Černá labuť
Nassim Nicholas Taleb
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94648/cerna-labut-94648.jpg
4
231
231
Následky vysoce nepravěpodobných událostí Bestseller amerického akademika a investičního poradce libanonského původu analyzuje fenomén „černých labutí“, tj. nepředvídaných jevů a událostí s významným dopadem na život jedince nebo celé společnosti, jakým byl např. teroristický útok z 11. září 2001, fenomenální úspěch společnosti Google či nedávná globální finanční a ekonomická krize. Autor – jeden z mála odborníků, kteří nástup krize předvídali – věří, že příčinou naší nepřipravenosti na podobné zlomové události je především setrvačnost našeho myšlení v podobě přílišné důvěry ve statistiky a prognostiky, přehnaného kategorizování, hledání „logiky“ vývoje či soustřeďování se na specifika tam, kde bychom měli přemýšlet spíše v obecných kontextech. Jeho kniha, vyzývající k tomu, abychom přehodnotili náš ustálený pohled na svět a přiznali si, jak málo o něm víme, patří dnes k nejdiskutovanějším pracím ve svém žánru, deníkem Times byla označena za jedno z nejvlivnějších děl posledních šedesáti let a díky autorovu širokému rozhledu, smyslu pro humor a zdravé provokativnosti je i velkým čtenářským zážitkem.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2011 , PasekaOriginální název:
The Black Swan: The Impact of the Highly Improbable, 2007
více info...
Přidat komentář
Musím tenhle komentář psát tak, jak tu knihu čtu, protože pak bych zase zapomněl, co všechno jsem chtěl :-). Takže to budu postupně doplňovat (a zase ubírat a měnit) a hodnocení přidám až úplně nakonec.
Hlavní myšlenka knihy by se asi dala shrnout do této věty: "Lidé (a speciálně experti) jsou arogantní a nekompetentní idioti, kteří si ve své aroganci a nekompetentnosti navíc libují." S tím se celkem dá souhlasit, jen je škoda, že na toto tvrzení autor potřeboval tolik stran :-). Nejvíce asi platí bod 1 - obecné principy obecně fungují a není na nich vůbec nic špatného, pokud se používají tam, kde fungují. Ale bohužel spousta lidí jim nerozumí a používají je i tam, kde nefungují a to je celý zakopaný pes.
Celkově mi kniha příjde strašně utahaná a rozvláčná, čte se to špatně, teď jsem ve třetí části a už mě to opravdu nebaví. Dobré myšlenky jsou utopené ve spoustě opakování a samochvály.
1. Taleb říká, jak nefungují různé metody předpovídání, jak špatně interpretujeme minulost, atd. Nicméně já mám pocit, že to není ani tak chyba těch metod. Spoustě lidí unikají základy logiky a fakt, že většina nerozumí tomu, že z implikace obrácená implikace prostě nevyplývá, není chyba logiky, ale těch lidí. Takže to, že někdo řekne "jestliže A pak B" a druhý si odvodí, že to znamená "jestliže B pak A", je smutné.
Taky na indukci není nic špatného. Je to úžasný nástroj, jak z konkrétního odvodit obecné. Pokud se použije správně. Typický příklad (kromě krocana z knihy) špatného použití je důkaz, že se do autobusu vleze nekonečný počet lidí. Nejdříve dokážeme, že do autobusu se vleze jeden člověk - vleze. Pak předpokládáme, že se vleze n lidí a dokážeme, že to platí i pro n+1. No, když chce nastoupit n+1. člověk, tak řidič prostě řekne "postupte si dále do vozu", všichni se posunou a n plus první člověk nastoupí. A tím je důkaz u konce. A stejně jako u krocana, i u autobusu si spousta lidí neuvědomí zásadní zradu, že n z předpokladu je obecné a onen krok od n k n+1 je velmi důležitý a musí být udělaný logicky platným způsobem! Ale opět, tohle není chyba metody.
A do třetice - není nic špatného na normálním rozdělení pravděpodobnosti. Gaussova křivka spolehlivě funguje - tam kde fungovat má. Pokud ji někdo používá špatně, jeho chyba.
