Černí psi
Ian McEwan
Příběh chlapce, jehož dospívání je poznamenáno neúplnou rodinou a absencí citu a lásky. Komplexní výpověď o násilí, o „zhoubné chorobě lidské představivosti“.
Přidat komentář
Třetí kniha od autora a opět překvapil. Je to příběh jinak stavěný než předchozí knihy, ale jakmile se dostanete přes úvod, knihu neodložíte. Hlavní hrdina vypráví příběhy několika životů v různých časových rovinách, jenž se prolínají s tím jeho. Na začátku se dozvíme o smrti jeho rodičů když byl chlapec a jak moc mu to převrátilo pohled na jiné rodiče jeho přátel. Vtipné situace tu mají příchuť jeho tragédie a pokračuje to v jeho vlastní rodině, když se sblíží s rodiči své ženy. Zde začíná další vyprávění v poválečné Evropě, kdy se vyprávěním tchýně dozvídá co vedlo k rozkolu. Ve třetí části převezme vyprávění tchán a s ním se ocitáme u pádu Berlínské zdi v roce 1989. Závěr graduje příběhem o Černých psech, kteří se tak podepsaly na životě tchýně a jejích blízkých. Nenechte se odradit dlouhým úvodem. Kniha je to povedená a závěr byl ... no doporučuji přečíst.
Poměrně obtížné čtení, v jeho průběhu jsem měl pocit, že některé autorovy myšlenky se v mírné modifikaci opakují, což hlavní zápletku o hledání smyslu života (a pravdy?)spíše rozmělňují.
Jsme tak mladí a tak ztracení,pojdme chytat draka,oh pojdme chytat draka ...
Než jsem se začal trochu orientovat a neztrácet v postavách vyprávění chvilku to dalo.
Pak to však přišlo.Po první kapitole se to zakouslo a nepustilo.Stále bylo zapotřebí trocha té soustředěnosti navíc.
Košaté i komorní.Dějově skákavé v různých dobách.Stéle udržující mysl v pozoru.Jazykově vytříbené,už taková samozřejmost,Ian to jistí.Šmrncovně vkusně podané.
Kořeny zla a plíživého strachu.Stál jsem u zdi.V rozděleném městě.
U ostnatého drátu.U baráků.V táboře s nápisem u brány "práce osvobozuje"
Staráme se hodně.
O vás lidé.O vaše zbraně.O války,kde bojujete.Jééé to vypadá jako legrace.
Šup ještě jeden dron na město.Zabijme chudé !
Kde je to porozumění bližnímu svému.Kde je ten cit.
Kolik černých psů ještě ?
Zapadla skládanka do sebe.Bylo to takové zvláštní.Ne,že by celková tvorba McEwana vesměs nebyla (zvláštní).Ty témata si to vyžadují,samosebou.Tady byla ta forma vyjádření,tak nějak jinak vypiplaná.Zvláštní aura zazářila.Tobogánové vcucnutí do minulosti.
Nemohli být spolu ani bez sebe.
Černí psi by tak neměli zapadnout a nebo se jim jakkoliv vyhýbat.
Jestli se zrovna nepotloukám na Chesilské pláži.Občas si vzpomenu a Maslím na děti !
Celkem jsem v celku Nevinný a kdo není :-)
Rozhodně ne imunní vůči Černým psům.
Mají co říct ehm teda štěknout.
Kniha mě rozhodně neurazila, ale ani nijak zásadně neoslovila. Zdařilý průměr; nadprůměrný je jazyk, metafory a přirovnání, podprůměrný je samotný příběh, který smutně plyne k ničemu. Ale stejně je McEwan (snad kromě Betonové zahrady) moje srdcovka.
Tak já nevím, co si z toho vzít. Krásný jazyk, knížka má hodně co říct, ale právě, že až moc hodně. Co má být poselstvím? Vztah dvou tak odlišných lidí? Historie, minulost? Symbol zla a špatnosti? A šlo vůbec o symbol? Nebo snad hledání lásky a porozumění - ať už u vypravěče nebo u jeho tchána a tchýně?
Ani jedno z toho nijak nevyčnívalo a nebyl kladen důraz a já se v tom trochu ztrácela...
