Čekání na Bojanglese
Olivier Bourdeaut
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347108/bmid_cekani-na-bojanglese-X6K-347108.jpg
4
266
266
„Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě. I když se jí některá jména omrzela dříve a jiná později, tenhle zvyk měla ráda.“ Příběh poněkud extravagantní rodiny vypráví chlapec, který objevil otcův deník, v němž zaznamenal, jak se bláznivě zamiloval do jeho matky. Do ženy milující tanec a zábavu, ale se sklony k šílenství. Humorný i dojemný příběh uchvátil nejprve Francii a nyní dobývá svět.... celý text
Přidat komentář
Tak nevím, chvílemi hodně líbilo, chvílemi hodně nelíbilo. Smutné, nicméně nelituju, že jsem ji přečetla. Asi čtyři hvězdy, ale hodně rozpačité. :-)
Líbilo se mi to, ale nepřipadá mi to jako humor. Audio mě spíš rozbrečelo.
Ale vůbec bych netipovala autora tohoto věku, spíš bych tipla tak o generaci staršího.
Pěkná knížka o lásce a o šílení. Na tváři vykouzlí úsměv a u v duši smutek. Otázky, které se nabízejí jsou těžké a jdou opravdu na dřeň naší lidské podstaty. Jakou cenu má láska a jakou rozum? Kde je hranice mezi rozumem a šílenstvím, kde je dělící čára mezi zodpovědností a svobodou? Máme se snažit věci okolo sebe řídit, nebo je máme přijmout takové, jaké jsou? Připomíná mi to teorii doktora Vlacha ze Saturnina, který dělí lidi podle toho, jak se zachovají k míse koblih v přeplněné kavárně. Je nás většina, kteří si přestavujeme a bavíme se představou, kdyby někdo překročil tu hranici a koblihami začal házet, ale zároveň nechceme být v takové kavárně v takovém čase, abychom nějakou neschytali. Stejně tak, v této knize, se většině z nás bude líbit to šílení a bláznovství a vybočení z normality a překročení mantinelů. Zároveň by nikdo nechtěl být v kůži ani jedné postavy a aby něco podobného postihlo naší rodinu, nebo naše blízké. Máme strach jen pomyslet, co bychom dělali v takovém okamžiku my. Může pak láska být lék, řešení, cesta, opiát? Děsíme se myšlenky, že by láska láska v takových případech nebyla oním lékem a řešením. A nebo snad byla? Bude záležet jak se na to budete dívat. Proto si to přečtěte, stojí to za to.
Pred užasnutými očami malého syna tancujú Ocko a Mama na pieseň Niny Simonovej Mr. Bojangles. Ich láska je čarovná, závratná, je to nikdy sa nekončiaci sviatok. U nich doma niet miesta pre iné ako pre radosť, fantáziu, iskrivý humor, slobodnú fantáziu a priateľov.
Prvé husle tu hrá nevypočítateľná a neskrotná matka. Neprestajne, priam magicky vťahuje svojich blízkych do víru poézie a snov. Až raz zájde priďaleko. Otec so synom urobia všetko pre to, aby zabránili neodvratnému, aby ich večný sviatok mohol stoj čo stoj pokračovať. Sú schopní akýchkoľvek obetí, aby sa nikdy nepominul. Bude to však stačiť? Bláznivá láska sotva niekedy našla taký nádherný príbeh.
Veľmi rozpačitý úvod pripomínajúci veľmi absurdnú novelu bez hlavy a päty, postupne však začne dávať zmysel a nadobúdať veľmi citlivý rozmer. Duševne chorá matka vytvára svet bez pravidiel, ignorujúc všetky konvencie, kým sa jej manžel a syn z bezpodmienečnej lásky podvoľujú a hrajú s ňou jej hry. Otec a syn nádherne rozprávajú o žene, ktorá z ich životov urobila jedno veľké dobrodružstvo, ktorému je spočiatku nemožné uveriť. Ich opisy sú plné lásky a radosti, fantázie, no zároveň pod povrchom ukrývajú náročnosť života s duševne chorým človekom. Syn opisuje život s chorou matkou cez radosť, hry a fantázie. Otcov pohľad odráža krutú realitu na život s duševne chorou manželkou, ktorá je pre neho úplne všetkým.
Kniha v kníhkupectvách za 1€ ...
„Bol by som dal všetko na svete, len aby sa tento tanec neskončil, aby nikdy neprestal.“
Něžná a vtipná tragikomedie o lásce, šílenství, smrti a milosrdných lžích. Jako by ten příběh bláznivé mámy, milujícího otce a chlapce s čistým pohledem vyprávěl dílem Vian, dílem Fulghum; krásným jazykem, s originálními nápady a přesně hraniční atmosférou, která se kdykoli může stát zoufalou nebo ztřeštěně bláznivou. Četla jsem klasickou papírovou knihu a tu a tam ji prokládala audioknihou, namluvenou Janem a Vojtěchem Vondráčkovými a proloženou hudbou, Mr. Bojangles by Nina Simon. Krásné, děkuji.
Tohle je dost zvláštní kniha, u které vlastně ani nevím, jestli ji dokážu správně ohodnotit.
Autor se zabývá těžkým tématem duševních poruch, ale pojal to dost svérázným způsobem, že celý ten příběh na mne působil místy dost bizarně a surrealisticky. Což byl asi nejspíš záměr, ale musím se přiznat, že mi zpočátku dělalo značný problém se do knihy vůbec začíst. Čtenář je hned od první stránky vhozen do chaotického a těžko uchopitelného života postav a je na čtenáři, jestli se v příběhu naučí plavat. Na začátku jsem si nebyla vůbec jistá, zda jsem cílová skupina a jestli knihu vůbec dočtu...
