Černé květy

05.10.2023

„Číst, to znamená prohlubovat výrazy, tak jako tesat sochu neznamená jen olizovat, což dokáže s kamenem i vlna tak jako malovat to neznamená natírat barvou. Tak jako žít a milovat to neznamená občas se setkat a srdečně se obejmout.“

S polským básníkem, malířem a ano, myslitelem, C. K. Norwidem jsem se poprvé setkal, když jsem pro antologii Polské noční můry překládal povídku Łukasze Radeckého Vade-mecum, který Norwida učinil jedním z hlavních hrdinů svého příběhu a protkal ho úryvky z jeho básní. Já si tak musel pořídit hned dvě knihy s Norwidovými básněmi, abych pochopil a správně přeložil. K úplnému přečtení první z nich jsem se ale dostal až teď. A musím říct, že si mě Norwid získal. Patřil k těm básníkům, jimiž život doslova vláčel, nejen po světě, ale i bídou a utrpením. Což se, samozřejmě, projevilo i do jeho tvorby, která je až nádherně temná, chmurná a melancholická. Jak je u této edice Klubu přátel poezie zvykem, kniha nepředstavuje jen výběr z autorovy básnické tvorby, ale i z jeho myšlenek, dopisů, prohlášení o autorovi od jiných lidí a úvodní životopisnou esej.

„Když slzy tečou, šátkem je stírají;
když vytéká krev, s hubkami spěchají,
ale když duch crčí pod knutou moci,
nikdo s ochotnou rukou nepřiskočí,
až bůh bleskem rozštěpí mrak.
Teprve pak!“

12.02.2021

Bylo to v roce 1970, kdy jsem si koupil LP Niemen Enigmatic a obdivoval úžasnou hudbu a zpěv nejlepšího polského zpěváka Czeslawa Niemena. V tomto roce vyšel v KPP i výbor z lyriky polského prokletého básníka Cypriana Norwida a teprve, když jsem ho měl doma, opravdu jsem užasl: nejlepší rocker v Polsku zhudebnil přes sto let staré básně vlasteneckého exulanta! Ta hymnická skladba na albu, Bema pamieti žalobny-rapsod od Norwida byla složena roku 1850, když zemřel generál Bem, hrdina polského protiruského odboje.
Norwid byl také v nemilosti carské vrchnosti a prožil skoro celý život v emigraci, ač skvělý básník a kreslíř, živořil. Stál u lože Chopina, když umíral (báseň Chopinův klavír), zkusil své štěstí v Americe (Občanu Johnu Brownovi), ale neuspěl... emigrace ho "obrala o všechno" (Dopis z Paříže 1876). Po smrti byl pohřben v Paříži, do milované vlasti se už nevrátil.
V antologii Černé květy najdete i další básně zhudebněné v průběhu let Niemenem: Aerumnarum plenus, Dej mi tu modrou stužku, úžasná Příšera (Larwa), Dozrálý vavřín, Paní M., která si jde koupit talíř.
Teprve později, při svých cestách po Polsku jsem pochopil polskou duši a jejich velké vlastenectví a nepřestával se stydět: zatímco náš nejlepší zpěvák z rádia nyl o tom, že si kávu osladí o trochu víc, Niemen zpíval o dávném vojevůdci, o lidské důstojnosti a jejím pádu:
Takové flundře se podobá
lidskost, jež šklebí se v pláči.
Minulost? ... Cenu "krve" zná!...
A lidem? ... "Peníze" stačí! ...
Kniha má výborný faktografický i výtvarný doprovod a pokud si k četbě Norwidových básní dohledáte i Niemenovu muziku, určitě vás obohatí.