2. Taleb sám dělá to, co kritizuje. Vymýšlí si narativ, kterým vysvětluje svá tvrzení (i když ho skrývá za myšlenkový experiment) a přitom si neuvědomuje, že může existovat i jiné (stejně pravděpodobné) vysvětlení. Jako příklad bych uvedl jeho porovnávání ruské mafie zocelené v gulazích v New Yorku s radiací oslabenými krysami. Ano, jeho vysvětlení je možné. Ale stejně tak je možné, že mafiáni možná v gulagu byli oslabení fyzicky, ale psychicky se z nich stali mnohem tvrdší a bezohlednější lidé. Nebo to taky může být úplně jinak. A taky je jasné, že tvrdí byli jen někteří - ostatně ti slabí gulag asi ani nepřežili.
3. Nesouhlasím s tím, že se nedají odhadovat vynálezy do budoucna. Ano, je pravda, že pokud bych předpovídal, že bude vynalezeno kolo, tak ho tím vlastně vynaleznu. Ale i já můžu předpovídat, že bude konečně dotažená jaderná fúze (jistě, už padesát let se říká, že ji budeme mít do třiceti let), že časem někdo vynalezne pohon, pomocí kterého se bude v rozumné době dát doletět k jiné hvězdě, atd. a přitom o těch věcech vlastně nic nevím. Ostatně celá sci-fi literatura je prolezlá vynálezy a popisy různých společností z blízké i vzdálené budoucnosti a některé z nich se i staly realitou (viz třeba tablet Jeana-Luca Picarda). A další se realitou stanou. Jasně, je blbost předpovídat, co přesně bude za 30 let, protože to neví nikdo, v tom s autorem souhlasím.
4. Za co musím autora pochválit, je povídání o němých svědcích minulosti. Za to určitě palec nahoru, líbilo se mi to a navíc s tím souhlasím.
Jako u spousty jiných knih, i u této si musím rýpnout do překladu. Bohužel jsem udělal tu chybu, že jsem si knihu koupil česky. Ne, že by se to nedalo číst, už jsem měl v ruce i horší kousky, ale překlad je kostrbatý a neohrabaný. Čekal jsem, že budu muset přemýšlet nad myšlenkami a obsahem, ale bohužel jsem často musel přemýšlet i nad formou. Je blbé, když člověk musí pomaličku a několikrát číst některé věty jen proto, aby pochopil, co tím chtěl básník vlastně říct. Nakonec jsem někdy na začátku druhé části musel sáhnout po originálu. A zjistil jsem, že překladatel se s tím nemaže. Když má s nějakou větou problém, tak si ji prostě upraví po svém, co na tom, že to pak nedává smysl. Ale zase má plus, že umí používat správné časování sloves ve třetí osobě čísla množného.
Dva příklady za všechny:
"Projevuje se tu pravděpodobně klasický mentální mechanismus známý jako ukotvení. Vytvoříte-li číslo a poté se k němu, podobně jako objekt uprostřed vakua, 'ukotvíte', snížíte tím úzkost, kterou ve vás neurčitost vzbuzuje." Cože? Jak se objekt uprostřed vakua ukotví k číslu??? Vždyť ta věta nedává smysl. A originál?
"A classical mental mechanism, called anchoring, seems to be at work here. You lower your anxiety about uncertainty by producing a number, then you 'anchor' to it, like an object to hold on to in the middle of a vacuum." Tohle už dává smysl.
Příklad dvě. "V roce 1998 však nastala událost, se kterou v předchozím pětiletém plánu nepočítali - 'černá labuť' v podobě nesolventního Ruska, doprovázená navíc propadem jihoamerických trhů s dluhopisy." V originále pak: "But then an event occured that was not in the previous five-year plan: the Black Swan of Russian financial default of 1998 and the accompanying melt-down of the values of Latin American debt markets." Česky je to prostě neohrabané, vidím dost rozdíl v nesolventním Rusku v roce 1998 a v bankrotu Ruska v roce 1998.
