Černé klubko

15.10.2024

Tím to vše začalo. Vypadlo z krabice bez zpáteční adresy. Tedy, jméno by tam nějaké bylo, ale Marcus s rodinou by ho nejraději neznali. Co s lidmi udělá šok, když si myslí, že je jejich otec tak dlouho nezvěstný, až jej úřady prohlásí za mrtvého, neví ani sami hrdinové této knihy.
Zodpovědný Markus, zbrklý Lukáš a němá, ale chytrá Jennie. Sourozenci, každý něčím výjimečný. Hlavně Jennie, která bez své píšťalky neudělá ani krok (bez knihy vlastně taky ne :)). Ta je malé divce prostředníkem jejího hlasu, který nemá. V případě nebezpečí zapíská, přiběhnou všichni. Ti všichni vyřeší rodinnou záhadu.

07.05.2022

Líbilo, a hodně, takže ani nepovedená obluda na obálce mě nepopudila; možná to dokonce byl záměr, aby se hned na první pohled neprozradila zápletka?
Každopádně jsem si parádně početla a užila jsem si dobrodružný a přitom krásně lidský příběh. Maminka tří sourozenců byla úžasná stejně jako její potomci, k tomu Aster a McLean a nesmím zapomenout ani na pošťáka Enda. Jannie a její fascinace da Vincim, to se určitě bude líbít našemu čtenáři, který také obdivuje tohohle renesančního velikána a přečetl všechny knihy, které o něm našel v naší dětské knihovně. Právě da Vinciho citáty (jeden dokonce v italštině) i zmínka o Fibonacciho posloupnosti mě nadchly - před nedávnem jsem viděla italské šesťáky, jak probírají právě tuhle matematickou finesu a hlavně její "využití" v přírodě, ale třeba taky v malířství.
Takže určitě doporučuju - tohle je skvělá knížka, která by neměla zapadnout bez povšimnutí!

"Jsem rád, že je táta zpátky. Ale není to vždycky snadné. Když jsme byli jen s mámou, naučili jsme se spolu vycházet. Vytvořili jsme si svoje zvyky. Teď máme i tátu s jeho názory, říká nám, co máme dělat a co ne. Táta má každopádně jiný názor než já na to, kdy se má chodit spát, to vám můžu říct."

08.01.2019

Knihy tohohle typu u mě snad nikdy neklesnou, o to i přesto, že se povětšinou odvíjejí od stejného vzorce a že už jim pomalu a jistě odrůstám. A i když mě příběh v konečném měřítku v jisté věci, co ještě zmíním, zklamal, užila jsem si ho.
Tajemství spojené s hledáním rodičů, nalézání přátel a lehké pletky s mytologií, asi tak bych to zkráceně mohla popsat. Docela mi tady pomohlo, že jako každý, jenž se setkal s řeckými bájemi a pověstmi, jsem zvládala trochu předvídat. Nakonec se mi to ale trochu vymstilo, protože už jsem si představovala, že se skupinka vydá na nějaké markantnější putování po kousku Evropy a tahle imaginace mi tak trochu zkazila konečný dojem, protože jsem měla pocit, že mě o to ošidili. Ale když to vezmu kolem a kolem, hrdinové ještě možná nedorostli do věku, kdy by to sami a bez pomoci zvládli. No, vlastně mi to nakonec vynahradili nějak jinak.
Ocenila jsem nápad s nespavci, protože mi to přišlo originální a pravdivé, přestože tímhle nedostatkem rozhodně netrpím. Příběh Marcusovy kamarádky některé věci osvětlil, takže jsem nejen za ni byla ráda, že klubíčko dovedlo to, co dovedlo. Charakter jisté jiné postavy už jen vybízel k tomu, aby ho čtenář odsoudil a podezíral, takže mě pak ani nepřekvapilo, co všechno měla ta osoba na svědomí a jak to zakamuflážovala. Celkový konec se dá označit jako nadmíru idylický, ale to není nic, co bych příběhu tomuhle typu nehádala. A možná kdyby mě tak moc nespletl ten stín na obálce, třeba bych se ani nehněvala za tu absenci Kréty.