Čelisti
Peter Benchley
Napínavý thriller líčí řádění obrovského bílého žraloka ve vodách přímořského rekreačního letoviska Amity. Zpráva o přítomnosti lidožravého žraloka se rychle šíří a lidé houfně opouštějí pláže, a tak malému městečku, které žije především z cestovního ruchu, hrozí krach...... celý text
Přidat komentář
„Dejme tomu, že byste spadl do vody s tímhle prevítem. Dalo by se něco dělat?“ – „Modlit se.“ Čeľuste trocha pripomínajú o 7 rokov mladšieho Cuja. ktovie, či má Stephen King čisté svedomie. V oboch prípadoch ide o brutálne útoky agresívneho, prerasteného zvieraťa na ničnetušiciach ľudí, pričom ale autori kladú prekvapivo väčší dôraz na príbehy obetí, nie samotných atakov. Na ich osobné tragédie, na zmrdov, ktorí sa snažia profitovať aj zo zlej situácie, a na minipríbehy ľudí čestných, dobrých a statočných, avšak ocitnúcich sa v situácii príliš temnej na to, aby ich negatívne neovplyvnila (ak prežijú). Ako v Cujovi, aj v Čeľustiach hrá hlavné slovo nečakane manželská nevera. Kým obecne verejnosť hovorí najmä o mužskej, ako King, tak Benchley stavili naopak na neveru ženskú. To mi pripadá osviežujúce a zaujímavé. Už nechám na vás, či sa vám bude alebo nebude páčiť, že vzťahy, postavy a zákulisné dianie mestečka závislého od turistického ruchu Benchley povýšil nad útoky zvieraťa. Motív nevery je tu každopádne naviac, na konci z neho skoro nič nevyplýva a vyšumí do stratena. K útokom žraloka dochádza nečasto a sú krátke, hoci intenzívne. Žralok je v značnej časti knihy „len“ fyzicky neurčitá, zato smrteľná hrozba na pozadí strašidelne ukrytá v hlbinách desivo rozľahlého oceána. Všetci o rybe vedia a obávajú sa jej. Práve tušenie toho, že k útoku skôr alebo neskôr na 100% dôjde, je to najhoršie. Autor žraloka zbytočne nedémonizuje a ani mu neprisudzuje vlastnosti, aké by zviera mať nemohlo (aspoň nie v realistickom horore, v Cujovi bolo naznačené, že do bernardína sa prevtelil sériový vrah, ale tam sa to hodilo, bol to ostatne Stephen King). Mňa osobne oba romány kvôli prílišnému písaniu o vzťahoch čiastočne nudili. Problém vidím aj v tom, že všetkých (možno až na Quinta, ktorý je tu predstavený ako štát v štáte, táto dominantná postava bohužiaľ nepochopiteľne prichádza na scénu až pár desiatok stránok pred koncom) máme plné zuby, lebo sa neustále hádajú a idú po sebe namiesto toho, aby spolupracovali a išli po rybe. Niekoho to možno bude baviť. Mňa nie; v tomto bol Spielberg rozumnejší, keďže na loď nepostavil troch nepriateľov, ale naopak dá sa povedať kamošov. Spielbergov fantastický blockbuster ma bavil viac, lebo v ňom boli urobené pozitívne zmeny. Chýbala v ňom nevera, logicky tým pádom i nevraživosť medzi Brodym a Hooperom, jedna dôležitá postava vo filme prežije (čo je tiež fajn) a do filmu bol osviežujúco pridaný nezabudnuteľný monológ o Indianapolis. Benchleyho neskoršia Beštia sa mi páčila o jednu hviezdu viac.
Už jsem v knihách narazila na ledacos a nejsem, řekla bych, přehnaně prudérní, ale když už jednou za 100 let sáhnu po knize, podle které se natočila hororová klasika, očekávám žraloka, zuby, jekot, paniku a hrdinné vrhání se do akce a NE mnohastránkový rozbor, jak se šerifovi peleší žena a pár drobných vsuvek kde Carcharias Carcharodon konečně, i když skoro omylem, přežvýkne někoho vedví.
Se di bodnout autore...
Lze předpokládat, že většina čtenářů asi nejprve viděla film a následně si pak přečetla knihu. Alespoň tak tomu bylo u mě. Kniha velmi mile překvapila, trochu se od filmu liší. Stojí za přečtení.