Poměrně hutná kniha až přesycená myšlenkami a motivy, ale nemohu se ubránit dojmu, že stejně jako v Chesilské pláži, nakonec vše příliš nedrží pohromadě.....jsem v rozpacích jak hodnotit. Snad ještě nikdy jsem nečetla tak nesourodý a roztříštěný příběh. Způsob vyprávění je klasicky Ewanovsky zdařilý, čtivý a sevřený, přesto svým způsobem neskutečně povrchní, neuspořádaný a chvílemi víc na efekt než do hloubky. Pozitivním zjištěním bylo, že politika ani komunismus příliš nedrtí, atmosféra Berlína při pádu zdi dost zdařilá. Další momenty jako návštěva Juniny chalupy a temné napětí také velmi plastické jak na filmovém plátně..... Motiv černých psů vinoucí se knihou, měl slušný potenciál jako symbolický prvek, ale závěrečná příhoda ho pro mě nevyužila ba poničila. Nicméně příběh se čte dobře a má šanci, aby si v něm každý našel vlastní pohled a rozměr. Posuďte sami.
* Zlo se nachází v každém z nás. Drží se v každém jedinci, v soukromém životě. A pak, když jsou k tomu příhodné podmínky, se v různých zemích a v různých časech rozpoutá strašlivá krutost, brutalita namířená proti životu, a všichni jsou překvapeni hloubkou nenávisti v nich samých.
* Člověk zůstává svým způsobem sirotkem po celý život; starat se o děti je jeden ze způsobů, jak se postarat sám o sebe.
K tomu, aby člověk ulehčil opuštěnému dítěti v sobě, neexistuje nic lepšího než mít vlastní milované dítě.
"Chlapec zlatá" zkoumá okolnosti a pohnutky životních rozhodnutí svých blízkých víc než činy samotné. Otázky, které ho napadají, jsou drsné a na tělo a musí je ohladit před vyslovením...a my to cítíme, že pokud by je byl býval použil, dočkal by se odpovědí přímo "na kost". Sálá z toho úcta k lidem, zájem, takt, upřímnost a snaha je pochopit.
Cierni psi su skvele vystavanou metaforou...McEwan je ostrielany stylistik a rozpravac a jeho fikcie su neosuchane, bez snahy o senzaciu ci oslich mostikov, forma je prepracovana a celistva a velmi ocenujem, ze sa tymto svojim jedinecnym sposobom zameriava prave na fenomen rodinnych vztahov.
Vybroušený drahokam dosahující kvalit Chesilské pláže a Pokání.Na rozdíl od Betonové zahrady se obejde bez obscénností a snahy šokovat,jenž podle mne byla daní za autorovo prosazení se v době ,kdy bylo modou takto psát.Velmi volné vyprávění o hledání minulosti ,odpovědí na otázky související s osudovostí života a vlivu událostí,co mění nenávratně životy, o střetu víry se skepticismem ,setkání s duchovním zážitkem,to vše na pozadí bourání Berlínské zdi,euforie znovunabyté svobody již od počátku pošpiněné znovuzrozením netolerantnosti,násílí a nacionalismu,pomstychtivostí a pocitem viny,kterou je třeba na někoho svést.A třešnička na dortu-horrorový jemný prvek
Po Pokání a Betonové zahradě pro mě Černí psi znamenali docela zklamání. McEwan psát umí, ale prostě mě to nezaujalo, ani postavy mi k srdci nepřirostly a podruhé tuhle knížku číst určitě nebudu.
Moja druhá kniha McEvana. Páčila sa mi od začiatku do.. poslednej kapitoly, ktorá akoby bola z inej knihy. Pripojená, hoci v podtate dotvárala a vysvetľovala dej knihy, čo, podľa mňa, nebolo potrebné. Viac by sa mi to páčilo tajomné, neodhalené.
Ačkoliv nejde o nějak rozsáhlé dílo, nečte se zrovna lehce. Autor vytváří spletitou síť pocitů, u kterých nenalezneme jednoznačnou katarzi. Osobně jsem nadšen, tohle je kniha, na jejíž čtení budu vzpomínat léta. V čem je autor opravdu skvělý, je subjektivní líčení rodinných i společenských událostí.
Kniha mi v podobě vynikajícího začátku pak připravila prudké zklamání v dalším průběhu...
Bolo to zaujímavé čítanie z takého pochmúrneho obdobia. Ale zaujímavý pohľad na manželstvo, vzťahy a na spoločenské -izmy.
Knihu kterou jsem přečetl za jedno odpoledne a svou kvalitou mě přímo uchvátila.Vážně skvělé čtení.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2008 | Pokání |
2007 | Na Chesilské pláži |
2015 | Myslete na děti! |
2020 | Betonová zahrada |
2021 | Stroje jako já |
"Příběh chlapce, ... ", jak to uvádí kraťoučká anotace to podle mě kniha téměř vůbec není. Ono ale napsat o čem kniha je, hledat děj, je skoro marné. Komentáře zde uvádějí, že děj je roztříštěný a pod. O děj tu ale nejde, jde o myšlenky od politiky (komunismus) přes ezoteriku, k úvahám o Zlu a o životě. A stojí to za to a je to svým způsobem napínavější než kuriózní sériové vraždy.