Černé jazyky
Dita Táborská
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476574/bmid_cerne-jazyky-yid-476574.jpg
4
119
119
Příběh o hledání pravdy a vlastního místa v dějinách, odehrávající se na Tchaj-wanu. Tchajwanec Bao se snaží mít celý život pevně v rukou. Má skvělou kariéru, děti s prestižními školami, a dokonce se zdá, že jej netíží ani nefunkční vztah s bývalou manželkou Sedrikou. Na Tchaj-wanu jde přece o to, aby člověk neztratil tvář — ať se děje cokoli. Vše se ale náhle změní, když Sedrika onemocní nevyléčitelnou chorobou a syn David se rozhodne sejít se strýcem Taem, s nímž se Bao rozhádal údajně kvůli dědictví. Vrstvy nevyřčených rodinných křivd a lží se od té chvíle postupně drolí a zásadně mění životy všech v Baově okolí. Nic není takové, jak se zdá, a nic nedopadne tak, jak by si hrdinové románu přáli. V Baově charakteru a příběhu jeho rodiny se odráží osud těžce zkoušené země a traumata předků, sahající hluboko do minulosti. Román Černé jazyky prostřednictvím pohledu různých postav ukazuje vratkost našich představ o hodnotách, jako jsou pravda, povinnost, čest či láska, a nesmírnou obtížnost se navenek opravdově a upřímně projevit.... celý text
Přidat komentář
Z první poloviny jsem byla taková trochu... no... rozpačitá, ale druhá část je skvělá - je tu moc dobře a věrohodně vykreslená vnitřní motivace všech postav. Fakt jsem tu druhou část úplně zhltla. Malinka i Běsa jsou jedny z vůbec nejlepších knih (od české autorky), co jsem kdy četla, takže laťka byla hodně vysoko. Tohle se mi líbilo exotickým námětem i určitou jinakostí. Užila jsem si to a těším se na další romány Dity Táborské. Aspoň co dva roky, něco, prosím... :)
Taův příběh mě kdo ví proč velmi dojímá. Exotické kulisy i příběh, zejména druhá formálně dokonalá polovina, mě zaujal a potvrdilo se, že autorka umí.
Občas ten titul na mě někde vykouknul, ale ta anotace mě odrazovala. Proč by se nutně musely složité rodinné vztahy odehrávat kdesi v Tramtárii, když se mohou docela dobře odehrávat v Lounech? Autorku jsme neznala. Tak jsem to zkusila....a...byla to famózní jízda!!! Musela se odehrávat v Tramtárii, protože každý kout světa má svoje "špecifiká". První část si plyne tak, jak plyne něčí život den po dni. Nic neobvyklého, proto velmi pozoruhodného. Dalo by se to určitě napsat i blbě, ale to se rozhodně nestalo. Druhá část má takový spád, že je potřeba dýchat kontrolovaně, aby jeden nečap kyslíkový dluh, a na konci zásek jak seknutí mečem. Celou druhou část jsem si říkala, jestli dá autorka někomu šanci, jestli tam šoupne alespoň mikro světlo...Je tvrdá! .Občas narazím na knihu, která je celá pro mě, ale jakoby si autor nevěděl rady s koncem, jakoby se mu to vymklo....tak tady se to nevymklo! Má to začátek, prostředek, konec a hlavu i patu! Pro mě rozhodně kniha měsíce!
Tipuji na autorčinu momentální tvůrčí krizi.
Některé textové fragmenty jako by vypadly z pera Amálie Kutinové......
Každopádně držím palce při čtvrtém počinu.
Z Malinky jsem byla nadšená, četla jsem ji už dávno, ale přišla mi tehdy objevná formou psaní. Tady jsem se do čtení nutila, příliš popisné a vysvětlující.
Svým dějem mě příliš nezaujala, ale přináší zajímavý pohled na úplně jinou mentalitu a zvyklosti lidí jihovýchodní Asie.
Dita Táborská letos vydala svoji třetí knihu a já, jelikož mě její román Běsa nadchnul, jsem ji nedočkavě vyhlížela.
A mám radost, protože opět nezklamala!
Příběh tentokrát opouští české vody a odehrává se na Tchaj-wanu. Je skvělé, že autorka nenechala prostředí jen jako zajímavou kulisu, ale využila ho k vykreslení nám vzdálené kultury, kde se nehraje na emoce, společnost je víc než jednotlivec a hlavní je nevypadnout z role vzorňáka. Navíc také prostřednictvím vzpomínek postav dala trochu nahlédnout i na konflikt s pevninskou Čínou.
Nicméně stěžejní jsou opět vztahy, na kterých kniha stojí.
Hlavní postavou je Bao, náměstek na ministerstvu, emočně absolutně plochý, starající se o jediné, o jediné na Tchaj-wanu důležité, aby nikdy neztratil svou tvář.
Postupně prostřednictvím Baa nahlížíme do poničených vztahů v celé jeho rodině.
V druhé části knihy nám dá autorka možnost podívat se na svět i očima vedlejších postav a příběh tak skvěle vygraduje a uzavře.
Možná je to jen tolik odlišnou kulturou a mentalitou, ale pro mě je tato kniha dokonalým ztvárněním zatvrzelosti srdce a toho, jak špatně člověk může skončit, když místo na lásce lpí na pravidlech.
Jsou knihy, ze kterých jsem nadšená hned po dočtení a potom moje nadšení postupně opadává. A pak jsou knihy, ze kterých jsem po dočtení čím dál víc nadšená, protože ještě nějakou dobu žiju v příběhu a přemýšlím nad ním.
Černé jazyky jsou ten druhý případ, a proto knihu určitě doporučuju k přečtení!
Obě dosavadní knihy autorky jsem zhltla a ocenila plným počtem. Ani zde tomu nebylo jinak, i když román je jiný než předchozí a tentokrát se odehrává až v daleké Asii. Přidanou hodnotou knih pro mě bývá, když mě příběh/autor donutí si o tématu najít další informace a já se tak dozvím zas něco nového nebo si opráším zapomenuté. Takže tentokrát o Tchaj-wanu. Mohu jen doufat, že autorka brzy vydá další román, píše totiž skvěle.
Mě se kniha vcelku líbila. Při čtení jsem se nenudila a zajímalo mě, jak to bude dál. Pravda, konec byl trochu rychlejší, ale vlastně to ani nevadilo. Mě tento styl psaní celkem vyhovuje. Za mě spokojenost.
Jsem opravdu ráda, že paní Táborská nedodržela své někdejší předsevzetí, že po vydání Malinky a Běsy už další knihy psát nebude. Naštěstí pro nás, čtenáře, vydala svou novou knihu, a doufám, že ne poslední. Autorka je totiž skvělá vypravěčka, i když popisované osudy jsou vesměs pochmurné, tentokrát dokonce zasazené do jiného kulturního prostředí. Moc se mi kniha líbila.
Paní Táborská, prosím, pište dál!
Miluju knížky českých autorů, kteří se nebojí zabrousit dál než na Moravu. A díle téhle spisovatelky se ocitnete rovnou na Tchajwanu. Je to o složitých vztazích, trochu drama, žádná veselost. Moc se mi to líbilo.
Černé jazyky
Po Malince jsem sáhla právě po tomhle autorčině titulu a nelituji. Je to jiné. Avšak otevřít ve čtenáři emoce, i ty silné, dokáže autorka i zde.
Líbilo se mi, že se děj odehrává na Tchaj-wanu, zobrazuje tamní mentalitu a nenásilně i historii.