Černá labuť
Nassim Nicholas Taleb
Následky vysoce nepravěpodobných událostí Bestseller amerického akademika a investičního poradce libanonského původu analyzuje fenomén „černých labutí“, tj. nepředvídaných jevů a událostí s významným dopadem na život jedince nebo celé společnosti, jakým byl např. teroristický útok z 11. září 2001, fenomenální úspěch společnosti Google či nedávná globální finanční a ekonomická krize. Autor – jeden z mála odborníků, kteří nástup krize předvídali – věří, že příčinou naší nepřipravenosti na podobné zlomové události je především setrvačnost našeho myšlení v podobě přílišné důvěry ve statistiky a prognostiky, přehnaného kategorizování, hledání „logiky“ vývoje či soustřeďování se na specifika tam, kde bychom měli přemýšlet spíše v obecných kontextech. Jeho kniha, vyzývající k tomu, abychom přehodnotili náš ustálený pohled na svět a přiznali si, jak málo o něm víme, patří dnes k nejdiskutovanějším pracím ve svém žánru, deníkem Times byla označena za jedno z nejvlivnějších děl posledních šedesáti let a díky autorovu širokému rozhledu, smyslu pro humor a zdravé provokativnosti je i velkým čtenářským zážitkem.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2011 , PasekaOriginální název:
The Black Swan: The Impact of the Highly Improbable, 2007
více info...
Přidat komentář
"Černé labutě" tedy nepravděpodobné nepředvídatelné jevy a události a jejich následky a dopady na život jednotlivce i celé společnosti. Autor zřetelně odhaluje naši velkou zranitelnost při pokusu o odhad těchto nahodilých jevů. Nedají se sice přesně předvídat, ale lze se jim do jisté míry přizpůsobit a dále s nimi pracovat. Rozhodně nelehké, ale zajímavé a poučné čtení.
Autor přichází na obrovském množství stran se šokujícím objevem, že některé věci se dějí nečekaně:)
Černá labuť Nassima Taleba je už svého druhu klasika. Autor popisuje s nevšední všímavostí naši zranitelnost a ovlivnitelnost, co se týče odhadů a posuzování světa kolem. Postupně se nám odhalují obrovské díry v naší zdánlivě pevné racionálnosti a porozumění okolnímu světu ve formě "klamu narativity", "ludického klamu" či názorů "Tlustého Tonyho" ( s pojmenováním se autor vyloženě mazlil :) ). Závěr, Mandelbrotova fraktální geometrie, je jakoby pohádkové završení boje s nevyzpytatelným fenoménem černé labutě.
Kniha "Myšlení rychlé a pomalé" od Daniela Kahnemana mi přijde názornější a lépe podávána. Každopádně mě Černá labuť okouzlila a už jsem se k ní několikrát vracel.
Výhodou pro život je vyhledávat situace, kde mohou vznikat pozitivní černé labutě. Pokud se nějaká objeví, využít příležitost.
Krom tohoto ryze praktického výstupu Černá labuť ze všeho nejvíc poukazuje na zjevnou vychýlenost lidských předpokladů.
Kromě občasného snad až příliš asertivního přístupu skvělá kniha. K Talebovi se ještě vrátím.
"Logika černé labutě činí to, co nevíme, daleko důležitější než to, co víme."