Ne, že by se to nedalo pochopit, ale zbytečně to odvádí pozornost od myšlenek autora. Představte si "Not great, not terrible" meme, to by asi tak vysvětlovalo můj pocit z překladu.
Tohle nebyla kniha pro mě. První část mi přišla sice zajímává, je tam fakt pár skvělých myšlenek, ale zbytek knihy mi přišel jen neustále opakování stejných věcí, odbočování od tématu a prostě ne.
Perfektní kniha. Co by abslovent ekonomické fakulty a člověk pracující v korporátních strukturách, nemůžu, než se pod Talebovi názory a myšlenky podepsat. Přiznávám, že s úžasem čtu některé níže uvedené - až nenávistné - komentáře.
Myšlenka neurčitosti je skvělá a je určitě zajímavé si ji v různých životních i společenských situacích uvědomit. Dala by se shrnout ale tak na třetinu textu, zejména v techničtějších částech knihy jsem u toho už nedokázala udržet pozornost. Ale jinak mě Taleb občas bavil, zejména svýma myškama za límec důležitým lidem. :-)
Pro mě jedno z velkých zklamání. Kniha, která slibovala i díky reklamě ("něco přesně pro vás - inteligentní čtenáře") být zážitkem, se nakonec suchopárně a nesnesení dlouho točí stále dokola a znovu kolem jediného ústředního motivu, který by se dal zhustit na jednu stránku textu. Ne, ne, ne. Nerozumím bublině, která kolem téhle knihy vznikla. Asi je to sama další černá labuť.
Knížka je dost tlustá na to, aby vystačilo pouze téma Černá labuť; jsem zatím ve čtvrtině a nevím, jestli ji dočtu do konce.
Dlouho jsem nečetla knížku, která by pojednávala o tak zajímavém tématu tak nezajímavým způsobem.
Opravdu mě zajímají ty poznatky, i když už začínám mít podezření, že je vlastně jen jeden nosný objevný ...
Občas mě trochu rozčílí i nějaký vtípek, připadá mi, že tam jen chybí nahraný smích davu... asi jako "pozor, teď přijde vtip!"
Když to ale srovnám s jinými podobně laděnými knížkami, doporučuji raději sáhnout po "Myšlení rychlé a pomalé" nebo "Signál a šum".
Jestli to dočtu do konce, bude se mi špatně hodnotit.
Možná raději přepnu ještě na Bod zlomu, co do počtu stránek vypadá zajímavěji.
EDIT: dočtena hlavní část knihy až po Epilog; Dodatek už nedočítám.
Druhá půlka už je spíš jen opakováním první půlky pořád dokola, čímž víc vystrkuje růžky arogance autora.
Pokud mohu doporučit, raději si přečtěte Kahnemanna.
Z původně zamýšlených 3* musím ještě ubrat půl hvězdičky, dala bych tak 50%, je mi líto na 3* to není.
tak sebestředný výklad jsem četl snad poprvé, vždyť polovinu textu, který sám autor označuje za odborný, vědecký (sic!), věnuje pouze reflexi sebe sama, svého uvažování a záslužných činů, debat, v nichž jediný vítězí, obhajob svých - jediných správných a vždy potvrzených názorů, já - já - já jediný vím, znám, chápu, ...
už s první stránkou Taleb - patrně nevědomky - odkryje svou hloupost, již jinak halí do pseudovědeckého žargonu a sebevědomé rezoluce (téměř boží) - jak jinak rozumět jeho výsměchu osobám, které se zaštiťují znalostí přečtené literatury, když šestinu rozsahu knihy zabírá seznam Talebem přečtené a doporučované literatury
k tomu v průběhu celého textu Taleb neustále odkazuje čtenáře zpátky do předešlého výkladu (explicitně, s výzvami "pamatujte, jak jsem psal..."), zatímco se průběžně vysmívá autorům, kteří se soustřeďují na vlastní práce, nebo se nad nimi zamýšlí zpětně (což přesně sám udělá = viz mnohastránkový dodatek knihy)
...všichni odborníci jsou pitomci, kromě Taleba
...všichni vysokoškolsky vzdělaní jsou pitomci, kromě Taleba
...všichni, kdo užívají terminologii, jsou pitomci, kromě Taleba
...všichni specialisté se mýlí, kromě Taleba, ten má vždy ve všem jasno a vyzná se ve všech vědách, disciplínách, oborech, od humanitních, společenských po exaktní
atd.
