Černé jazyky
Dita Táborská
Příběh o hledání pravdy a vlastního místa v dějinách, odehrávající se na Tchaj-wanu. Tchajwanec Bao se snaží mít celý život pevně v rukou. Má skvělou kariéru, děti s prestižními školami, a dokonce se zdá, že jej netíží ani nefunkční vztah s bývalou manželkou Sedrikou. Na Tchaj-wanu je přece hlavní neztratit tvář — ať se děje cokoli. Vše se však náhle změní, když Sedrika onemocní nevyléčitelnou chorobou a syn David se rozhodne sejít se strýcem Taem, s nímž se Bao rozhádal údajně kvůli dědictví. Vrstvy nevyřčených rodinných křivd a lží se od té chvíle postupně drolí a zásadně mění životy všech v Baově okolí. Nic není takové, jak se zdá, a nic nedopadne tak, jak by si hrdinové románu přáli. V Baově charakteru a příběhu jeho rodiny se odráží osud těžce zkoušené země a traumata předků, sahající hluboko do minulosti. Román Černé jazyky ukazuje vratkost našich představ o hodnotách, jako jsou pravda, povinnost, čest či láska, a nesmírnou obtížnost se navenek opravdově a upřímně projevit. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Host v roce 2021.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
Radioservis
Interpreti: Jana Stryková , Miroslav Táborský , Petr Stach
více info...
Přidat komentář
Do 90 strany zcela nezajímavé. Pak se to lehce prolomilo a oceňuji, že jsem se alespoň něco málo dozvěděla o Tchajwancích a způsobu života v této destinaci. Do četby jsem se musela nutit.
Za mě nejslabší autorčina kniha, napsaná dobře, jako ostatní, to nemohu říci, ale téma cizí a chladné jako můj postoj k asijské kultuře. Možná jsem se nedokázala odprostit od svých předsudků, zda lze českou autorkou (byť žijící v dané kultuře) věrohodně napsat knihu z tak vzdáleného a odlišného prostředí.
Není to první kniha s tematikou asijské kultury a jejich vnímání rodiny - pro mě je to však tak vzdálené a vlastně nepochopitelné. Jak kdyby šlo o úplně jinou dobu, vzdálenou v čase stovek let někam do minulosti.
Jelikož jsem i dva dny po dočtení přemýšlela nad tím, jak to všechno skončilo, tak říkám jo. Hlavní hrdina Bao byl teda alibista až hrůza, ale to, jak autorka vykreslila náturu Taiwanců, to je neskutečný.
Celá druhá část knihy pro mě byla vlastně zlomová a fakt mi to chvílema až bralo dech.
Takhle... stejně jako předchozí knihy od autorky - je to depka. Ale tahle mi přišla taková sofistikovanější, plíživější... nejde rovnou na komoru a to je to možná horší.
Příběh z oblasti, která jde zcela mimo mě. Zpočátku jsem se toho bála, ale bylo to skvělé. Kniha je opravdu čtivá, jako pro mě všechny knihy od autorky. Během čtení zjistíte, že každá mince má dvě strany a na některé věci je vážně dobré, podívat se z více pohledů. Ještě dodám, že mám ráda knihy, které mají určitý přesah, dokážou mě tak nalákat na určité téma, že si o něm pak i po přečtení, zjišťuji více a více. To přesně se zde stalo. Autorku mám moc ráda, opět nezklamala a těším se, jakým dalším příběhem nás překvapí v budoucnu, už aby to bylo.
Od české autorky tak na hony vzdálená kultura a přece jsem ji přelouskla za dva dny, napsala bych dobré to bylo, ale protože dobré je za tři a tato kniha má na víc...přidám a píši " chvalitebné"!
Moje třetí kniha od této autorky. I tato se mi líbila. Díky ní jsem pochopila důvod asijského kolektivismu a našeho individualismu (Hofstedeho charakteristiky kultur).
Kniha je vlastně tragický příběh jedné nám kulturně vzdálené rodiny. První část plynula velice pozvolně, druhá byla naopak velice svižná. Vulgarismy, které zmiňuje Magda16 jako příliš časté, mi naopak přišly adekvátní a dle mého odpovídaly situaci (emocím člověka, anebo prostředí).