Náhoda v metaforickém, poetickém převleku černé labutě. Jev neočekávaný a tedy podceňovaný, nebo zcela opomíjený. Černá labuť poukazuje na naše zkreslené a nedokonalé vnímání skutečnosti i chabou představivost. Černé labutě totiž nelze předpovědět, lze se jim však přizpůsobit. Vykazují tři základní rysy vedle nepředvídatelnosti je to výrazný dopad a zpětná vysvětlitelnost. Taleb vysoce popularizačním způsobem vysvětluje princip nenadálých jevů, vč. např. teroristických útoků (9/11), a jak s nimi pracovat. Pohybuje se však v mnohem širším spektru lidského uvažování a oblíbené praxe zjednodušování a zevšeobecňování událostí na úzus či dokonce přijímání mylných závěrů z důvodu nepochopení původních premis. A co třeba zrádnost narativu, kterým člověk vykládá jevy, jichž je svědkem? Taleb tak propaguje přijetí existence chaosu, s čímž se však člověk těžko sžívá. Snaží se proto ukotvit dějiny ve strukturách a falešných narativech. Přestože si to většinově uvědomujeme, tohle je vážně dobré a poučné i pro lidi poučené, neb lidská mysl ráda skrývá do zaprášených záhybů kůry mozkové jevy negativní či probouzí konotace duchu líbivé, které v každém dalším vyprávění, vzpomínce posunujeme stále dál směrem, který nám konvenuje (viz nejenom teze o muslimech a teroristech). Každý přece máme názor, ať už je více či méně informovaný.
Sebevědomí Talebovi rozhodně nechybí, jak vyplývá z celé řady jeho postojů, mj. ke Gaussově křivce, aneb velkému intelektuálnímu podvodu. Na teorii pravděpodobnosti má zkrátka patent právě Taleb :-). Za dobu od vydání knihy se kvůli dramatickým světovým krizím řada Talebových úvah pronikla do širšího společenského vědomí. Kdekdo již o černých labutích ví, aniž by četl knihu. Doporučuji nicméně vzít ji do ruky (já tak udělala už podruhé), protože je osvěžující, osvětlující i burcující. I s ohledem na povahu Talebovy libanonské nátury. Ryze americky nicméně na mě působí snaha Taleba své myšlenky opakovaně a do nejmenšího detailu na různých názorných příkladech z vlastního života a na různých místech své sociologicko-psychologicko-matematicko-fyzikální analýzy jevů osvětlovat. Zjevně počítá se spíše natvrdlým (americkým?) čtenářem a jeho popularizace tady nabývá poněkud přebujelé formy nevyhýbající se jím tak kritizované naratitivitě. Jinak ale neváhejte a zavítejte do Extrémova a v Průměrova :-).
Černým labutím se nelze vyhnout, ani je přesně předvídat, lze si však být vědom toho, že přijdou. Samotné naše vědomí jejich existence z nich činí méně nebezpečné labutě šedé., říká autor.
Je to zajímavé, ale stejné myšlenky se tam opakují furt dokola (hlavně že autor na jednom místě popisuje, že většina nebeletristických knih se dá shrnout do několika stran při zachování obsahu) a na jednu čtivou pasáž připadají dvě, které se skoro nedají číst.
Knihu jsem poslouchal v audioverzi - nejdříve anglicky a následně česky. Prvních pár kapitol jsem hltal. Vždy jsem ale zhruba ve třetině/polovině ztratil chuť a audioknihu odložil. Až napotřetí jsem se kousnul a konečně ji doposlouchal a rozhodně nelituji, stojí za to. Některé myšlenky jsou v knize zbytečně dlouze rozváděné, což způsobí unudění posluchače/čtenáře. V tu chvíli je potřeba dát pauzu a vrátit se až s další energií. Audioverze tomu bohužel také občas nepomáhá, protože není obtížné se v filozofických a statistických pojmech při poslechu ztratit. Kniha uvádí velké množství ideí, teorií a jejich autorů, díky čemuž plní i funkci příručky s doporučeními k další četbě, pokud čtenáře problematika více zajímá. Myšlenky v knize probouzí vaše vlastní rozmýšlení - mnohokrát jsem se při poslechu zastavil a zamyslel se nad implikacemi nově získané informace, nad vlivem zmíněné myšlenky na svět nebo můj život.
Pro mě plno zajímavých myšlenek a postřehů k zamyšlení. Pokud najdu čas, ke knize se vrátím, přeci jen nemám fotografickou paměť a nedělal jsem si ani poznámky
Velmi zajímavá kniha o problematice, kterou mě nikdy nenapadlo úplně řešit. Díky této knize jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací a teorií, nicméně se mi občas nedařilo se začíst a některé části pro mě byly dost složité.