copak soudný myslitel je schopen sám hodnotit své práce jako "náročné vědecké články" (a myslet to vážně)?!
myslím, že nemá cenu plýtvat časem a hledat v té plytkosti a balastu textové onanie vtipnou, provokativní, podnětnou myšlenku (a podle vzoru autora dokládám tuto svou domněnku slavným jménem, abyste všichni věděli, jak jsem chytrý, že to vím a že si taková osobnost myslela to samé, co já: Freud přece napsal, že psaní je sublimace ejakulace)
na rozdíl třeba od Eca, jehož se Taleb dovolává, sám neumí ve své kritičnosti vystoupit mimo problém, stručně a jasně - bere se moc vážně
ostrá kritika, aby byla věrohodná, se musí dělat s nadhledem, ne s neustálým (sebe)přesvědčováním o vlastních kvalitách
Vynikající kniha, která jde k jádru věci, což nenechává klidné některé profese. Takové knihy jsou nutností v každé době. Bez nich zůstávají stará klišé zakonzervovány a pohyb vpřed ústavá. Když Einstein přišel se STR a OTR, všichni koukali jako husa do flašky. Oceňuji jak odvahu, tak i inteligenci autora. Doporučuji pečlivě prostudovat knihu! Nikoliv jen "přečíst".
Ústřední myšlenku knihy je lepší brát v potaz, než ji přehlížet a vystavit se tak riziku následků "černých labutí". Na druhou stranu, jak autor sám píše, ani "černou labuť" nelze předvídat. Kniha je velmi složitě, často zbytečně, napsána, a obsahuje přemíru autorových osobních dodatků a zesměšňujících poznámek (především na finančníky a ekonomy všeho druhu), čímž se délka knihy značně prodloužila a dostala hořkou pachuť.
Téma mne hodně zaujalo, je ale složité, i knížka je složitá.
Vrátila jsem jí do knihovny nedočtenou a rovnou jsem si výtisk koupila - tak se k ní mohu kdykoliv vrátit.
Jen abychom přežili "následky vysoce nepravděpodobných událostí". Těžko se budeme vypořádávat i s těmi vysoce pravděpodobnými.
O autorově vzdělanosti a erudici nelze pochybovat. Zajímavé myšlenky plné sebestřednosti. S jeho kritikou ekonomie lze souhlasit, ale toho papíru. Šetřme naše lesy i paměťová média.
Pro mě hodně zajímavé, četla jsem asi před půl rokem a myšlenky z knihy se mi stále vrací.
Tady je hodnocení těžké. Možná se mi to časem rozleží, ale aktuální pocit po dočtení je, že se jedná o trochu nadhodnocený titul.
I když, jak se to vezme. Obsahově to nemá chybu. Co mi dost vadilo, je nevyvážené tempo. Často se autor dlouze rozpovídá o nějaké příhodě (v poznámkách se ukáže, že některé si vymyslel), aby pak v několika větách vychrlil nějaký závěr, aniž by bylo jasné, jak se k němu dopracoval. Ale je možné, že jsem jen pomalejší v chápání. Druhý nedostatek je jen subjektivní. Občas autor působí dojmem Brouka Pytlíka, když upozorňuje (i opakovaně) na to, že před popisovanou krizí varoval a nic na tom nemění, že má pravdu.
Do značné míry souzním s hodnocením uživatele Janek.
Obsahově by to pro mě vlastně bylo docela zajímavé a podnětné - jen kdyby ta knížka nebyla tak strašně ukecaná a chaotická, jen kdyby si autor nebyl tak moc jistý svou (a jenom svou!) pravdou. Asi je to do značné míry "jen" úmyslná provokace, ale mně ta forma zkrátka nesedla. Snad proto, že jsou mi skepse i cynismus tak moc vzdáleny.
