Centrální stanice
Lavie Tidhar
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383065/bmid_centralni-stanice-VTt-383065.jpg
4
26
26
Kniha Lavie Tidhara, známého u nás svým provokativním románem Usáma (Argo, 2017), za který obdržel Světovou cenu pro nejlepší román v angličtině v žánru fantasy a porazil tak mj. Stephena Kinga s 11.22.63 nebo George R. R. Martina a jeho Tanec s draky. Celosvětová diaspora čtvrt milionů lidí žije u paty vesmírné stanice. Město bez pravidel bují doslova jako plevel. Život má pramalou cenu a data ještě menší. Když se Boris Chong vrátí z Marsu do Tel Avivu, rychle pozná, že se hodně věcí změnilo. Borisova bývalá milenka se stará o podivně povědomé dítě, které se dovede pouhým dotykem prstu napojit na datový proud. Borisova sestřenice je zamilovaná do robotnika – poškozeného kyborgovského vojáka, který taktak že nechodí žebrat o součástky. Borisův otec trpí smrtelným multigeneračním mozkovým morem. A hledaná datová upířice pronásledovala Borise až do míst, kam má zakázaný návrat. Nad těmi všemi se tyčí Centrální stanice, meziplanetární uzel, ve kterém se protíná všechno: konstantně se proměňující Tel Aviv; mocná virtuální kolbiště; a vesmírné kolonie, kam lidstvo prchlo před bídou a válkou. Propojení zajišťují „Druzí“: mocné mimozemské entity, které prostřednictvím Konverzace – pohyblivého, plynoucího proudu vědomí – právě zahajují nezvratnou změnu. U Centrální stanice se lidé a stroje se adaptují, vzkvétají… a dokonce se vyvíjejí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Argo
Originální název:
Central Station, 2016
více info...
Přidat komentář
Fascinující tapiserie obrazů - ano!
Originální vize budoucnosti - ano!
Toto dílo svým způsobem velice obdivuji, ale protože se považuji za jednoduššího čtenáře, tak mi prostě vadila pro mě zásadní absence děje... Avizovaná tapiserie obrazů se mi prostě neslila do souvislé mozaiky. Škoda.
Knihu ale určitě doporučuji, rozhodně jste něco podobného nečetli!
Nějak jsem se do knihy nemohla začíst, což je škoda, protože je vážně excelentní. V době, kdy si každý střeží své soukromí a informace jsou nejtvrdší měnou, je více než zajímavé podívat se do světa, kde sdílení všeho je nedílnou součástí veškerého bytí...Jedna z nejzajímavějších knih, kterou jsem měla poslední dobou čest si přečíst.
Líbilo, je to netradiční mozaika osudů obyvatel budoucího centrálního "autobusového" ;) nádraží ve zbytcích Tel Avivu. Něco mi to připomíná, ale nevím co ;-) Že by vzdáleně Mievilleho?
Není to prvoplánově čtivá kniha. Chce to tu správnou náladu čtenáře, trochu času a soustředění. Je to celkem slušné čtení, které si ale určitě nezíská masovou oblibu.
Vždycky rád sáhnu po sci-fi z jiného kulturního okruhu; nedávno jsem přelouskal čínskou trilogii Vzpomínka na Zemi, a tak mi izraelská scifárna přišla vhod. Co k tomu říci: svět je to vpravdě fascinující. Není moc fantastik o obyčejných a chudých lidech. Najdeme tu majitelku pouličního bistra, žebrajícího kyborgizovaného vojáka, stárnoucího exoskeletového dělníka, holku pracující ve virtuální realitě a mnoho dalších. Ti všichni se motají kolem centrálního telavivského kosmodromu (inspirovaného tamním skutečným autobusovým nádražím, obklopeným chudinskou čtvrtí) a prožívají své převážně milostné příběhy. Na knize je vidět, že je to vlastně sbírka povídek se společným světem a postavami, takže hlavním problémem je absentující dějová linka. Mně to ale tak nějak nevadilo a nechal jsem se unášet atmosférou špinavého kosmodromu, hučícího jako úl a vonícího všelijakými orientálními laskominami. A špinavou otlučenou sci-fi já rád. 80%
No...můžu říci jediné...dočteno, přečteno. Několik povídek o jednotlivých postavách, které dávají nějaký rámec, který? to mi nějak uteklo. Docela dost zajímavých nových nápadů, ale nedotažené do konce, nebo jen lehce zmíněny. Sečteno...už bych to nečetl...
40% - podle anotace vypadala tahle knížka od izraelského autora odehrávající se na a pod centrální stanicí v izraelském Tel Avivu zajímavě, ale její atmosféra výjevů z budoucnosti mě bohužel minula. Autorovi nechybí představivost a technologie svého světa má detailně promyšlené od onohu výtahu na orbitu až po plejádu postaviček žijících ve stínu stanice (Miriam a její bistro, genetický porodník Boris a jeho symbiont z Marsu, datová upírka Karmel i podivný chlapec Kranki zrozený v laboratoři, robotnik Motl stvořený jako kyborg ze zemřelého vojáka a jeho milá Isobel...) - a neméně propracovaná je jeho vize připojení všech přes uzliny k všeobjímající Rozmluvě a samozřejmě digitální Druzí... Bohužel mi to ale připadalo jen jako takový sled nápadů a vizí bez jakéhokoli pokusu o děj nebo třebas i propojující myšlenku. A ani k postavám, přestože jsou napsané originálně, si člověk nevytvoří vztah natolik silný, aby ho zajímalo, jak to s nimi bylo dál - tedy i kdyby měl teoreticky šanci se v závěru knihy něco takového dočíst.