Černé ticho
Pekka Hiltunen
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215877/bmid_cerne-ticho-1nI-215877.jpg
4
23
23
Černé ticho je druhou knihou ze série thrillerů finského autora Pekky Hiltunena, ve kterých hraje hlavní roli tajemné londýnské Studio. Jeho zakladatelka Mari si vzala za cíl napravovat spolu se svými spolupracovníky a zároveň přáteli zlo tohoto světa. Ústřední příběh se točí kolem vyšetřování série brutálních vražd, které jejich pachatel uveřejňuje jako tajemné videonahrávky na sociálních sítích. Brzy se ukazuje velmi promyšlené propojení každého aspektu vražedných činů i jejich sdílení na internetu s chorobným uctíváním vrahova idolu popkultury. Tým Studia se tentokrát vydává přímo do nebezpečné akce za dopadením vraha daleko od své londýnské základny. Druhá kniha také odhaluje něco víc ze záhadného dětství Finky Mari a posouvá o něco dál životní zkušenost její krajanky Liy. První vydání.... celý text
Přidat komentář
Jsem velký fanoušek této kapely, i osoby, a po přečtení této knihy se bojím, jakým způsobem budu nahlížet na jejich písničky až je někdy zase uslyším. Snad se mi nebudou vybavovat před očima brutální vraždy, prosím! :-) Jinak ale kniha k mému překvapení moc povedená, čtivá a hlavně informace v ní dost přesné. Jo, kdybych byl hnidopich, určitě bych našel pár věcí za které hvězdičku ubrat, ale tahle kniha moc pozitivně překvapila, dojem z ní je kvalitní.
Tentokrát povedené - z mě určitě lepší než Finské pouto. Příběh měl spád a konečně se odozvídáme něco víc o Mari.
Po průměrném Finském poutu, které bych ani nenazvala thrillerem, je toto pokračování určitě mnohem lepší a napínavější. Také o tajemné Mari se dozvídáme něco víc. Propracovanější postavy i příběh, než tomu bylo v prvním díle.
Je to zvláštní kniha - chvílemi mi věty připadaly kostrbaté, dokonce naivní a těžce plynoucí a přesto jsem knihu nedokázala odložit, dokud jsem ji nedočetla.
Velmi dobře se čte, má spád a zajímavý nápad. Ke konci možná až příliš rychlé rozuzlení, ale je dobrá.
Černé ticho
Kniha se velmi dobře četla. Děj zajímavý a plynulý.
Osobně se mi kniha líbila víc než předcházející kniha Finské pouto.