Pro mě docela zajímavá kniha, která se ale nesmí brát úplně vážně.
Jinak by pravděpodobně vedla k těžko udržitelné skepsi a takřka se všemi argumenty by se muselo polemizovat.
Na druhou stranu by se Černá labuť neměla moc podceňovat.
Důležitý je pouze důraz na to, aby lidé příliš nedůvěřovali pohádkám, které si vymysleli.
Taleb má zajímavý a inteligentní smysl pro humor. Problém je, že vtip buduje třeba dvě kapitoly, ke kterým je nutno samozřejmě projít obsáhlý poznámkový aparát a občas dogooglovávat vlastní nedostatky. Někdy je výklad dost rozvláčný až nudný, ale myšlenka, kterou Taleb popisuje je hodně složitá a případná absence polopatismu by text znepřístupnila méně odhodlaným čtenářům. Na Talebův styl psaní je třeba si zvyknout. Není to žádný esoterický prázdný popík. Talebův intelektuální záběr je obrovský a čtenář musí k vědomé četbě a alespoň částečnému chápání všech myšlenek vyvinout velké úsilí. Inu bez práce nejsou koláče.
Možná jsem tupej, ale bezprostředně po přečtení Černé labutě jsem na dalšího Taleba neměl vůbec chuť. Nicméně poznatky z knihy mně dlouho vrtaly hlavou a nakonec jsem tomu libanonskému lišákovi přišel na chuť. Pokračování (Zrádná Nahodilost) už mi šlo do hlavy mnohem lépe.
Černá Labuť je vstupenka do realističtějšího vnímání reality. To, na co Taleb poukazuje, je špičkové téma a jde o výbornou knihu.
Doporučuju!
Na Talebovu Černou labuť jsem se dlouho těšil a připravoval. Říkal jsem si, že již mám docela načteno a tak by nemusel být problém porozumět. No a jak se říká, jednalo se o další z řady "Bestsellerů New York Times". Už tak nějak chápu, proč i Sedláček tuhle knihu považuje za takový kult, páč on sám také nenapsal nic převratného se svojí Ekonomií dobra a zla, ale tu jsem aspoň dočetl až do konce...
Problémem Černé labutě je nicméně v tom, že Taleb používá svůj termín téměř na vše, co je nahodilé a velmi málo statisticky pravděpodobné, ale prostě normální, když se občas objeví. Jedná se snad o novou vědu? Ani ne, dokud se nezačal uplatňovat Talebův výrok o černé labuti. Výborně, vtiskl význam jednomu slovu. Tleskám! Támhle někdo ukradl letadlo a naboural s ním mrakodrap = černá labuť. V celé EU propadly akcie a nastala hospodářská krize = černá labuť. Hurikán Katrina se neočekávaně stočil a zpustošil New Orleans = černá labuť. Neznámý Fin v Helsinkách shrábl celý jackpot loterie Euromiliony = černá labuť. Ale pane Talebe, takové věci se prostě jednou za čas zákonitě stávají. A vždy za tím něco anebo někdo je. Prosté? Podle autora nikoliv. Jdeme tedy dál.
Kniha je plná nesmyslné demagogie. Jako třeba potírání vědecké práce a plivání na vše, s čímž nesouhlasím. A ze všeho nejhorší je asi autorova štvavá kampaň proti jakémukoliv duchovnu, záhadám, tajemnu a jiným sférám mimo naše vnímání, které nemůžeme změřit ani spočítat. V tomto by si zřejmě rozuměl s Leošem Kyšou, nynějším předsedou Klubu skeptiků Sisyfos. Já se však o tento způsob myšlení nechci okrást. Rád si říkám, že něco prostě vysvětlit nejde. To už je v jistém ohledu umírněnější i Manfred Spitzer ve své Digitální demenci... Ten aspoň nevypráví historky ze života v Libanonu, jenž jsou ve vědecké práci zajímavé asi jako rozpláclé mouchy na čelním skle autorova Porsche.
