Čekání na Bojanglese
Olivier Bourdeaut
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347108/bmid_cekani-na-bojanglese-X6K-347108.jpg
4
266
266
„Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá jména omrzela dříve a jiná později, tenhle zvyk měla ráda.“ Příběh poněkud extravagantní rodiny vypráví chlapec, který objevil otcův deník, v němž zaznamenal, jak se bláznivě zamiloval do jeho matky. Do ženy milující tanec a zábavu, ale se sklony k šílenství. Humorný i dojemný příběh uchvátil nejprve Francii a nyní dobývá svět.... celý text
Přidat komentář
Kniha je všechno, jen ne veselá. I když by, alespoň zpočátku taková měla být, čtenář vycítí, že to dobře nedopadne. A přitom je zde spousta smíchu, veselí, tance, bláznivých skopičin, boření zajetých konvencí. A hlavně lásky mezi rodiči a synem. A i přesto, že z lásky se dá přimhouřit oči nad čímkoliv, na duševní nemoc to nestačí.
Krásná kniha. Přečetla jsem ji jedním dechem, snad za jedno či dvě odpoledne. Trochu poetický, trochu bláznivý, trochu smutný příběh. Není to o mnoha slovech a velkých činech, je to o nemoci, radosti ze života a lásce.
Na začátku mi to přišlo zmatené, ale pak se děj rozjel. Byl to milý a smutný příbě jedné rodiny.
Nespútaný príbeh, tak slobodný..a plný lásky, bláznovstiev, milých a aj úplne šialených..kde-kto by povedal, že možno nie vždy práve morálnych.. Ale kto to vlastne určuje? A ako to v živote chodí..smiech strieda smútok.
No, tie pocity napokon určujú zmysel všetkého.. a tu boli nádherné, naplnené a plné lásky.
Ďakujem, lásko moje ;*
Příběh mě totálně emočně roztrhal. Pane Bourdeaute, prosím, jak to bylo dál.
Píseň Niny S. si pouštím stále dokola.
Hodně zvláštní knížka, rozhodně ne pro každého, ale pro mě byla ve finále krásná a strašně smutná. Doporučuji číst při poslechu Mr. Bojangles...
Není to můj šálek kávy, přesto musím připustit, že knihou prostupuje zvláštní atmosféra praštěnosti v kombinaci se smutkem. Jo, je to ujeté, moc to nemá hlavu a patu, což byl asi záměr, a protože je to taková chuťovka na dva večery, tak fajn. Dobře to přečíst, dobře to znát, ale "pláč a smích v metru" se u mě nekonal.
Kniha je velmi čtivá, byť postavy jsou zvláštní, ale nutí k zamyšlení. Zajímavý, tragikomický příběh.
Tohle byla taková knižní jednohubka. Knihu jsem měla na jedno odpoledne. Na začátku jsem měla trochu problém se do knihy začíst, ale dala jsem jí šanci a nakonec se mi moc líbila! Jen mi z ní po přečtení bylo trochu smutno...
Dojemné a krásné čtení.
Tahle kniha - to je prostě nádhera! Více takových příběhů. Slova a věty volně plynou, doslova Vás pohltí svoji zdánlivou jednoduchostí, ale přitom neskutečnou pravdivostí. Je protkána radostí ze života, která nám může připadat bláznivá, ale od toho přeci literatura je. Kdo z nás by neměl občas chuť svůj život převrátit vzhůru nohama, protancovat celý den, koukat se do nebe, pít koktejly s přáteli, zpívat z celého srdce, nechodit do práce, mít každý den jiné jméno. S touto knihou si vše můžete beztrestně dovolit.
Nejlepší kniha, kterou jsem v posledním roce četla. Pét hvězdiček a čestné místo v knihovně.
Je to hodně zvláštní kniha, která je nezařaditelná. Někdo z ní bude nadšený a někdo bude přemýšlet, co je to za blbost. Záleží na úhlu pohledu a na vnímání životních situací. Předně je kniha skvěle napsaná. Čte se lehce, téma je zpracováno citlivě a s pochopením situace. Jedna skupina čtenářů ji bude vnímat optimisticky s porozuměním radosti ze života, která překračuje až do bláznivých momentů, kdy je dítě učeno k úctě k životu, lidem a nebere v potaz konvence. Druhá skupina ji může chápat jako vyprávění o jedné bláznivé rodině, která porušuje všechny pravidla, učí dítě k nezodpovědnosti a neposlouchá žádné autority.
