zaznamenal, jak se bláznivě zamiloval do jeho matky. Do ženy milující tanec a zábavu, ale se sklony k šílenství. Humorný i dojemný příběh uchvátil nejprve Francii a nyní dobývá svět. „Otec mi vyprávěl, že než jsem se narodil, lovil mouchy, a lovil je harpunou.“ Tak začíná neuvěřitelné vyprávění o krajně neobvyklé rodině a jejím mazlíčkovi Mademoiselle Superfétatoire, což je exotický druh ptáka z čeledi jeřábovitých. V nepořádné domácnosti se často pořádají večírky, při nichž se pijí litry vína a flambují humři, zatímco rodiče hlavního protagonisty tančí na melancholickou píseň Niny Simoneové, nazvanou Mr. Bojangles. Ta prostupuje celým románem, jenž jinak líčí velký a tragický milostný příběh. Pětatřicetiletý Olivier Bourdeaut napsal svou knihu během sedmi týdnů poté, co v životě „ve všem ostatním selhal“, jak sám prohlásil. Z debutového románu dyslektického spisovatele se ve Francii stala taková senzace, že se jeho čtenáři nahlas smějí a pláčou v pařížském metru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , PlusOriginální název:
En attendant Bojangles, 2016
více info...
Přidat komentář
Je to tak vtipné, tak praštěné, tak křehké, hořké i smutné. Příběh téhle prazvláštní rodiny jsem četla se sevřeným hrdlem, občas jsem dusila smích, občas pláč. Dočítat tuhle knížku v metru fakt není dobrý nápad. Ale jinak jsem měla chuť předčítat nahlas, aby si všichni užili ty parádní fantastické nápady, za které autorovi velký dík. 4 a půl.
Zvláštní zajímavá jednohubka, do které se směstnal příběh, který obsahoval vše, co měl, jen neměl hlavu ani patu. Zpočátku vtipné, svérázné, od poloviny příběhu však vážnější a smutnější, přesto s přesně mířenou dávkou jemného humoru.
Půvabný, křehký příběh o tom, jak lze žít a prožít život, když v sobě máte jistou porci bláznovství...
Tohle je tak krásná kniha, tolik emocí na pár stránkách ...
Nádhera, dokonalost a 5* mi zde nestačí.
Kniha, která nemá vlastně ani hlavu ani patu, ale příběh jedné rodiny, která zažívá netradiční situaci, díky svému přístupu k životu, prostě si ho užívají.... Skvěle napsané
Při čtení jsem si kladl otázku - jsou blázni jen hrdinové knihy, nebo jsme blázni všichni? Netradiční román, kde se dějem posunujete od absolutní fantasmagorie až po krutě reálný závěr. Není to asi kniha pro každého, ale kdo hledá netradiční vyjádření netradičního příběhu, určitě si "pochutná" .
Často si kladu otázku, jestli byla blázen maminka, anebo jestli spíše celý svět kolem ní byl a je a bude bláznivý, a ona jediná si uměla skutečně užít život...
Útlá knížka do které se vešlo tolik emocí, ztřeštěných nápadů veselých i smutných, až se z toho hlava točí. A kniha má Slečnu Nadbytečnou, tu nejde nemilovat... prostě krása. Stejně jako písnička Mr. Bojanglese.
Tenhle román je jedinečný. Pár hlášek budu citovat a ty mluví za vše:
,, To je teda pech, dala jsem svou ruku jedinému jelimanovi, který ve středu pracuje," ... (podotýkám pouze ve středu)
,,Květiny se přece neprodávají, kytky jsou krásné a jsou zadarmo, stačí se předklonit a natrhat si je."...
,,Neříkejte mi, že kdykoli tenhle pták letí přes hranice, vyplňuje ty vaše formuláře a zdržuje se s vašimi úředníky." ...
,,Ale to se mýlíte, pane, my se nijak netunelujeme, my chodíme horem, a to pěkně po chodníku, do tunelů nelezem ani za nic! A jestli se vám tak líbí platit daně, tak hurá do toho, nenechte se pobízet! Klidně zaplaťte i ty naše!" ...
Nebudu originální.... Pro mě zatím nejlepší kniha roku... a dávám největší možné hodnocení.... Miloval jsem tady úplně všechno.... Trochu jsem teda čekal vtipnou.... až cáklou knihu... a vlastně jsem se i dočkal... ;-) Ale to hlavní téma... je vlastně hodně vážné.... a smutné.... Hodně smutné..... ALE TAK KRÁSNĚ!!! Leží to ve mě už několik dní..... DOPORUČUJU!!!!