Čenkovej deti
Fraňo Kráľ
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321333/mid_cenkovej-deti-cQH-321333.png
4
93
93
Příběh chudé venkovské vdovy z Tater, která v době první republiky nemůže uživit své děti a musí tři ze čtyř svěřit cizím lidem.
Přidat komentář
"Jen vesele dámy a pánové! Na krizi nesmíme myslet. Zakažme si mezi sebou to slovo! Peněz máme v bankách dost a zboží plná skladiště! Že nejdou obchody? Že nejsou trhy? Nu, tolik, kolik potřebujeme k bezstarostnému životu, ještě vždycky prodáme! A válka se blíží! Na východě už duní dělá a řachtaji pušky! Ať žije nová světová válka! To nám zase bude hej! Obnovíme továrny, budeme vyrábět válečný materiál! Proslavime se, zbohatneme a ani vlas nám z hlavy nesejde! My přece na frontu nepůjdeme...."
Píše se rok 2032, hospodářská krize vrcholí. Tisíce nezaměstnaných, hladovějící děti, bída a beznaděj. Na druhé straně bohatství a plné talíře. Pohodlí a bezpečí, které dokáže zajistit jen majetek.
Útlá knížečka o těžkých osudech dětí chudé, osamělé matky. Knížka, která nehraje na city, nebudete u ní plakat, spíš vás jen utvrdí v tom, jak je život ve své podstatě stále stejný. Jak se historie stále opakuje, bez sebemenšího efektu na svědomí a morálku lidstva.
Kniha určená pre 5.ročník ZŠ. Asi v trocha mladšom veku som to čítala aj ja a poriadne ma to zasiahlo. Vtedy pre mňa neznámy svet biedy, chudoby a vôbec možného obchodovania s deťmi, urobil veľký zlom v mojom ponímaní sveta.
Teraz v dospelosti som si prečítala túto knižku ešte raz.
Veľmi jednoducho, zľahka, bez dlhých opisov a rozvláčnych viet, dokázal pán Fraňo Kráľ vyobraziť život chudobných tej doby.
Samozrejme, hodilo sa to krásne do socialistickej filozofie a pán Fraňo Kráľ bol jeho hrdým podporovateľom. Predstaviteľ socialistického realizmu.
Netreba mu nič vyčítať. Toto boli jeho skutočne prežité veci, alebo jeho okolia a taká bola doba. Prišli komunisti, ktorí povýšili aj toho najbiednejšieho na človeka s prácou a teda s možnosťou si zarobiť na živobytie.
A zároveň zobrali tým bohatým magnátom, zoštátnili ich vlastné majetky pre dobro spoločnosti. V podstate ich okradli. Bohatým brali, chudobným dávali.
Zrovnoprávnili ľudí, takže myšlienky toho komunizmu boli pekné, chceli spravodlivejší svet.
Škoda, že ako všetko ostatné vo svete (náboženstvo, komunizmus, nacionalizmus, humanitárna pomoc,...) sa dá tak škaredo zneužiť.
Ano, je to prosociální sentiment 30 let, ale dobře napsaný. Cílí na emoce čtenáře a zasahuje je docela spolehlivě- ve mně to dokonce místy vyvolávalo opačný efekt, tedy sebeobranu proti dráždění citů, které mi chce někdo naordinovat, ale nešlo to - příběh byl silnější. Současně je to (mírně tendenční- a trochu plakátově jednostranná) výpověď o době, která není zas až tak vzdálená a ve které bylo všechno jinak, než dnes a jinak , než se nám teď zdá. Četl jsem ji jako povinnou četbu někdy v 11 letech a už tehdy jsem chápal, že vzbuzuje velké emoce a že funguje. Za pročtení stojí!
Někdy krátké knížky jsou mnohem lepší než dlouhé romány. Na pár stránkách tak silně vykreslená bída. Dechberouci dílko.
slovenský příběh o jedné hodně chudé rodině, která se snaží všechno to špatné zvládnout i když je to někdy těžké. Tady tu knihu mi dala babička, když jsem u ní byla. Byla to její a potom mamčina nejoblíbenější kniha.