Byť se v anotaci píše, že se jedná o humorný i dojemný příběh najednou, já tu humornou stránku knihy asi vůbec nedokážu ocenit. Patrně se čtenář má smát u těch bizarností, které postavy provádějí, ale mně to bohužel humorné nepřišlo. Neboť se asi nedokážu smát u knihy, u níž v rámci děje na pozadí cítím tragédii.
Nicméně připouštím, že v druhé polovině knihy jsem se dojímala, to rozhodně ano. Melancholický a smutný podtón na čtenáře působí nejdříve pozvolna, ale s přibývajícími stranami pak o to silněji. A ten závěr mne dost rozesmutnil.
Celkově tak hodnotím lehkým nadprůměrem - 3,5 hvězdy. Nebyla to vysloveně špatná kniha, ale je to dost specifické čtení, které asi holt nedokážu plně pojmout...
Kniha sa mi naozaj nepáčila. Začnem tým, čo sa mi páčilo – krásny jazyk, štylistika knihy, čítala sa naozaj dobre a rýchlo. Tiež sa mi páčil, aj keď smutný, koniec a to, že kniha je krátka, takže jej čítanie nezaberie veľa času. Samotný dej sa mi vôbec nepáčil a nemala som z neho dobrý pocit. Prišlo mi, že dvaja psychicky chorí ľudia vychovávajú dieťa (aj keď s veľkou láskou) a naozaj vôbec sa mi nepáčilo, ako to robia, vadilo mi to a chlapca mi bolo ľúto, aj keď sa k nemu stále správali dobre. Tiež táto kniha má byť humorná, ale vtipné som tam nenašla asi nič. Celkovo je to veľmi zvláštna kniha, ktorá nesadne každému a mne, bohužiaľ, naozaj nesadla.
Kniha s pekným - jednoduchým príbehom - ktorý končí smutne.
Pri čítaní zanecháva úsmev na tvári - bezstarostný život plný drinkov, večierkov, tanca. Príbeh je doplnený vtipnými pasážami a ľahkým dôvtipom.
Odporúčam ako oddychové čítanie.
Pekná kniha s hrejivou atmosférou. Mne tu však chýbalo ešte niečo viac. Je to priamočiara kniha ktorá všetko dôležité vyrozpráva, ale ono tu zas toho toľko na rozprávanie nie je. Je to jednoduchý príbeh jednoducho vyrozprávaný.
Ani som nečakala, že toto bude až taká smutná kniha....krátky príbeh o tom, ako sa žije v rodine, kde matka trpí psychickou poruchou (predpokladám že ide o bipolárnu afektívnu poruchu kde sa strieda mánia s depresiou) a ako sa to celé nakoniec skončí. Šmrnc knihe dodáva pohľad rozprávača, ktorým je raz manžel a raz syn psychicky chorej ženy...
Knížka na mne působila z první poloviny chaoticky, bláznivě a vtipně. Ze začátku neměla hlavu ani patu, jak se v knížce několikrát píše.
Od druhé poloviny jsem už postřehla smysl i o čem to vlastně čtu :-D
Píseň Mr. Bojangles jsem neznala, takže jsem si ji pustila hned po přečtení knížky, je velmi smyslná, romantická a krásně dokresluje knížku a přesně se ta píseň hodí k náladě knížky.
Druhá polovina knihy, byla pro mne smysluplnější, stále vtipná a bláznivá.
Jen co jsem nečekala a překvapilo mne, byl ten konec knížky, bohužel neveselý.
Taky z celého vyprávění bohémského páru a jejich syna, není jasné, jak starý vlastně syn je, ale to není podstatné...
Jestli někdo budete číst tuhle knížku, URČITĚ SI PUSŤTE TUHLE PÍSEŇ Mr.Bojanglese. Ta píseň přesně vystihuje celou knížku, celý život této zvláštní rodiny :-) prostě to ladí.
Krásně se to čte, i když přitom celou dobu tak nějak víte,že to nemůže dopadnout dobře. Knížka ve mně docela dlouho zanechala takový příjemný smutek,určitě na ni jen tak nezapomenu.
Milá, uletená a zároveň smutná knižka o jednej francúzskej rodine. Žeriav v byte, šialené večierky, úžasný život na jednej strane, na druhej strane životné straty.
Tak nevím, co si o knížce myslet? Rozumově mě knížka moc nebere a stále jsem čekala na něco humorného, co oslovilo čtenáře. Ani po dočtení nevím, jestli to bylo smutné nebo veselé.
Autor nechává čtenáře vklouznout do příběhu, který na první pohled slibuje vznášení se v oblacích. Ale následuje tvrdý pád a procitnutí a my si zpětně uvědomíme, že na začátku bylo vědomé rozhodnutí hrát tu hru. George se zamiloval a zadní dvířka jednoduše zavřel. A hrál až do konce.
Pro mně to byl příběh rodiny, ve které bylo hodně, opravdu hodně lásky a přes všechno, čemu museli čelit, jim ta léta s Eugénii, Hortense nebo Madelaine, (… nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce nikdy neříkal jedním jménem déle než dva dny po sobě…), přes vše smutné a neodvratitelné, prožili spolu šťastný život… (nemluvě o tom, že velkou část protančili.).