Po 150 stranách jsem si říkal, že to zkusím dočíst, že se něco zajímavého musím dozvědět a že ten strojený styl, který není ani trochu zajímavý utichne a já se něco konečně dozvím. Ale ani na dalších stranách není nic, čím by mě autor donutil u knihy zůstat. Ve zkratce nám vlastně říká, že nebe je modré a při velmi nízké pravděpodobnosti se zbarví občas i do ruda a že na kostce nejde hodit 20x za sebou 6. Těch pár zajímavých postřehů, které občas prolítly kolem mé mysli si jistě tu jednu hvězdičku zaslouží, ale prakticky je celá kniha jen valnou ztrátou času a informace z ní pamětí jen proletnou jako nadzvuková stíhačka. To studie o lidském myšlení a chování, a následná kniha od soukmenovce Daniela Kahnemana, která u nás vyšla u Melvila (Myšlení rychlé a pomalé) je o mnoho zajímavější a čtivější. Tak nějak by to mělo vypadat, když chcete lidem něco vysvětlit a sdělit.
Manželka mi neustále říká, že jsem pesimista. Já jí odporuji tím, že jsem realista. Teď jsem pochopil, že jsem vlastně empirik. Empirik neustále pochybující a nepodléhající platónskému mámení. Nezasažený zavedenými modely. Nebo tak nějak… Asi…
Prostě a jednoduše řečeno - víme, že nic nevíme. Nevíme, co víme… A nechceme si přiznat, že dějinné události si tak nějak jedou po svém, přestože si budujeme kult člověka rozumného coby hybatele dějin. Vesmír funguje na „černé labutě“. Vhodíš nepředvídatelnou událost a vypadne nepředvídatelný výsledek. Jenomže lid si žádá pořádek a disciplínu. A ti, kteří se tváří, že všemu rozumí a proto mají právo svůj lid vést vstříc zářné budoucnosti – vědci, politici, ekonomové a další podobní – rádi a sebejistě poskytnou naději, pořádek a jasně danou představu. A že se tu a tam (tedy asi jen v 99%) něco podělá? A že je to jinak? A jak to, kurňa, ti chudáci měli vědět? Za to oni nemůžou – to ten, onen, to, ono, Bůh, Marťani, spécie, subspécie, rody, nadrody… a tak dále. Ale hned vzápětí jsou připraveni říci vám, jak to skutečně bude… Teda pokud se to zase neposere…
Kniha je vcelku zábavná, ač tu a tam trochu sebestředná (ve smyslu já to vím, že vy nic nevíte a já i když nevím, tak jsem si tím alespoň jistý…), ale myslím, že je vlastně pravdivá. Nebo lépe řečeno – odpovídající mému naturelu. Takže pokud vás zajímá svět tak trochu entropický, pochybujete-li o sobě a o všem kolem sebe a nebojíte-li se bořit zavedené modely myšlení – vzhůru do čtení…
Černá labuť
Než jsem se prokousala touto knihou, tak uplynulo dosti dnů. Nicméně jako absolvent ekonomické fakulty musím říct, že hlavní myšlenka knihy je velmi povznášející. Mám za sebou obhajobu výpočtů pomocí směrodatné odchylky, ekonomické modely ve kterých přepokládáme pořád jen normální chování ... a tím si ospravedlňujeme to, že někdy prostě pouhá statistika a zjednodušené ekonomické modely nereflektují realitu. Takže myšlenka jako taková je dost zajímavá a chápu, že hodně vědcům a akademikům je proti srsti, protože tím narušuje jejich běžnou činnost a vnímání světa. Nicméně kdyby byla kniha tak o polovinu kratší a kdyby její autor nebyl tak chvástající se a egoistický .. celé by se to četlo lépe a i ta kniha by pro mě byla jiným zážitkem. Troufnu si říct, že tu knihu snad nikdo nerevidoval protože Taleb díky velikosti svého ega tuto možnost zamítnul. Dávám tři hvězdičky.