Tchajwanská historie zakomponovaná do příběhu jedné rodiny.
Nebýt úvodního historického nástinu, asi bych v tom plavala ještě více než se mi dálo. Ale rozhodně to byla zajímavá plavba. Mimo jiné jsem pochopila, jak je bláhové, když si my středoevropani stěžujeme na svou pohnutou historii; kdo ji pohnutou neměl? A která část světa je – podobně jako Tchaj-wan - zásadním kamenem na šachovnici velmocenské hry?
Pro mě tohle byla první kniha Dity Táborské a nezklamala. V provedení nakladatelství Host se podařila i vizuální stránka, takže určitě doporučím všem, kdo se rádi dozvídají o způsobu života lidí na opačném konci naší planety, překvapivě, poutavě a snad i pravdivě zpracovaném českou autorkou.
„Co sis vlastně myslela? Přece i tohle je Tchaj-wan, který tak dobře znáš! Tchaj-wan, ve kterém se zrada rodiny neodpouští. Kde rozhodnutí jednotlivce nemají váhu, pokud nevyhovují celku. Kde všichni znamenají sílu a jeden neznamená nic.“
Kniha se mi nelíbila. Příběh je překombinovaný, trochu mi to připomínalo nekonečné seriály, kde se neustále objevují noví příbuzní, o kterých do té doby nikdo neslyšel. Ani řemeslně to není dobře zvládnuté. Opakované přechody z ich-formy do du-formy a do er-formy mě vyloženy rušily, stejně jako neustálé změny klíčové osoby kapitoly. Měla jsem dojem, že autorka si vzala k ruce nějakou učebnici stylů psaní a snažila se všechno napsat do jedné knihy. Ještě více mě rušila sprostá slova, na jednu dvě výjimky jsou v knize vyloženě samoúčelná. Neznám tchajwanskou kulturu, ale pokud tedy místní vyšší třída mluví jako hosté z páté cenové, je to hodně smutné. Jediné zajímavé v knize pro mě byly informace o historii Tchajwanu, která rozhodně nebyla jednoduchá ani idylická. Další knihu od autorky už asi nejspíše nepřečtu.
Dobře popsána historie ostrova, který je nám tak vzdálený. Tradice a zvyky do kterých se propojuje západní mentalita.
Námět je tady velmi dobře zpracován. Respekt se nedá vynutit, ani láska.
Toto se mi líbilo.
Velmi čtivé, tak trošku jiný příběh, jiné prostředí, jiná kultura. Druhá část mě zklamala, čekala jsem podrobnější příběh jednotlivých postav, zůstala spousta nezodpovězených otázek. Škoda...
Dobře napsaný a určitě zajímavý příběh z Tchaj-wanu, kde vypráví postupně členové rodiny svůj životní příběh. Ti nejstarší, přišli do země už s Čankajškem, kontakty s pevninskou Čínou byly pod hrozbou vysokých trestů přísně zakázány a rodiny roztrženy. Kniha se mi líbila i když mě nelámala srdce jako Malinka či Běsa, Zpočátku téměř sto stran bylo vyprávění, které mě moc neoslovilo, ale s výpověďmi dalších členů rodiny je příběh zajímavější, napínavější a emotivnější.
Výborný nápad byl napsat v úvodu stručnou historii země, díky této knize jsem si začala o Tchaj-wanu shánět více informací, určitě kniha stojí za přečtení.
Paní Táborská umí psát, opět se mi toto dílo četlo svižně. Ale ten konec byl najednou tak useklý, jakoby autorce došel papír a neměla kam psát, tak prostě příběh zkrátila. Je to škoda. Body plus za vykreslení jiné kultury (a v tomto případě tedy ale možná i ne zcela využitý potenciál), body dolů za zbytečně překotný konec. Malinka se mi celkově líbila víc.
oddechové čtení pro ženy od ženy, kde se řeší vztahy rodinné a milenecké, staré i nové křivdy a tak; kdyby nebylo těch tchajwanských reálií, asi bych to nedočetl, alegorie s (černým) jazykem mi přijde primitivní, ale v její souvislosti aspoň body za obálku s nápadem
tohle se mi líbí:
"Láska znamená především to, že musíš respektovat, když tě někdo nechce."