Vlastně nemám ke knize moc co říct. Dala jsem si ji jako oddechovku po Bílé velrybě (che) a přečetla jsem ji během chvilky. Trochu mě zarazilo, jak moc se v knize klade důraz na Brodyho vnitřní boj s postavením ve vlastní rodině. Ano, děj zůstává víceméně stejný, Martin Brody se ze všech sil snaží vyřešit problém se žralokem, ale na rozdíl od filmu k tomu ještě řeší svůj osobní život, sám sebe jako muže/manžela. Tato část příběhu ve filmu není, naopak v knize v podstatě tvoří kostru veškerých dějových událostí. Trochu upozaděný je finální hon na žraloka, což mě trochu mrzelo - chemie mužské trojice na lodi mi ve filmu přijde dokonalá. Celkově ale spokojenost.
Pamatujete tu filmovou scénu, jak je nalezena opuštěná loď, a když jeden z hrdinů vleze do vody, vykoukne tam na něj z temnot hnusná bílá hlava jednoho z pohřešovaných?
Tak to byla jedna z nejhnusnějších filmových scén mého dětství :) (horší bylo už jen nalezení mrtvé astronautky v Planetě opic, včetně znepokojivého zvuku, který celý obraz doprovázel), fuj.
Čekala jsem tedy, že kniha bude mnohem temnější a žralok hladovější, než ten filmový. Že na městečko padne strach a rybka bude ve dne v noci brázdit vody a všelijak možně se lidem nečekaně ukazovat. Ale omyl.
Přestože je kniha čtivá, zajímavá a zábavná, žraloka a jeho choutky nechává někde na druhé koleji. Nebo na druhé vlně :).
Hlavní roli hraje politika města, milostné pletky a fantazie o znásilnění.
A mrtvá kočička.
Filmové Čelisti mě sevřely jen doslova, knižní také obrazně. Nadržený Spielberg se trikově vyřádil, dospělejší Benchley se krom hlubin oceánských ponořil i do psychologických a existenčních. Kradmý zálet paní »četníkové«, závislost přímořského letoviska na turismu, komunální čachrování. Leccos by sneslo hlubší ponor, včetně opomenutého shánění horentního žoldu pro chrabrého rybolovce.
Co u nás? K celosezónnímu zákazu vlézt do vody stačí jedovaté sinice. Jenže kdo by to lovil a čtenářsky adoroval? 38/19
Film zaujal uz ako male dieta tj 6rokov. Ano asi si kazdy povie ze zbytocne skoro, ale osobne ako vystudovany fotograf sa k nemu vratim kazdy rok. Mozno uz vtedy som to bral ako pocin mladeho nadaneho rezisera (aj ked pre mna uz komercneho) velmi a dobre vsadil do dramatickej kamery ( aj ked chyby zraloka testovaneho v sladkej vode a napokon v slanej nefungoval ), ale dost o filme. Kniha je putava, zaujimava a vtiahne vas do deja. Postavy sa dali jemne rozvynut no to bol pocin spisovatela. Sam o sebe prehlasil ze keby vedel kolko ludi bude brat ako zraloky zabijacke monstra a zacne ich o tom viac zabijat sam to nespravi. Benchley zalozil nadaci na ochranu zralokov. Dielo si treba precitat a ak vas laka napatie spravna kniha, rychla jednoducha a napinava.
Donedávna jsem netušil, že čelisti jsou zpracovány podle knižní předlohy, ale když jsem to zjistil, rozhodl jsem se, že to prubnu. Na to, že je to celkem stará záležitost je to překvapivě syrové a surové, ale nijak zvlášť mě to neoslnilo. Možná jsem jenom už moc zmáknutý filmem.
U této knihy se opravdu člověk nemůže ubránit srovnání s filmem a také to mnohé komentáře zmiňují.
Oboje má svoje pro a proti, mně se líbí oboje a určitě nejsem sama.
Knihu jsem si vybral kvůli tomu, že mám rád i legendární film Jaws. Knižní podoba je jak to bývá trochu jiná, než podoba filmová, ale má také velké kvality. Nejraději jsem zde měl postavu Quinta stejně tak jako ve filmu, protože jeho fanatický postoj k tomu, aby rybu usmrtil, mě fanatizoval. Jeho chladná mluva při boji mě fascinovala jak ve filmu tak zde. Romantická linka mi zde vůbec nevadila, protože rozdělila knihu tak nějak v polovině, než po krvavém úvodu zašla do ještě krvavějšího finále. Popis boje na moři a toho, jak se žralok v moři pohyboval a co cítil, když šel po své kořisti byl velmi napínavý.