Začínám číst. Povšiml jsem si, že těžké podmínky které trvají, nebo které se jen pomalu mění k horšímu jsme schopni, jakž takž snášet, a i ty největší obtíže zpravidla celkem úspěšně překonávat. Zvykáme si na ně, učíme se s nimi, v nich žít, naopak ty skutečně neočekávané tragedie nás naopak zastihují nepřipravené a my často ani netušíme jak se zachovat, jak si pomoci. Zatím jsem přečetl první část a začínám číst druhou. (Přiznám se, že mám z mnoha důvodů současně rozečtených snad deset různých knih.) První část je nádherně napsána. Podobné situace se stávají i v současnosti, byť dnes snad už probíhají přeci jen v o něco růžovějších kulisách. Pro jejich aktéry, ale situace přesto nebývá o moc lehčí. Už dlouho na mne žádná kniha nezapůsobila tak silně jako tato.
Hodnocení napíši až po jejím dočtení. Těžko by ale mohlo být jiné než na pět hvězdiček.
Možná je to knížka, (poučná,) pro děti, ale vůbec není jenom pro ně. Měl by se s ní seznámit každý. Nechápu, jak je možné, že se mi dosud nedostala do ruky. Asi za to může i určitý odpor k povinné školní četbě a klasikům typu Aloise Jiráska, zahrnujícím čtenáře podrobnými popisy do takové míry, že je zvláště v mládí nejsme schopni akceptovat. Z toho pak vzniká paušální nedůvěra ke všemu co nám ve škole kdy doporučovali.
- - -
2020 10 02
Poznámky:
Kováčovce - Lučenec 50km, nejkratší cestou napříč hranicemi, (což tehdy po zániku Rakouska-Uherska zřejmě nešlo,) kolem 36km.
Některé části na mne místy působily trošku jako agitka, generace padesátých let je na to velice alergická, a doslov Márie Jančovej to místy trošku dorazil.
Život před sto lety byl doopravdy proti tomu, na co jsou mnozí z nás dnes zvyklí, poměrně tvrdý. První polovina knihy se mnou zacvičila. Z původních pěti hvězd zatím slevuji na tři až čtyři.
- - -
2020 10 18
Postavení dítěte v "nové" rodině je vždycky složité. Dítě bývá předmětem lásky, ale také hračkou, a velmi často bohužel i pouhým zdrojem příjmu.
Dítě jako pracovní síla se ocitá v celé paletě vztahů, počínaje pozicí skutečného člena rodiny, v podstatě níže postaveným kolegou, až po služku, pomocnou sílu, a v některých státech dodnes dokonce otroka.
Dnes už se u nás s většinou těchto jevů v jejich nejhorší podobě nesetkáváme. Spíše podle toho, jak se mnozí naši "bližní" dokáží chovat ke zvířatům, můžeme usuzovat na jejich sklony k tomu se podobně chovat i k dětem, pokud by jim byly svěřeny do péče.
Dnes pociťujeme bolestivě spíše problém exekucí, a zvláště minimální důraz mnohých rodičů na vzdělávání vlastních dětí. Doufám, že jsem to napsal dostatečně korektně.
Kniha rozhodně každému přinese hluboký zážitek.
Pokusím se někde narazit na její původní, předválečné vydání. Konečné hodnocení proto ještě odkládám.
Knížku jsem četla asi tak v 7. třídě slovensky a zanechalo to ve mně hluboký dojem - jak obsah, tak způsob vyprávění, tak sama slovenština.
Taková útlá knížka a tolik emocí.. Nedokáži si představit tu bídu, hlad, strádání. Jsem si jistá, že se ke knize ještě někdy vrátím a doufám, že si tento příběh najde cestu ke spoustu čtenářům.
"Deti moje, kde ste? Kde ste? Ach, vráťte sa mi! Vráťte!"
