Čekárna

06.11.2012

Kratičká, pětipovídková, knížečka dánského autora mě již od prvních řádků rozsekala jedním výrazným faktem - Hansenovy příběhy postrádají jakýkoliv náznak radosti, štěstí, krásy lidského života. Zabývají se a oplývají hlavně jeho pravým opakem. Již první povídka Koroptev, byť jako jediná z otištěných má něco, co by se dalo nazvat šťastným koncem , nás zplna hodí do kruté a mnohými lidmi mnohdy vědomě zastírané skutečnosti lidského života. A nevybředneme z něj až do stránky poslední. Hansen, tento severský existencialista, to však podává neskutečně krásně, poutavě a barvitým jazykem. Byť tedy ne všechny povídky mě zcela zaujaly. Koroptev je takřka "oslavou" lidské beznaděje, navzdory tomu světélku na konci tunelu. Dožínková slavnost nás seznamuje s vnitřním bojem a krizí protestantského pastora a pokouší se nalézt rozkvetlý voňavý kvítek ve smradlavé a hnijící hromadě hnoje. Oběť je takřka syrovým horrorem, mrazivým, nepříjemným, hnusným a bezvýchodným natolik, že až dokáže dojmout pláči. Výtečná variace na mnohem známější (a možná i pozdější???) klenot horrorové povídky jménem Loterie. Nejlepší povídka knihy. Titulní Čekárna o "souboji" dvou žen v čekárně, je sice plánovaně o ničem, je na tom založena, a ono to má i své kouzlo, ale velice jí ubližuje její délka. Ke konci už jsem dost ztrácel zájem. Poslední povídka Voják a dívka jen tak nějak proběhla kolem mě. Přečetl jsem to, ale ani zaboha si nevybavím, o čem to vlastně bylo. Takže vlastně tři z pěti povídek mě hodně bavily, což není špatné skóre, ony mě totiž bavily natolik (s Obětí v čele), že dost zvyšují hodnocení celé knize.