Ani se nechce věřit, že podle takto mizerné předlohy vznikl natolik zábavný(dodnes) film. Postavy oproti filmu vysloveně nesympatické, navíc se skoro půlka knihy věnuje románku Hoopera a Brodyho manželky . Bohudík, že tohle se do filmu vůbec nedostalo. Žralok a jeho řádění je zde upozaděno na úkor popisování nelehkého života obyvatel městečka, které žije jen z turistů. To na jednu stranu chápu a sám nejsem přítelem přílišného démonizování dravých zvířat, ale na druhou - kvůli tomuhle knihu o žraloku zabijákovi asi číst nechcete. Závěrečné zúčtování a lov zcela postrádá napětí neboť hrdinové nevyráží na otevřené moře ale vždy jen vyplouvají na dohled od břehu, a celé "zúčtování" s dravcem se odbude vlastně jen na posledních dvou stránkách.
Kniha se od pozdější filmové verze celkem dost liší. Milostná aférka mezi Hooperem a Brodyho ženou mně moc pochuti nebyla, protože to vytvořilo nepřátelský vztah mezi Hooperem a Brodym.
Tleskám Spielbergovi, že tohle ve filmu úplně vynechal, udělal jen dobře.
Závěr byl ve filmu taky lépe ztvárněn. 3/5.
(SPOILER)
Poprvé jsem viděla filmové zpracování ve svých 20 letech a absolutně mě to zklamalo, protože všichni kolem mě říkali, jak je to úžasný film. Dobře, pro mě nebyl. Nicméně měsíc po tom, co už jsem zapomněla, že jsem nějaký takový nudný film viděla, mi byla propůjčena knížka a byla jsem požádána, abych si to přečetla (jeho prosebnému pohledu jsem prostě neodolala)
Knižní předloha se četla docela obtížně. Možná to bylo malým nahuštěným písmem a tím, že příběh plynul jako řeka. Zhruba do poloviny mě to moc nebavilo, víte co, málo mrtvých, málo krve (stejně tak u filmu). Avšak jakmile přijel do města Hooper a Ellen začala kvůli němu blbnout, hned to nabralo úplně jiný směr. Najednou byl příběh rychlý.
Knížka vlastně není jen o tom "o můj bože, velký bílý žralok sežral už polovinu města a s chutí trhá kozatý mladý holky kusy". Ne, ta kniha je mimojiné o tom, jak smutná smrt jen malého počtu lidí naprosto zabíjí městečko po ekonomické stránce, které prostě žije jenom z letních hostů. A to je to, co se mi na tom líbí...lidé se zde poklidně žijí a zčistajasna jim jejich idylku naruší žralok.
Zklamala mě smrt Quinta ('Vidím tvýho pinďoura, parchante!' je prostě geniální hláška). Hooperova smrt mě nepřekvapila, choval se jako vůl a byl to sebevrah. Co mě trochu zklamalo bylo to, že nezemřel Brody. Jasně, hlavní hrdinové neumírají, ale myslím že by to jen podtrhlo genialitu celého příběhů.
Co bych vytkla, je překlad, protože myslím, že "son of a bitch" přeloženo jako čubčí syn, není úplně ok. Stejně tak mi i zvláštně zní "hovnožrout".
Co bych vyzdvihla, je atmosféra strachu zachycená na pouhých 205 stran. To je naprosto bravurní.
Knížní předloha se dost liší od filmového zpracování a přesto je vynikající. Spielberg to udělal geniálně, upřednostnil motiv žraloka, zatímco v knize žralok hraje spíše druhé housle. Dost dobře si nedokážu představit Spielberga, že by filmově ztvárnil milostnou avantýru paní Brodyové a Matta Hoopera, které Benchley v knize věnoval poměrně velký prostor. A právě těmito vedlejšími epizodami kniha získává nesmírně na zajímavosti. Výborně vystižená atmosféra typického amerického maloměsta. Vřele doporučuji.
od přečtení této knihy jsem si myslela,že Gaspacho je velice složitá polévka ... chudák paryba byla upozaděna...no,polévku jsem se naučila,je snadná na výrobu a výborná ve vedrech jako hlavní jídlo ..a v moři se nekoupu :-D
Napínavé, čtivé, ten konec nebyl tak dramatický jako ve filmu ale o to byl možná reálnější.
Velmi pěkné popsán děj z pláže u města Amity kde se objevil býlí žralok,který zabíjí lidi.Najde se někdo kdo jeho řádění zastaví.ANO