Ke knize se určitě ještě někdy vrátím.
8,5/10
Knina je na velmi zajímavé téma, je zde dobře vysvětleno, líbí se mi příklady ze života a vymyšlené příběhy. Zvlášť proto, že ekonomii nerozumím, takže mi příběhové příklady přišly srozumitelnějši.
Kniha mi ale přišla zbytečně dlooouha -na knihu pro mainstreamove čtenáře. Některé věci omýval více než bylo třeba.
Autor by se taky měl řídit tím, jak se říká "opakovaný vtip, není vtipem". Po-xté číst urážku Francouzů, absolvenů MBA apod. už je unavují, navíc to působí arogantně. O narážkách na ženy ve stylu starého "gentlemana" ani nemluvím.
Tím, že ekonomii nerozumím, na mě tento styl po půlce knihy začínal působit, že vlastně nevím, zda mu to věřit, když píše chvílemi tak arogantně ...
Epilog jsem ani nedočetla, ten už byl jen honěním ega.
Pro akademiky nutnost, pro nás ostatní užitečné. Ať už se vám myšlenky N.N.Taleba líbí nebo ne, zasáhly výrazně akademickou půdu, bez ohledu na to, jestli jste matematik nebo historik. ;-) A budou se vracet s každou další "Černou labutí". Osobně se mi ovšem jeho pozdější Antifragilita líbí víc.
Osobně jsem vděčný, že si lidstvo – tedy západní civilizace – prošlo érou osvícenectví a je mi líto, že o většinu výsad, které nám přineslo, se nyní dobrovolně připravujeme. Nehledě na to, že nám dalo do vínku i některé nectnosti.
Mezi nimi poměrně vyniká jedna, kterou můžeme nazvat víra v determinismus v tom smyslu, že většinu jevů včetně těch společenských (tedy i ekonomických) umíme předpovědět a vypočítat.
Poslední desetiletí však ukazují, že spoléhání na předpovědi všeho druhu přináší stále menší zisk. Důvodem je komplexita systémů a dva jevy s ní spojené. Prvním z nich je vlastní uvědomění si komplexity systémů, které zejména ve společenských vědách možná ještě ani plně nenastalo. A druhým je vlastnost složitých systémů, kterou lze označit jako nelinearita systémů. Je to onen pověstný efekt motýlích křídel.
A právě druhému jevu Taleb obšírně věnuje svoji knihu a velmi důkladně se snaží čtenáře přesvědčit, jak nebezpečné a někdy nezodpovědné je spoléhat se někdy jen na experty zaštiťující se pouze rovnicemi a pomíjející zkušenost, intuici a události s „nekonečně“ malou pravděpodobností. Zvláště patrné je to, pokud do hry vstupuje rovnicemi podepřený risk managament pomíjející události, o nichž je řeč.
Z „rovnic“ bohužel nikdo nemohl vydedukovat morové epidemie na konci středověku, explozi sopky Krakatoa v roce 1883, dobrodružství srbského mladíka Gavrilo Principa jednoho červnového nedělního dopoledne roku 1914, zkázu newyorských mrakodrapů v září 2001, řádění Katriny v New Orleans v roce 2005, vlnu tsunami vzniklou jako důsledek zemětřesení v březnu 2011 východně od Japonska nebo nedbale nasazenou masku nějakého laboranta mikrobiologické laboratoře ve vzdáleném Wuchanu v listopadu 2019.
Ano, to vše jsou události, které, bez ohledu na to kdy nastaly, ovlivnily a vlastně dodnes ovlivňují lidskou civilizace na celé Zemi.
Jsou to události, které Taleb nazývá „černými labutěmi“.
V knize popisuje jisté „zákonitosti“ černých labutí a zdůrazňuje, že je nelze předpovědět a tudíž se na ně nelze připravit, pomineme-li několik obecných, ale nepříliš účinných opatření.