Já se cítím podvedená: knihu jsem si vybrala na základě výše uvedené anotace a reakce čtenářů, ale dostalo se mi knihy zjevně jiné. Kdybych měla k dispozici anotaci na zadní obálce knihy a přečetla si ji do poslední věty, nikdy bych se do ní (jsouc při smyslech) nepouštěla:
"Ale zatímco z gramofonu den co den zní píseň Niny Simone "Mr. Bojangles", matka pozvolna dotančí až k samé hranici šílenství."
Naneštěstí šla matka ještě dál a nejen ona...
Kniha je tedy všechno jiné než legrační, příjemná, zábavná - to je jen prvních pár ulítlých stran, pak se příběh vyvíjí velmi neblaze a depresivně až k dvojnásob děsivému konci.
Lidský mozek je neuvěřitelný a z rovnováhy ho vyvede mnohé; pro leccos už máme jméno, diagnozu, jen s tou léčbou (a prevencí) to nebude snadné.
Na mě zapůsobila kniha tak depresivně, že ji jen obtížně mohu hodnotit - dopad na mě by šel do záporných čísel, i když napsaná je velmi dobře (autor přece píše o tom, co zblízka zná). V té úvodní lehkonohé pasáži, viděné dítětem ve veselé a společenské rodině, se hojně využívá veršovaného slova, postupně však rýmy ustupují až je zcela nahradí prozaické realističtější vidění situace prostřednictvím otce hlavního hrdiny.
Měla jsem problém se do knihy začíst, často mě mátlo, kdo vlastně příběh vypráví. Nezávazný život mi není blízký , možná proto mě kniha vůbec neoslovila.
Těžké téma, neuvěřitelný příběh, tolik bolesti, ale zároveň radosti, lásky, štěstí a naplnění života.
"Slibuji před Duchem svatým, že vás budu milovat a ve dne i v noci hýčkat, vás a všechny, které v sobě ukrýváte, budu vás doprovázet, kamkoli se vydáte,"...
Ruku na srdce milé čtenářky, která z nás by to nechtěla slyšet :-)
Nemůžu opomenout Slečnu Nadpočetnou :-)
Olivier Bourdeaut si mě získal a tato kniha bude už navždy patřit mezi mé lásky.
Myslela jsem si, že mě to nedostane, dlouho jsem si to myslela... ale dostalo. Krásně napsané, Bourdeaut slovy doslova maluje, celé jsem si to představovala jako film. Snad po tom materiálu nějaký dobrý francouzský režisér brzy skočí. A to "francouzský" bych podtrhla, má to prostě jednoznačnou poetiku.
Knihu doporučuji a myslím, vlastně jsem si jistá, že ji budu občas dávat i jako dárek.
Velice zvláštní příběh. Zpočátku se zdá knížka , tak trošku bláznivá, člověk se malinko ztrácí. Ale pokud čte dál , stává se příběh pochopitelnější, vážnější a smutnější a velice dojemná. Nutí čtenáře k velkému zamyšlení. Knížka je napsaná tak nějak poeticky a velmi emotivně až vezme čtenáře za srdce. Jak velká láska můsí být, aby překonala vše , co může život přinést. V příběhu se taková láska našla.
Jedním slovem nádhera. Už ji mám přečtenou skoro měsíc a pořád ve mně je. Četla bych ji znova a znova a znova...
Nejdřív si pusťte píseň Mister Bojangles od Niny Simone a pak už se nechte unášet na vlnách nostalgického příběhu, ve kterém je všechno - láska, vášeň, dramatický požár, únos, smích, štěstí, originálnost, nespoutanost, smutek, zoufalství, nostalgie, šumění borovic i tichá hladina jezera. Budete se smát, budete plakat, nezůstanete nepoznamenáni. Jak říkám, pusťte si Mister Bojangles a začněte číst.