Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171395/bmid_cekani-na-kocoura-qS8-171395.png
4
696
696
Povídky o kočkách a jejich lidech série
1. díl >
Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme.... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem narazila čistě náhodou, do oka mi padl její název. Bylo to moc milé, odpočinkové čtení, které jsem zhltla za jedno odpoledne.
Knížku jsem si moc užila. Objevila jsem ji skoro náhodou a přečetla při volném prázdninovém odpoledni. Z nedalekého křesla mi dělal společnost můj kocour.
Povídky se mi moc líbily. Krátké příběhy ze života, s dobrým koncem. Milé, laskavé, příjemné, pohodové, uklidňující čtení.
Hezké povídky o kočičkách, většinou ňuňavé, ale také o trošku vážnější. Obdivuji autorku, jak dokáže tematicky psát o vzdálených zemích. Doufám, že je to vlastní zkušenost, ha,ha. Jako pejskař také doufám, že se dočkám něčeho podobného o pejscích.
Po melancholické depce „Jasno lepo podstín zhyna“ jsem potřebovala vstříknout do žil pozitivnější náladu. Zcela namátkou, bez znalosti anotace či komentářů, jsem zvolila „Čekání na kocoura“ a kupodivu se trefila. Krátké povídky o kočkách jsou pohodové, většinu času hladí pěkně po srsti a stručně by se daly všechny shrnout do souvětí: „Žil byl před nedávnými časy člověk, který měl nějaké trápení, načež si díky kočce uvědomil, jak hodit starosti za hlavu a žít lépe.“ Občas pohádky (třeba o tom, jak nalezené kotě zabránilo rozvodu) poněkud zaváněly neuvěřitelností a kýčem, jindy neobjevným moralizováním, což je také důvod pro hodnocení "pouze" v mírném nadprůměru.
Bylo to čtení přívětivé, milé, adorující kočky a kritizující lidstvo, uspěchanou konzumní společnost zvláště. Ač jsem služebnicí nedůtklivé felis catus, k nadšení mě ani jeden z příběhů nepřiblížil... ovšem přinejmenším polovina vedla ke spokojenému vrnění. 65%
Bylo to milé. Jsem kočkař, takže jasná volba. Styl psaní mi sice přišel takový nemastný neslaný, ale náměty povídek byly zajímavé a četlo se to dobře.
Pěkná oddychová a uklidňující kniha povídek.
Jsem "pejskař". Nad příběhy "kočkařů" jsem si uvědomila, že mezi námi není rozdíl. Dáváme těm chlupáčům svojí pozornost a lásku a je nám oplácena.
Od paní Klevisove jsem zatím četla jen detektivky. Bezvadné. Ona však umí i bezvadné povídky. Patří do mých oblíbených autorů.
Když potřebuju pohladit po duši, tak žádné detektivky, maximálně takové knihy, jako je tato. Čitelné, nejen ve smyslu srozumitelnosti, ale i předvídatelnosti, ale pozitivní. Svůj účel splnilo a přišlo v pravý čas.
Kocoury doma máme, takže každý den zažíváme něco nového... Příběhy fajn, některý více, nějaký méně. Hodně oddychové čtení.
Když je v knize kočka, vždycky je to důvod, proč mě čtení baví o něco víc.
Tady kočku obsahuje každá povídka. A ne jednu čičinu roztomilou.
Autorku jsem měla v detektivní škatuli, kočičí zařazení mě docela překvapilo, i když nevím proč.
Povídky, odehrávající se takřka po celém světě, podané někdy z pohledu lidí, někdy z pohledu koček, vyprávějí třeba o tom:
- jak to dopadne, když se k vám na dovolené v Chorvatsku přidá dvojice koťátek
- jak kocour vnímá stavy zuřivosti partnera své majitelky
- jak dopadnou koťata krmená jednou hodnou paní ze sídliště
- jak předčasně prozře děvče, které mívalo tak povrchní zájmy
- jak kocour z nádraží pomůže ke sblížení dvou lidí
- jak kočka zachrání život (dokonce i pejskaři)
- jak se dostihová jezdkyně smíří s osudem
- jak z týraného kocoura udělat zaše šťastné zviřátko :).
A jiné, kratší i delší. Prostě skvělá kniha.
Vtipný příběhy o kočkách a milovnících koček, u některých příběků mě mrzelo, že je víc autorka nerozvinula:-(.
Kniha si nehraje na veledílo, jen chce pohladit duši kočičkářů. Miluji psy, ale okolnosti způsobily, že mám 3 kočky. A na každé druhé stránce jako bych četla i o nich.
Styl Michaely Klevisové se mi líbí a tato kniha není výjimkou. Nejsem sice Kočkařka - i když jednoho kočičího nalezence doma máme - ale tímto způsobem "postižených" lidí mám kolem sebe hodně, a tak mám podobných příběhů naposlouchaných spoustu. Mám tyto lidi ráda a chápu je. Já zase k životu potřebuji pošťouchnutí psím čumákem. Prostě mi pohoda a až taková lenost čišící z některých těchto příběhů teď sedla. Příjemná oddechovka, kterou jsem potřebovala. 4*
(1/20)
Bohužel mě knížka vůbec nezaujala. Přečetla jsem 2 příběhy a pak jsem jí odložila. Byly to příběhy z běžného života, které mě vůbec ničím neupoutaly. A to jsem se na kočičí příběhy docela těšila.
Část díla
Andaluské nebe
2012
Čekání na kocoura
2012
Cestou na pláž
2012
Co kočky vědí
2012
Cuba Libre
2012
Autorovy další knížky
| 2020 | Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Četlo se to samo, velmi příjemné krátké povídky o kočkách a jejich lidech. Opravdu milé počtení.