Bohužel ani mě autorka nepřesvědčila, “exotiku” jsem tam necítila a vlastně jsem si celou dobu čtení říkala, proč Tchaj-wan (a proč černé jazyky). Každopádně hodnotím odvahu toto prostředí zpracovat, znalost reálií.. byť jako celek mi to tentokrát úplně nesedlo..
Nový román od Dity Táborské, autorky knížek Malinka a Běsa, nás tentokrát zavede až na Tchaj-wan . V dramatickém příběhu jedné místní rodiny se seznámíme s odlišnou mentalitou, životním stylem, zvyklostmi i gastronomií. Pro Tchajwance je nesmírně důležité neztratit tvář a rodinná soudržnost je vždy na prvním místě. Hodně pracují a individualismus se nenosí. Vyprávěním se prolínají i střípky tchajwanských dějin , které často i po letech zasahují nešťastně do rodinného života. Důležitou roli zde sehraje i česká studentka, podíváme se do vězení.
Kultury mohou být různé , ale lidé jsou nakonec v podstatě stejní - milují, nenávidí, odpouštějí, žárlí, hledají lásku a štěstí pro sebe i své děti... Autorka žije a pracuje již několik let na Tchaj-wanu a má mezi místními řadu přátel. Věřim, že nám je přiblížila nejen věrohodně, ale pro mne velmi zajímavě a čtivě. Doporučuji.
Má druhá kniha od této autorky; musím znovu zopakovat, že to nebylo to, co od české literatury vyhledávám. Přesto jsem rád, že se mi tato kniha dostala do rukou, neboť jsem si mohl rozšířit své obzory.
Kniha může být pro českého čtenáře zajímavá i odpudivá zároveň; koho přitahuje exotika a (pro nás) nevšední myšlení, knihu rozhodně doporučuji. Přesto čtenáře musím připravit na to, že to nebude jednoduché čtení - ani z hlediska obsahu, ani z hlediska jazyku.
Narážím na to, že bylo (alespoň z mého čtenářského zážitku) znát, že to psala česky mluvící autorka. Nijak se jí tím nesnažím sebrat vědomosti o dané kultuře a zemi, ale nějak jsem jí to nemohl uvěřit. Stále mi příběh evokoval spíše evropské prostředí než pro nás vzdálenou Asii. I když byly v knize hojně popisovány tamní reálie, stále byl cítit "duch" evropanství.
Literární vědci by mě teď pranýřovali, neboť jsem striktně nerozdělil vypravěče od autora, přesto si však myslím, že v tomto případě je to legitimní námitka.
Co se příběhu týče....byl místy zbytečně překombinovaný (možná tento chaos způsobila cizí jména? Cizí jazyky?). Možná (z mého hlediska) chyběl nějaký "středobod", k čemu se vracet.
Závěr si autorka "vychutnala"; myslím, že byl promyšlený a celkem i podařený.
Autorka se dokázala dokonale vyjádřit k situaci země, která je nám tak vzdálená. Mentalita lidí a i náhled do historie Tchaj-wanu, místní tradice a příroda, zvyky při stolování, exotická jídla.... to vše skvěle doplňuje krásný a neotřelý námět příběhu. Moc se mi kniha líbila.
Štítky knihy
česká literatura rodinné vztahy pravda a lež psychická traumata předkové Tchaj-wan, Taiwan české romány
Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, Tchaj-wan... no, moc se mi do toho nechtělo. Teď jsem po ní sáhla a za tři dny nebylo co řešit. Je to výborná sonda do života v této části světa, bála jsem se, že se nebudu chytat v politických nuancích, ale zbytečná obava; a co se osudů lidí týče, nechápu, jak je možné to tak výborně provázat, zachytit psychologii tolika postav, prostě reálný život dýchá z těch 296 stran. Autenticita jistě i proto, že paní Táborská na Tchaj-wanu žila a pracovala. Doporučuji, velmi dobré.