Nicméně jisté ponaučení z knihy vyplývá a je formulováno do sady doporučení, jak bychom se měli chovat, pokud posuzujeme doporučení různých expertů, a jak bychom se měli chovat v praktickém životě. Upřímně řečeno, ta doporučení však nejsou příliš smysluplná pro jednotlivce, a pokud jsem použil plurál, měl jsem na mysli spíše společnost jako celek.
Ale přece jen se tím můžeme řídit i jako jednotlivci, a to tehdy, otevřeme-li si Talebovo „desatero“ a jeho pomyslným sítem budeme například prosívat předvolební programy kandidujících stran a jednotlivců.
Autorovi bych možná vytkl příliš velkou sebestřednost a občasný nával Cimrmanovy neschopnosti opustit myšlenku. Knize by slušelo, kdyby měla o pár desítek stran méně.
Shrnuto a podtrženo, pokud kniha vůbec lze shrnout, a vyjádřeno poněkud vulgárněji, myslím, že poselství knihy by se dalo shrnout takto: Naše předpovědi ve světě Extremistánu stojí za ho**o, raději se proto zamysleme nad tím, co můžeme udělat pro to, abychom zlepšili naši pozici, až přijde další Černá labuť.
Na toto konto si dovolím na závěr uvést citát z knihy: „Často se nám říká, že my lidé máme sklony k optimismu a že nám to prý prospívá. […] Máme dostatek důkazů, které potvrzují, že my lidé jako druh máme skutečně mimořádně štěstí. […] To, že jsme se sem dostali náhodou, neznamená, že bychom měli i nadále podstupovat stejná rizika. […] Hráli jsme ruskou ruletu, teď s tím přestaňme a dejme se do pořádné práce.“
Jako vystudovaný ekonom jsem se při čtení knihy dobře bavil, znal pozadí ekonomických teorií a dobře chápal námitky cílené na systém vzdělávání. Nicméně mne pobavil požadavek na to aby si ekonomové přiznali že jsou filosofové nižší úrovně, což hezky ladí s citátem Tomáše Sedláčka na přebalu českého vydání knihy, který se opravdu jako ekonom-filosof nižší úrovně představil ve své knize Ekonomie dobra a zla. Dále má autor pravdu ohledně shlukování citací v dílech: sám cituje Daniela Kahnemana, který naopak ve své knize Myšlení pomalé a rychlé cituje Taleba.
Je jen málo lidí, které autor v knize neurazil, nebo se o to aspoň nepokusil. Jeho nejoblíbenější disciplínou je úražení laureátu nobelovy ceny. Zbytečně dlouhé.
Myšlenka zajímavá. Bylo to pro mě opakování toho samého stále dokola. Příliš to nafoukl a snažil se udělat z toho celou vědu. Já zrovna nejsem člověk, který by nezvažoval všechny možné alternativy a předpokládal vyrovnaný vývoj, nesnažil by se být vždy připraven. Tedy jsem si připadala, jak když mě přesvědčuje o věcech, o kterých mě přesvědčovat nemusí.
Také mi přišlo trochu pokrytecké, že hovořil o až přílišném zjednodušování a škatulkování, s čímž souhlasím, že to není dobře, ale sám dost často zjednodušoval, když hovořil o jemu nesympatické skupině lidí.
Černá labuť
"Autor se chvástá" a "rád se poslouchá", jak jsem tu zahlédl mezi komentáři; no dobře a jak to má souviset s tím, jestli (ne)říká něco zajímavého? Že by skromnost a potřeba neslyšet se zaručovaly inspirativnost? (kromě individuálního zapomnění ;-) )
Ke knize: ano, je dlouhá; ano, opakuje se; ano, místy jsem taky nerozuměl či nechápal, proč autor odbočuje tam či onam. To nic nemění na tom, že v málokteré knize jsem si tužkou zaškrtal a při dalším čtení zaškrtaného ještě ovykřičníkoval tolik pasáží. To je podle mě dobrá, vlastně asi nejlepší známka inspirativní knihy - a od odbornější literatury ani nic jiného nečekám.