Krásne smutný a dojímavý príbeh súrodencov,ktorých matka je chudobná vdova a musí svoje deti poslat do služby.Jednotlivo opísané ich príbehy miestami s trochou jemného úsmevu na tvári a miestami plnými slz...
....až sa nakoniec vrátia k mamke a rozprávajú jej čo zažili a čo sa naučili.
Skvostné literárne dielo.
Odporučila by som ju prečítať hlavne mladým ľuďom, aby si uvedomili všetky hodnoty, ktoré mnohí berú ako samozrejmosť.
Kniha mého dětství,dostala jsem ji od mojí kmotřičky (krstnej).
Hodně slziček nad ní ukáplo..
presne tak..ako píše väčšina...silná a emotívna knižka..dnešné deti si už taký život vôbec nevedia predstavť...byť vďačný za kúsok suchého chleba a syra....ľud morený hladom a tuberou....nemali by sme zabúdať a ni v dnešnej dobe, keď je všetkého relatívne dostatok.
Silná a emotivná kniha, ktorá vykresľuje chudobu. Je neuveriteľné čo tie deti museli prežiť a ako sa museli cítiť. Po rokoch som si ju zase prečitala a zanechalo to vo mne ten samý silný dojem ako pred rokmi.
Nesmierne silné a na city udierajúce dielo. Dokonca aj po rokoch vo mne evokuje úslovie byť hladný ako Čenkovej deti. No ten ťaživý pocit, čo po knihe ostane, nemám chuť zažiť zas...
Keď so to ako pubertiačka čítala, naháňalo mi to doslova hrôzu, tá bezmocnosť a bezvýchodiková situácia jednej rodiny, ktorú som si nevedela ani len predstaviť. Silné a emotívne dielo.
čítala som ju ako malá, teraz som si ju prečítala znovu, pamätala som si príbeh trochu inak, ale dojal ma aj teraz......
Už na prvních stránkách mi vrhkly slzy do očí. A nebylo to naposled, strádání nejmenších a kruté i naopak laskavé chování k nim mne k tomu přiměly opakovaně.
Byla to naše povinná četba na 1. stupni, ale protože kniha nebyla běžně k dostání, četli jsme ji na pokračování v hodinách a já jsem byla často vybrána k předčítání, ale občas jsem u toho plakala. Dodnes říkám, že mám hlad "ako čenkovej deti", ale ani manžel (o rok starší než já) neznal původ mého rčení. Docela ráda bych si ji přečetla znova, zapátrám v knihovnách.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1980 |  Čenkovej deti |
| 1951 | Jano |
| 1950 |  SSSR v československé poesii |
| 1953 | Bude ako nebolo |
| 1973 |  Cesta zarúbaná |
Ako dieťa, keď som prvýkrát čítala "Čenkovej deti", som bola fascinovaná príbehom a jeho postavami. Teraz, po niekoľkých rokoch, som sa k tejto knihe vrátila s novými životnými skúsenosťami a musím uznať, že dielo Fraňa Kráľa má stále čo ponúknuť. Je to fascinujúci pohľad do duší detí, ich naivných túžob a zároveň hlbokých obáv.
Pri opätovnom čítaní som si uvedomila, ako mocne Kráľ dokáže vystihnúť detskú psychológiu. Každá postava, každé rozhodnutie a každá situácia sú pre malých hrdinov nielen dobrodružstvom, ale aj vzdelávaním v pravej podstate života. Hoci ma niektoré situácie zaskočili kontrastom medzi detskou bezstarostnosťou a vážnymi témami, práve toto zobrazenie mi ukázalo, čo všetko deti prežívajú vo svojich nespočetných svetoch fantázie a reality.
Kniha ma znovu preniesla späť do detstva, ale zároveň ma naučila niečo nové o empatii a porozumení k deťom. "Čenkovej deti" sú pre mňa dnes ešte viac cenné, ako boli kedysi. Pričom každý riadok je pre mňa akousi pripomienkou, že aj my, dospelí, máme čosi z detskej duše v nás. Odporúčam túto knihu každému, kto hľadá príbeh s dušou, ktorý prekonáva čas a generácie.